Z výběru motivů vyplývá jasný autorův záměr. Zapomeňme na krajinářství. Krajina tu byla pouze použita či zneužita k autorovým ironickým výpadům proti lidským aktivitám a zásahům do přírodního prostoru, které ho poškozují a lidskému vědomí odcizují. Na ironii tak získává i název výstavy, kde "prázdniny" označují něco dočasného, dočasný pobyt, a mohou tak v sobě kódovat označení pro celý lidský život někoho, kdo pobývá a "ztrácí čas" v Čechách.

Krajinářství obecněji

Konstatujme, že strategie jakkoliv použité "apokalypsy" je ve výsledku vždy vděčnější a efektnější nežli strategie jiné, pomalejší a systematičtější. Tak jako každá analýza vytčené problematiky je mnohem snazší nežli úsilí po nějaké, byť pomyslné syntéze - neboť při ní se riskuje více omylnost vlastního názoru nežli u analýzy, která omlouvá sama sebe z neukončenosti, a tedy vždy z (pouze) dočasné platnosti.

Výběrem krajinných výřezů se Císařovský zároveň od krajiny distancuje. Navštívil ji, aby ji podrobil kritice, a zase z ní rychle vycouval do pohodlného městského milieu, kde ji už v posunuté a upravené podobě prezentuje. Vyjímá pouze to, co mu zapadá do kontextu ironicky tematizované výstavy, a s tím pak instalačně pracuje v nových významových vazbách.

Prostřednictvím krajiny je opět kritizován lidský jedinec a jeho nezodpovědnost vůči vlastnímu životnímu prostředí. Nevím ale, zda zrovna tento postup lze označit za hrdinství, když autor nic neriskuje. Naplňuje pouze kontinuitu svého malířského díla, které probíhá pozvolna, bez úkroků, vývratů a experimentů; což může dlouhodobě oslabovat a otupovat jeho vlastní vyjadřovací a sdělovací schopnosti, neboť nenaznačuje, prozatím, žádnou výraznější (zmíněnou) syntézu.

Foto: Aktuálně.cz

Pachuť kalkulu

Předkládané obrazy jsou i nejsou ve výsledku angažované. V názorové rovině nepůsobí totiž  jednoznačně. Nebo přesněji: není za nimi cítit autorův jasný názor, jasné stanovisko. Nejsou v nich projevené naplno ani emoce, ani chladná distanc. Zůstává pachuť podivného kalkulu. Obrazy jsou příliš vymyšlené na to, aby oslovovaly jinak než (pouze) svou vymyšleností.
Pokud tato "vymyšlenost" byla pozoruhodnou hodnotou v době měnící se společnosti na přelomu osmdesátých a devadesátých let 20. století, kdy Císařovský vytvořil (zatím) svá vrcholná díla, vyznívá dnes tato pozice jako plané gesto. Vysvětlení je jednoduché.

Již není doba vyhraněných názorových polarit, kde by se vše, co je vypuštěno do éteru, samo ujalo a vzklíčilo. Navíc polohu vyhraněné angažovanosti lépe zastupují a sledují výstupy nových médií. Malba má jiné přednosti, které jí naštěstí zůstávají, a není třeba se obávat, že by je kdy mohla jako umělecké médium ztratit. Proč a pro koho tedy tato malířská, lehce křečovitá "spanilá jízda" po českém venkovu? Nebo byl autorův záměr jiný než pouze ironický?

Tomáš Císařovský: Prázdniny v Čechách. Kurátor Pavel Lagner. Galerie České pojišťovny, Praha. Výstava se koná od 3. února do 19. března.