V dané situaci bylo podle bankovního dohledu uvalení nucené správy a následný rychlý prodej nejvhodnějším řešením. Odliv vkladů totiž pokračoval i po vstupu nuceného správce do banky.

Bance chyběly peníze

V té době už navíc byla banka v krizové situaci s vyplácením vkladů. Od února do počátku června roku 2000 si lidé odnesli okolo 34 miliard korun. V týdnu od 12. června se to již změnilo v takzvaný "run na banku".

IPB pak sama oznámila centrální bance, že hrozí problém s likviditou a požádala o půjčku až do výše deseti miliard korun. V návaznosti na to se ČNB rozhodla jednat.

Problémy IPB se táhly z minulosti.

V roce 1998 se rozhodla vláda prodat svůj více než třetinový podíl v IPB japonské finanční skupině Nomura za tři miliardy korun. Japonci přislíbili navýšit základní kapitál o šest miliard.

Opravné položky za miliardy

To se ukázalo jako nezbytné, protože audit za rok 1997 přišel na to, že je třeba vytvořit řadu opravných položek. Finanční situace banky byla vstupem silného investora stabilizována.

Vklady sice rostly, a to velmi rapidně, ale prohlubovaly se také problémy se špatnými úvěry. Banka je dočasně řešila například převody cenných papírů. Díky tomu se dostala do hledáčku ČNB.

Kontrola zjistila potřebu vytvořit další opravné položky v řádu desítek miliard korun. Proti tomu se IPB ohradila a vyhnula se rychlé akci ČNB.

"Bylo by nezodpovědné hned vyhlásit nucenou správu. Pokud by se ukázalo, že byla neopodstatněná, těžko by se vracelo poškození banky," uvádí důvodová zpráva ČNB.