I ze současnosti lze napsat silný příběh
Dokončení rozhovoru
Proto sem často zasazujete děj svých próz?
Připadá mi to přirozené. Doba, ve které žiju, mě zajímá, takže se ji snažím reflektovat. Ale velmi mě přitahuje i historie nebo aspoň nedávná minulost - 50. a 60. léta. Je to doba, kdy se něco dělo, a z dnešního pohledu to je jasně vidět. Současnost je oproti tomu taková neuchopitelná. Takže často se mé prózy odehrávají v současné době, ale je tam podtext minulosti. Třeba v Selským baroku právě ta 50. léta.
Není už tahle doba pasé?
Co se dělo před padesáti lety, je dneska opravdu pryč. Komu komunistický režim v 50. letech zničil život, tomu ho už nikdo nevrátí. Vlastně mě překvapilo, že Selský baroko vzbudilo takový ohlas. Ptal jsem se loni nakladatele, jestli to má vůbec cenu vydávat, že to dnes už nebude nikoho zajímat. Psal jsem o tom, protože se to dotýká mé rodiny z otcovy strany.
Má tedy smysl tyto události v literatuře připomínat?
Snad ano. Třeba právě o tom, co se dělo v 50. letech na venkově, se nikde moc nepíše. Když jsem na románu pracoval, chtěl jsem k tomu nastudovat literaturu, ale ani odborných studií k tomu moc není. Když se člověk podívá, jaké mají komunisté preference před volbami, tak ho zamrazí.
Máte rozepsaného něco dalšího?
Napsal jsem teď jednu povídku, která by měla vyjít v antologii v nakladatelství Listen. Nedávno jsme v Olomouci na festivalu Libri měli čtení společně s Romanem Ludvou, který napsal asi pět románů a skoro v každém je nějaká mrtvola. Ptali se mě z publika, jak to, že v mých knihách není nikdy žádná vražda. Tak jsem se mohl pochlubit, že jsem napsal právě tuhle povídku. Jmenuje se Blata, je to thriller s hororovými prvky, podle zadání z nakladatelství, a je tam mrtvol celá stodola. Pak jsem nedávno dopsal ještě fotbalovou povídku do antologie, která by měla vyjít v Hostu.
Baví vás detektivkový styl psaní?
Rozhodně bych nechtěl čtenáře nudit. Pro Selský baroko jsem zvolil záměrně tak trochu detektivkovou konstrukci, aby to lidi dočetli do konce. Jenom fakta z kronik by nebyla záživná. I když práce genealoga, který je hlavním hrdinou románu, je vlastně samo o sobě detektivní pátrání. Ale detektivky jsem nikdy nečetl a ani mě moc nezajímají.
Přitom čtivost nekladete na první místo...
To samozřejmě ne; spíš si vždycky přeju, aby knížku otevřel podobně naladěný člověk, nebo aby se čtenář dokázal přeladit na moji frekvenci, na pomalejší tempo vesnických povídek a románů.
Jiří Hájíček (1967) pochází z jižních Čech. Žije v Českých Budějovicích, kde roku 1989 absolvoval Vysokou školu zemědělskou. Od roku 1993 je zaměstnaný jako bankovní úředník. Po básnických počátcích v rozhlasovém pořadu Mirka Kováříka Zelené peří píše Jiří Hájíček prózy ze současnosti. Debutoval roku 1998 sbírkou povídek Snídaně na refýži, následovaly romány Zloději zelených koní (2001) a Dobrodruzi hlavního proudu (2002). V roce 2004 vydal soubor povídek Dřevěný nůž. Jeho nejnovější román Selský baroko zpracovává téma kolektivizace vesnice.