A změnilo se to v průběhu rozhovorů? Přesvědčil vás?

Ne úplně, stále pochybuji. Ale přinutil mě nahlížet na jeho angažovanost v jiném světle. On má neskonalou víru, že jakékoliv překážky se při dosahování cílů dají překlenout. A toho si nesmírně vážím. Říkám mu: Jasně, ale podívej se na korupci v Africe, to je hrozný! Etiopie je v mnohem horším stavu než před dvaceti lety a mnohdy proto, že tam byla posílána takzvaná pomoc. A on mi na to řekne: To je sice pravda a jsou k tomu důkazy, ale teď se to mění. Už jsme to v mnoha ohledech zařídili. - On je zkrátka optimista a já pesimista.

Často jste se neshodli?

Někdy, ostatně kniha měla zaznamenat hovor odlišných osobností: velké irské rock star a anonymního francouzského novináře. Jeden z nich je velmi zámožný muž, který se setkává s Clintonem, s papežem, s Chirakem nebo Havlem. Zato já se nesetkávám s nikým.

Kromě U2...

To sice ano - jsem spisovatel. Ale je to úplně jiný život. Bono věří v Boha, já mám pochybnosti. On nevidí žádný problém v uskutečňování svých přání, zato já ano. Pro mě je život hodně komplikovaný. Já pořád o věcech jen mluvím, ale nedělám je. Prostě jako spisovatel...

Bono v knize říká, že má k povolání spisovatele nebo novináře hodně blízko. Že se svým způsobem jedná o stejnou práci.

Máme takříkajíc stejné zájmy. Ale on se takhle chová k mnoha lidem, svým způsobem vidí v každém vždycky to nejlepší; a to je úžasné. Pustí se do hovoru s policistkou, s barmanem, s hlavou státu nebo s taxikářem - a vždycky to bude stejné. Snaží se z lidí dostat to nejlepší. Já se snažil dostat z jeho úst pravdu, on se snažil ze mě dostat to nejlepší jakožto z novináře.

Přehodnotil jste po letech Zoo TV Tour? V knize jste k tomuto megaprojektu velmi skeptický.

Možná až uvidím záznam na dévédéčku, tak změním názor. Ale tehdy mi přišlo, že hudba nebyla tak silná.

Nebyl to ale vynikající způsob, jak si ze sebe i z médií dělat legraci a zároveň nabídnout silný emocionální zážitek?

Myšlenka to byla jistě skvělá. Bylo to hodně chytré, dokonale provedené, ale já jsem onen emocionální prvek v Bonově hlase jaksi postrádal. Ale možná jsem se mýlil, možná to bylo jen špatně načasované.

Z knihy je patrná víra, že hudba může udělat a změnit veliké věci. Ale zrovna Bonův příklad ukazuje, že někdy musí vystoupit z kapely, aby dosáhl toho, o co usiluje. Neviděl byste ho raději bez výprav do politiky?

Né! Protože to už by nebyl Bono. Jak jsem už řekl: být Bonem znamená nevidět při pohledu na svět žádná omezení. Kdyby nebyl tak bláznivý, jak je, U2 by neexistovali. Má nervy i vizi, aby si řekl: OK, nejsem dobrý zpěvák, neumím hrát na kytaru, neumíme napsat píseň, ale přesto budeme stejně velcí jako Beatles nebo Stones.  Na to musíte být šílenec a on to šílenství v sobě má.

Proto jsou U2 tam, kde jsou, a proto dělá všechnu tu do jisté míry nepopulární práci. Když začínal s Jubilee 2000 nebo s Debt Aids Trade Africa, lidé mu říkali: Ty ses zbláznil! Přestaň snít! Plýtváš čas svůj i jiných lidí. On na to: "Ne! Ne! Ne!" Je tak tvrdohlavý a tolik oddaný. A já ho za to obdivuji

U2 nedávno dostali pět Grammy - a jako obvykle se psalo: No a co? Možná příště zvolí Bona prezidentem zeměkoule. Vzniká to ze žárlivosti, nebo jsou U2 skutečně tak přeceňovaní?

Je úplně normální, že si z nich lidé dělají srandu. Už jen kvůli pozici, v níž se nacházejí -  vždyť v každé zemi se smějí prezidentovi. I ve Francii Bono hodně lidí irituje; vnímají ho jako kazatele, který má vždycky pravdu a je na té správné straně. A máte pravdu, je to forma žárlivosti; jako Beatles v 60. letech.

Líbí se vám poslední deska U2?

Strašně moc.

Lidé mají tendenci pořád plakat po starých dobrých časech s Joshua Tree. Já si stejně myslím, že nejlepší bylo Achtung Baby.

Naprosto souhlasím. Je to jejich nejdobrodružnější nahrávka, která přestála zkoušku času. Album Joshua Tree je pro mě hodně těžké poslouchat, už jsem ty písně slyšel tolikrát. Je to něco jako poslouchat Yesterday v kavárně. Třeba With or Without You už jsem přejedený, na rozdíl od Zoo Station, Love is Blindness nebo One. V těchhle skladbách je veliké napětí. Achtung Baby je zlá deska a Bono je vlastně hodně zlá osobnost.

Říkal jste, že je oddaný?!

Zlý v tom smyslu, že tahle mírumilovná postava, která je ke každému přátelská, dosahuje všeho silou vůle. Vidím to v jeho očích, když s ním sedím u stolu. Má velmi nepoddajný pohled, který vás skenuje, dívá se skrze vás, jako kdyby měl v očích rentgen, což je velmi zastrašující. Budete to vždycky vy, kdo nakonec sklopí oči. Je to tvrdý chlapík a nebyl by tam, kde je, kdyby nebyl takhle tvrdý.

Bono říkal, že ten, kdo si nahrává a zapisuje, také hodně pije.

Den před tím, než měla jít kniha do tisku, volal, že chce ještě leccos změnit. To byl samozřejmě problém, ale na oplátku přijel do Paříže, abychom to oslavili. Bono rád pije červené víno, ale musí s ním opatrně, protože po něm z ničeho nic usíná. Bílé ho naopak uvádí do stavu neskonalé energičnosti.

Předpokládám, že pro vyznění historky si tenkrát dal červené...

Ano, a v restauraci, kam jsme na tu oslavu zapadli, si objednal - jako já - červené. V jednu chvíli se zvedl, že půjde na záchod. Uplynulo dvacet třicet minut a po Bonovi ani vidu. Šel jsem tedy k toaletám a našel ho, jak vytuhnul na židli u dveří... #reklama