Fantazie nebo ztracený ráj?Jak to bylo s bájnou Atlantidou
O Atlantidě, ztraceném bájném kontinentu, jste určitě už někdy slyšeli. Co myslíte, existovala nebo ne? Jde pouze o smyšlený příběh popisující překrásnou zemi s vysoce vyspělou civilizací, anebo o pradávnou vzpomínku na kdysi reálnou krajinu?
Existuje celá řada nejrůznějších teorií vyjadřujících se k existenci i zániku Atlantidy. Pravděpodobně prvním, kdo se o tajemném kontinentu ve svém díle zmínil, byl řecký filosof, matematik a pedagog Platón (427 - 347 př. n. l.).
Podle jeho popisu ležela Atlantida za Herkulovými sloupy (dnešní Gibraltarský průliv), v Atlantském oceánu. Její rozloha údajně odpovídala velikosti dnešní Malé Asie a Libye. Jiní například tvrdí, že se ztracená země rozkládala v oblasti dnešních Azorských ostrovů v Atlantském oceánu nebo třeba blíže Americe u souostroví Bimini (severozápadně od Baham). Tam údajně byly pod vodou skutečně nalezeny pozůstatky starověké kultury.
Atlantida ovšem mohla ležet i kdekoli jinde, protože Řekové považovali Atlantský oceán za oceán světový, obepínající hned tři kontinenty - Asii, Afriku a Evropu. Atlantida se tedy, z tohoto pohledu, mohla rozprostírat kdekoli mimo Středozemní moře, od Švédska až po Indii.
Podle řecké mytologie náležela Atlantida starořeckému bohu moře a vodního živlu Poseidónovi. Název říše souvisí se jménem jeho nejstaršího syna Atlanta. Atlantida se navíc dělila na dalších deset menších územních částí - provincií; to proto, že Poseidón měl se svou manželkou Kleitó dohromady deset synů a každému z nich byl zasvěcen jeden její díl.
Země byla velice bohatá na přírodní zdroje a její obyvatelé nikdy netrpěli nouzí. V Atlantidě vyvěraly dva prameny, jeden horký, druhý studený. Díky tomu tak bylo možné vybudovat pro veškeré obyvatelstvo početné lázně.
Atlanťané byli velice ctnostní a vzdělaní lidé a víc, než o majetek a hmotné statky, se zajímali o duchovní bohatství. Krom toho uměli pracovat se složitými technologiemi i plně využívat přírodní síly. Dokonale ovládali také práci s myšlenkou. Podrobně znali přírodní zákony a žili s nimi v dokonalém souladu.
Hlavní město "Atlantida" bylo uspořádáno do kruhu. Typické byly také vodní kanály, oddělující úseky souše, a spousty stříkajících fontán. Lidé mívali domy s otevřeným krbem a vařili v nádobí ze zářícího orichalku (kombinace zlata a meteorického železa).
Hlavní náměstí města mělo sloužit jako tržiště a střed společenského dění. Obyvatelé tady trávili volný čas diskusemi, tancem nebo poslechem hudby. S velkou péčí pěstovali květiny a stavěli vysoké věže, aby mohli pozorovat hvězdnou oblohu, která je nepřestávala fascinovat.
Atlanťané rozuměli energiím a dokázali s nimi dokonale pracovat. Často stavěli pyramidy v místech, kde zemskou a nebeskou energii cítili zvlášť intenzivně. Na vrchol stavby navíc umisťovali silný krystal.
Vůbec nejsilnějším místem celé říše byl chrám zasvěcený bohu Poseidónovi, který reprezentoval zákon jednoty. Mohutná stavba obdélníkového tvaru ctila zákony posvátné geometrie a učení feng-shui. Tvořily ji převážně bílé, černé a červené stavební kameny, podlaha a stěny chrámu byly pak obloženy bílým mramorem.
Jedinými dekoracemi se staly mocné krystaly, kterým vévodil vzácný "Velký" krystal uprostřed. U východních dveří budovy ležela obrovská sfinga, symbolizující absolutní čistotu a hlubokou moudrost.
Stejně jako polohu Atlantidy, tak i její zánik, obestírají mnohé domněnky. Jedním z často uváděných důvodů konce prastaré, ale vysoce vyspělé civilizace, je vzrůstající touha ovládnout a podmanit si okolní svět.
Rozpoutali proto nemilosrdnou válku, ve které však nakonec byli poraženi. To ale neměl být jediný důvod zničení celého kontinentu. Tím dalším mohl být politický nesoulad a stupňující se napětí mezi dvěma znepřátelenými tábory. Ty tvořily "Děti zákona jediného" (= síly dobra) a "Synové Belialu" (síly temnoty).
Jiná teorie hovoří o nadpozemském zdroji obrovské energie, která však měla v konečném důsledku na zemi smrtící dopad. Jako další z možností zániku bájné Atlantidy se udává obrovská přírodní katastrofa, ať už ji seslal rozhněvaný Poseidón nebo matka Příroda.
Atlantida bude zřejmě ještě dlouho důvodem k vášnivým diskusím a romantickým představám mnohých badatelů i obyčejných lidí. Pravděpodobně dnes jen těžko dokážeme jednoznačně určit, co přesně se tehdy stalo, a zda vůbec. Možná ale jen do doby, kdy se objeví, anebo si rozpomeneme na něco, díky čemuž dojdeme k jednoznačnému závěru ohledně tajemstvím opředené prastaré země.
"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal
