"Nejhorší ze všech handicapů je nedostatek lásky," ukazuje nový dokumentární snímek režisérky Dagmar Smržové Chci tě, jestli to dokážeš, který vstoupil do kin opožděně až letos v srpnu. 

Zaměřuje se především na vztah Martiny a její ochrnuté dcery Jany, tentokrát už osmadvacetileté. Ačkoliv se Jana může spolehnout na milující matku, sní o romantičtějších podobách lásky s muži, nebo i o sexuálních známostech, a vzhledem k svému věku, kdy se její vrstevníci osamostatňují, koketuje také s myšlenkou o životě bez matky.

Sexuální asistencí proti sněhulákům

Režisérka Smržová volně navazuje na svůj předchozí snímek Miluj mě, jestli to dokážeš (2016), ve kterém otevřela tabuizované téma intimity mužů s různými druhy postižení, využívajících služeb tehdy zaváděné sexuální asistence. Pomoc lidem se ztíženým přístupem k naplňovaní sexuálních potřeb se od té doby skloňuje čím dál častěji, protože se přirozeně projeví i na psychické stránce těchto lidí, ať už ve formě hlubšího sebepřijetí, objevování tajuplné krásy svého těla, nebo i v sebevědomějším navazování vztahů. 

Sexuální frustrace neprospívá nikde nikomu. Jana si sice podá s pomocí matky inzerát, že hledá chlapa "na přitulení", ten ale zůstane bez odpovědi. A tak se s praxí sexuální asistence setkáme i ve Smržové novém snímku, jen tentokrát ji poskytují muži.

Není přitom vůbec samozřejmé, aby matky byly v této věci svým dětem spojenkyněmi. Pokud o ně pečují se vším všudy, včetně intimní hygieny, píšou za ně soukromé zprávy a podobně, takový druh závislosti už sám o sobě znemožňuje jakékoliv soukromí. A existují případy, kdy matky přijmou své postižené dítě jako jakési věčné dítě, bez vyhlídek na jeho plnohodnotnou dospělost - a tedy i ze sebe učiní věčně pečující matku. 

Děje se to nejčastěji u takových druhů postižení, kde se mentální věk rozchází s biologickým věkem těla. Matka svého potomka přijala, protože mentálně odpovídá věku například pětiletého dítěte, a podle toho se k němu celý život chová. Takto vychovávanému člověku, u kterého je vytěsňován jeho sexuální rozměr, se v sociální hantýrce říká "sněhulák".

Ani Martina si neumí život bez Jany představit a velmi těžce snáší její záměr odstěhovat se do domova s pečovatelskou službou, kam Jana ve filmu skutečně na nějaký čas odjede. Pro její zdravý intelekt k ní však přistupuje jako rovná k rovné, dokonce s ní sdílí i svou zálibu v alkoholu a kouření. A s jejím handicapem, na jehož základě Jana usuzuje, že "v minulém životě musela být hrozná svině", se Martina vyrovnává o to líp, protože jí samé scházelo od malička přijetí a podpora, a tak jako by byla plná lásky, kterou jen dlouho neměla ke komu nasměrovat. Dojemná je scéna, kde opilá Martina na vrcholu skály podniká v obklopení hořících svíček rituál, ať se všem lidem splní jejich přání.

Striptér Rocky, věřící gay a tantrický masér

"Láska, jak znáš ji, hořký je druh," ozve se vícekrát ve snímku skladba písničkářky Radúzy, a Martina tedy hořce akceptuje i ta Janina přání, která mohou ohrozit jejich unikátní vztah. Kromě dočasného odstěhování a pomoci s inzerátem ji podporuje i v hledání vhodné sexuální asistence.

Nejprve se seznámíme s Rockym. Rocky je charismatický playboy s výstavní muskulaturou, který se živí pořádáním erotických show s příběhem, při kterých využívá své tělo hlavně jako striptér. Jeho cílem je uvádět ženské účastnice do varu. Když se rozhodne vyzkoušet sexuální asistenci, Jana je jeho vůbec první zkušenost. Setkání se příliš nevydaří. Rocky Janu sice políbí, chytne ji za ruku, ptá se, jestli už někdy držela takovýho chlapa jako on, ale jak jde její život, na to se ptát nebude, "protože to člověk vidí". A když se ho ona zeptá, jak daleko by byl ochoten zajít, začne se vykrucovat, že pro něj je sexuální asistence něco spíš duševního, psychického, až nakonec otevřeně přizná, že by nikam dál jít nezvládl. A od tváře jí odežene mouchy.

Druhý asistent se jmenuje Martin. Víme o něm, že je gay se silnou vírou v Boha a že žije s přítelem, který se cítí být ženou. S Janou navazuje kontakt tím, že sám kdysi skoro umřel, v důsledku problémů se žlučníkem, a právě v klinické smrti se mu zjevil Bůh, aby ho povolal ke službě druhým. Jana ho se zájmem poslouchá, i když sama v Boha nevěří. Pobaví její poznámka: "To je hezký, že ses takhle našel." Martinův misijní přístup se přesto hezky snáší s údělem sexuálního asistenta, na rozdíl od Rockyho Martin nemá s Janiným tělesným handicapem sebemenší problém. Jeho víra plně odpovídá prostitučnímu charakteru křesťanského Boha, který - na rozdíl od běžných smrtelníků - má tu moc milovat nás všechny. A přijímá nás takové, jací jsme.

Třetí muž pozvaný do Janiny intimity je tantrický masér Míra. Předchozí prostřihy napoví, že holduje psychoanalýze a životu v souladu s přírodou. K Janě se nedopraví autem, tak jako předchozí asistenti, ale vlakem s krosnou na zádech. Janin pokoj projede luxem a prachovkou, aby ho následně pomocí koberců, krystalů, vonných svíček či listů natrhaných v blízkém okolí proměnil v utopické místo, hodné tantrického rituálu. A k tomu si pustí Janinu oblíbenou Radůzu. Jestliže ve svých nejtemnějších chvilkách Jana zvažovala odjezd do Švýcarska, kde by se podvolila eutanazii, a jindy doufá, že se v příštím životě narodí jako dlouhonohá blondýna, tantrická masáž coby pomyslný vrchol filmu se zaskví jako důkaz toho, že už na tomto světě smí zakoušet blaženost.

Láska v zapadákově

V kontextu těchto erotických experimentů ale nesmíme zapomínat na Janino skutečné zázemí, které vůbec není samozřejmé, nejenom na svéráznou matku Martinu, ale i její sestru s přítelem a paradoxně babičku ze strany Janina otce, která je "nejlepší ženskou" v Martinině životě, když vlastní matka s ní nechce nic mít. Za Janou dochází fajn kamarád Honza a koneckonců i Martinin nový přítel František působí sympaticky, ačkoliv Smržové snímek se soustředí na ženské hrdinky.

A právě tato kouzelná podpůrná síť je hlavním důvodem, proč se Jana po dočasném pobytu v ústavu, kde musela dodržovat přísný řád a neměla si s kým popovídat, vrátila domů. Doma totiž není pouze klientkou, uživatelkou sociálních služeb, ale i někým, kdo - ač nehybný - hýbe věcmi kolem sebe. Kdo učí ostatní pozornosti, empatii, a navíc je s ní pořádná sranda.

Láska nepřijede z Prahy nebo Ostravy, tak jako Janini placení nápadníci, ale nenápadně se třpytí všude kolem už v tom našem zapadákově. Jenom ji pořád dokola musíme rozsvěcovat. A když to nejde - máme tu sociální služby.

Podívejte se na trailer k filmu: