Autorka desítek snímků vzbudila v poslední době značnou pozornost svými díly Manželské etudy a Manželské etudy po 20 letech.

Tato sedmapadesátiletá režisérka a pedagožka byla navržena jako nezávislá za KDU-ČSL na post ministryně kultury v koaliční vládě Mirka Topolánka (ODS).

Třeštíková se narodila 22. června 1949 v Praze a v roce 1975 vystudovala na FAMU Katedru dokumentární tvorby (KDT).

V letech 1974 až 1977 pracovala jako dramaturgyně a v letech 1977 až 1994 jako režisérka krátkého filmu.

Podílela se také na založení sdružení filmařů a sociologů FaS (Film a sociologie, 1990) a Nadace Člověk a čas (1994).

Dosud natočila přes 40 dokumentárních filmů, mezi prvními například Živou vodu (1972), v níž zachycovala postupný zánik vesnice Dolní Kralovice během stavby přehrady.   

Do povědomí veřejnosti vstoupila rozsáhlými cykly jako byly například Manželské etudy (1987). Později následovala série věnovaná mladistvým delikventům Řekni mi něco o sobě (1992-1998) a na počátku tohoto století dokončila volný cyklus Ženy na přelomu tisíciletí (portréty Dagmar Peckové, Báry Basikové, mladé narkomanky Katky a romské intelektuálky Jarmily Balážové). Za toto dílo obdržela v roce 2002 cenu české filmové kritiky Kristián udělovanou v rámci Febiofestu.

V letech l994 až 1996 natočila také několik portrétů zajímavých osobností pro cyklus GEN, GENUS a V.I.P.; ve Sladkém století (1998) se zabývala osudem politických vězeňkyň, natočila dokument, v němž se vrátila k Fučíkově mýtu Lidé, mám vás rád! (1998), a také snímek Hitler, Stalin a já (2001).

Třeštíková je držitelkou řady ocenění z domácích i zahraničních festivalů. Od roku 2002 je pedagožkou na KDT. V listopadu se stala jednou z mluvčích nově vzniklé Filmové rady, jejímž hlavním cílem je posílení pozice kinematografie a vytvoření nového zákona o kinematografii.