Komentář: Ohrožuje výši platu i zdraví dětí. Ponižování lidí s nadváhou musí skončit
Těla mají různou výšku, tvar i velikost. Zapomínáme, že jejich nositeli jsou lidské bytosti a jinou tělesnou schránku, ať už jakkoli velkou, k dispozici prostě nemají. Našemu duševnímu zdraví by prospělo, kdybychom se vzájemných soudů vůči naší tělesné schránce zbavili.
Výraz fatshaming bychom mohli volně přeložit jako nesnášenlivost vůči lidem s nadváhou nebo jedincům, kteří nesplňují stereotypní ideál krásy. Jde o součást takzvaného bodyshamingu, který spočívá v tom, že společnost soudí a ponižuje lidi, jejichž vzhled se vymyká dobovým normám, nebo jim dokonce upírá práva. Jsem přesvědčená, že pokud se zbavíme předpojatosti vůči tělům jiných velikostí, než společnost nyní považuje za dokonalé, uleví se nám.
Je prokázáno, že stereotypy spojené s tloušťkou a tlak okolí na "normální" vzhled mají přímý dopad na lidskou psychiku. A právě duševní zdraví lidí, kteří se s fatshamingem potýkají, může být často překážkou k dosažení životní jejich spokojenosti, či dokonce ke změně. Kritiku fatshamingu ovšem zároveň nelze zaměňovat s oslavou nezdravého životního stylu a obezity, která se pojí s vážnými zdravotními riziky. Spíše nás vybízí, abychom se zamysleli nad unáhlenými soudy.
Plavky nejsou jen pro hubené
Ať už naše tělo vypadá jakkoli, všichni máme stejná práva. Předsudky vůči lidem s objemnější tělesnou schránkou však vedou k diskriminaci, marginalizaci zdravotních problémů a nedostatečné péči, jak popisuje mimo jiné autorka knihy Fat Talk Virginia Sole-Smithová. Statistiky ukazují, že například ve Francii vydělávají obézní ženy mnohem méně než jejich hubenější kolegyně. Ve zdravotnictví se zase kvůli nadváze setkávají se zanedbáním péče, protože ji odborníci mnohdy považují za příčinu jejich potíží. Ve školství se ukazuje, že tlustší děti jsou méně oblíbené nejen v kolektivu, ale také u vyučujících.
Začít bychom mohli tématem, které může na první pohled znít, jako by bylo namířeno právě proti lidem s nadváhou, ale opak je pravdou. Zamysleme se nad samotným slovem "tlustý". Jde o přídavné jméno popisující objektivní fakt. Pokud tedy máme pocit, že ho nesmíme říkat nahlas, je to podobné, jako bychom lidem s korpulentním tělem říkali, že o nich ani nesmíme mluvit, protože slovo "tlustý" rovná se špatný.
Pokračovat bychom mohli mizivým zastoupením tlustých lidí při prezentaci zdravého životního stylu, který si spojujeme zásadně s lidmi hubenými, a to leckdy mylně. Jak ve své nejnovější knize zmiňují socioložky Lucie Jarkovská a Kateřina Lišková, pokud chceme podpořit lidi s většími nebo tlustšími těly, neznamená to, že zavrhujeme zdravý životní styl. Taková těla přece můžeme mít rádi i v procesu případné změny. To nám ostatně už desítky let radí lifestylové magazíny a v poslední době sociální sítě.
Problém je, že vedle tipů, jak mít rád své tělo, publikují média návody, jak ho změnit, vylepšit či jak zhubnout do plavek. A většinou si při tom vypomáhají fotkami těl dokonalých, jako bychom těla s nejrůznějšími nedokonalostmi ani neměli právo do plavek oblékat. Kam se poděla reprezentace všech typů těl? Proč na ně v marketingu módy, lékařské péče, rodinného života nebo sportu narážíme jen minimálně? Jako bychom tím říkali, že běhat, navštívit fitko nebo hrát squash mohou jen jedinci s "vhodným" typem těla. Někdy to jde dokonce tak daleko, že se v obchodech těžko hledá ženské sportovní oblečení ve velikosti větší, než je 42.
Přejídání nemusí být o slabé vůli
O člověku s objemnější postavou automaticky přemýšlíme jako o někom líném, kdo se přejídá, trpí zdravotními problémy a jehož jedinou snahou je zhubnout. Realita může být zcela jiná. "Automaticky předjímáme, že člověk s hubenou postavou je zdravý, což mnohdy nebývá pravda. Nikdo z nás rovněž nemá právo druhé lidi hodnotit. Nevidíme totiž celý kontext jejich života a neznáme důvody, které je do nynějšího stavu dostaly," říká Marie Novotná z Centra Anabell, které pomáhá lidem s poruchami příjmu potravy.
Hmotnost ani objem těla samy o sobě nevypovídají nic o našem zdravotním stavu, natož o naší osobnosti. Vzhled našeho těla je jen jedním z mnoha měřítek zdravého životního stylu, který by měl navíc hodnotit pouze nezaujatý odborník. Důležité je, jak se ve svém těle dotyčný cítí, jestli mu dobře slouží pro aktivity, kterým se v životě chce věnovat, a zda je jeho motivace pro případnou změnu vedena tlakem společnosti, anebo vnitřními pohnutkami.
"Pokud bude někdo poukazovat na náš vzhled, negativně jej hodnotit a na základě toho nás odmítat, můžeme si v sobě utvořit přesvědčení, že nejsme pro druhé dostateční a že nás okolí bude přijímat jen za určitých podmínek. To může být velmi frustrující a vést až k poruchám příjmu potravy či jiným duševním onemocněním," upřesňuje Marie Novotná. Tlak na vzhled našeho těla je podle ní v dnešní době znát čím dál víc. Trendem se stala vysportovanější postava. "Kult fitness se dostává do popředí, což ale nemusí nutně znamenat, že odpovídá zdravému životnímu stylu," varuje.
Tlustí lidé jsou také často krátkozrace obviňováni z přejídání. To ale může mít mnohem hlubší příčiny, než je slabá vůle. Takzvané binge eating neboli nárazové přejídání se řadí do spektra poruch příjmu potravy a mnohdy souvisí s potlačováním emocí. Podobně jako u jiných poruch příjmu potravy může podle Marie Novotné představovat jakýsi únik - například před šikanou, nepříznivou životní situací nebo traumatem. Stravovací návyky mají navíc původ v dětství, protože ne všichni rodiče mají stejný přístup k informacím o vhodné stravě. Zároveň se při uvažování o správném stravování necháváme snadno ovlivnit reklamou.
Na kritiku jsme citliví obzvlášť v dětství
"Pokud nám dává okolí najevo, že je s námi něco špatně, máme tendenci se měnit tak, aby nás druzí přijali. To může být zvlášť rizikové v období dětství a dospívání, protože komentáře si děti mohou dlouho pamatovat, brát je jako fakt a řídit se podle nich. Současně děti mnohdy kopírují návyky a chování svých rodičů. Pokud se rodič bude prohlížet neustále v zrcadle, mluvit o sobě negativně, vyhýbat se čokoládě nebo nebude zásadně jíst po 17. hodině, je pravděpodobné, že to dítě převezme jako normu a bude si k sobě a svému tělu budovat kritický až negativní vztah," upozorňuje Marie Novotná.
Podle odborníků z Centra Anabell mohou být děti v období dospívání také mnohem citlivější na kritické komentáře vůči své postavě jako: "Hezky se nám zakulacuješ", "To je z tebe ženská/mužský", "Ty nejsi žádný chlap, nemáš svaly". Že se mezi dětmi problémy se sebepřijetím skutečně vyskytují, a v nemalé míře, potvrzují také nejrůznější studie.
Výzkum Děti a kult krásy v online světě zastřešený Pedagogickou fakultou Univerzity Palackého například ukázal, že více než třetina dotazovaných dětí ve věku 10 až 17 let si přeje zhubnout a dalších 30 procent by pak chtělo nabrat víc svalové hmoty. Z dětí, které se na internetu staly obětí bodyshamingu, se pak sedm procent začalo omezovat v jídle a pět procent dětí dokonce zredukovalo přijímanou potravu na minimum. Právě děti nám ukazují, jak důležité je přijetí různých typů těl pro naše duševní zdraví. Proto by ponižování lidí s nadváhou mělo skončit.