Quercus robur, Quercus pedunculata
Lidové názvy: dub křemelák, křemelák
Čeleď: bukovité
Popis rostliny
Dub letní je majestátným listnatým stromem. Roste pomalu, ale může vystoupat až do 40 m výšky, dožívá se několika set let. Největší a nejstarší dub Moravy v Náměšti nad Oslavou je starý dokonce více než tisíc let.
Koruna dubu je široce rozkladitá. Křivolaké větve jí dávají nepravidelný tvar. Dub má silný válcovitý kmen, který sahá velmi hluboko.
Borka dubu je v mládí hladká a lesklá, šedivá či nahnědlá, později se stává silně rozpukaná a podélně brázditá, tmavne do zelenošedé, tmavohnědé až černé barvy.
Opadavé, krátce řapíkaté nebo přisedlé listy jsou nahloučené na koncích větví. Asymetricky laločnaté listy jsou lysé, leskle zelené, kožovité. Na bázi jsou srdčitě ouškaté, na vrcholu zaokrouhlené.
Listy o velikosti 5 – 15 cm raší koncem dubna nebo v květnu, současně strom začíná kvést.
Samčí květy vytvářejí převislé žlutozelené jehnědy dlouhé asi 5 cm. Jednodomý dub má jen drobné samičí květy. Vyrůstají na dlouhých stopkách. Skládají se v řídké klasy.
Plodem dubu je stopkatá jednosemenná nažka. Je uložená v miskovité číšce. Běžně se označuje jako žalud.
Výskyt a pěstování
Dub letní je původním evropským druhem. Najdeme ho po celém kontinentu, vyjma nejjižnějších částí. V chladnějších oblastech se však vyskytuje jen uměle. Na našem území dub letní nacházíme zejména na teplejších místech, jinde je vysazovaný. Hojně je k vidění v jižních Čechách, kde se využíval pro zpevnění hrází rybníků.
Dubu se daří v těžších, humózních půdách s dostatkem minerálů. Osídluje však i další typy půd. Svědčí mu vlhké až mokré, světlé a teplé stanoviště. Špatně odolává pozdním mrazům, zato mu nevadí smog.
Léčitelství
Kůra dubu je zdrojem katechinových tříslovin (až 20 %). Obsahuje také hořčiny, flavonoidy, pryskyřice, kyselinu galovou, kyselinu elagovou a červené barvivo purpurogalin. Obdobné složení mají i listy, které navíc obsahují i flavonové glykosidy. V žaludech dominuje škrob. Vedle katechinových tříslovin v nich najdeme i cukry, bílkoviny a oleje. Pražením nebo louhováním ve vodě obsah tříslovin klesá, takže jsou žaludy poživatelné. Dají se péct obdobně jako jedlé kaštany. Dříve sloužily jako náhražka mouky nebo k přípravě zdravé kávoviny.
Dubová kůra se sbírá z mladších stromů, pouze z úzkých větviček, nejlépe zjara. V léčitelství se využívá i kůra z dubu zimního, ta má údajně léčivé účinky silnější.
Léčivé účinky dubové kůry
- působí svíravě a protizánětlivě
- staví krvácení, ale také průjmy
- vně hojí hemoroidy
- léčí kožní záněty, ekzémy, vředy aj.
Podávání a užití
Vnitřní užití
Dubová kůra se podává jako odvar (čajová lžička sušené drcené kůry na šálek vody), popíjí se po šálku 2 – 3x denně. Vnitřně se však dubová kůra užívá jen vzácně. U citlivých osob může způsobit alergickou reakci. Při předávkování navíc vyvolává zvracení. I proto se častěji kombinuje ve směsích bylin.
Vnější použití
Odvar z dubové kůry je základem bylinné koupele, která podporuje léčbu hemoroidů. Tato koupel také regeneruje pokožku, hojí záněty, mokvavé ekzémy nebo kožní plísně. Odvar poslouží i jako obklad na rány, popáleniny či omrzliny. Nehodí se však na velké rány a rozsáhlé popáleniny.
Jako kloktadlo pomáhá dubová kůra při zánětech v dutině ústní, paradontóze nebo zánětu mandlí.
Při manipulaci s odvarem je třeba počítat s tím, že silně barví.
Žaludová mouka – recept
Zralé dubové žaludy se umelou na prášek, který se nechá vyluhovat ve studené vodě minimálně několik hodin. Tak se zbaví hořkého taninu. Následně se voda slije a prášek se důkladně usuší. Užívá se jako alternativa klasické mouky.
Upozornění
Text nenahrazuje lékařské vyšetření. Má pouze informativní charakter. Konkrétní léčba je vždy v rukou odborníka, také využívání léčivých bylin by mělo být individuálně konzultováno s lékařem.
