Na cestě od katolického konzervatismu ke konzervatismu lidovému

• Politická strana nemůže být hlasatelem náboženství ani morálky. Příslušnost k víře a určitým morálním zásadám musí promlouvat prostřednictvím činů a nikoli slov.   Prosazovat morálku by měla křesťanská strana především sama u sebe a nikoli u voličů nebo druhých politických stran. Určitá míra pragmatismu, kterou veřejnost  toleruje liberálním stranám, křeťansko demokratické straně nesvědčí. Od KDU-ČSL  lidé očekávají (a zcela právem) více slušnosti než od ostatních stran.
• Návrat ke kořenům v případě KDU-ČSL by znamenal návrat ke straně, která obhajuje zájmy katolicky orientované menšiny české a především moravské veřejnosti. Konfesní strana tohoto typu měla úspěch v převažující atmosféře první republiky, která antirakušáctví vnímala současně jako antikatolictví a chtěla republiku budovat na české protestantské minulosti, ze které se postupně vykrystalizovala ateistická přítomnost. V současné době je takto postavená politická strana anachronismem, kterému doslova vymírá voličská základna.
• Moderní křeťansko demokratická strana v českém politickém prostředí musí vzít na vědomí stále přetrvávající averzi značné části veřejnosti vůči katolické církvi a křesťanství vůbec. Zvlášť negativně je proto vnímána ta politika KDU-ČSL, která působí dojmem prodloužené ruky katolické církve nebo chování, které je v negativním slova smyslu s katolictvím spojováno. Mám na mysli především snahu o nejrůznější zákazy od potratů až po kouření. Zbytečně tak potvrzujeme svůj negativní obraz u lidí, kteří  nutně nemusí být našimi politickými oponenty.
• Další otevření a modernizace neznamená, že KDU-ČSL  začne podporovat potraty či registrované partnerství. Aby kDU-ČSL neztratila své dosavadní voliče, aniž by získala nové, musí zůstat stranou konzervativní. Měla by se však posunout od konzervatismu vycházejícho z nauky katolické církve ke konzervatismu lidovému, který je spíše intuitivním přístupem k životu u lidí, kteří vyznávají rodinné hodnoty, nepotrpí si na překotné změny, mají vyvinutý smysl pro osobní odpovědnost a současně chtějí, aby stát byl silný v ochraně slabých a potřebných.
• KDU-ČSL by měla být klidnou silou české politické scény s vysokým koaličním potenciálem.  Svým rozvážným a pokojným stylem by měla oslovovat voliče, kteří jsou znechuceni převažujícím konfrontačním stylem politiky. Další existence KDU-ČSL by neměla být závislá na uzavírání dlouhodobých koalic. Přesto by KDU-ČSL měla být připravena v případě nutnosti jednat  o předvolební koalici.  I velké parlamentní  strany mohou z takového spojení vytěžit příležitost k uzavření silného předvolebního bloku, který ve volbách získá nadpoloviční většinu hlasů.
• Chce-li se KDUČSL stát standardní  politickou stranou, bude nutné, aby na ni část jejích členů přestalo nahlížet jako na na zdroj a garanta jejich podílu na veřejné moci. Smyslem politické strany jistě není ucházet se o místo v opozičních lavicích. Přesto musí být KDU-ČSL připravena na eventualitu stát se opoziční stranou se vším, co k tomu patří, tedy i se ztrátou pozic ve státní správě. Opoziční prostředí je zdrojem nové vitality a obrody pro každou politickou stranu.
• KDU-ČSL je strana s konzervativní členskou základnou i konzervativními voliči. Pokud chce uvažovat o změně názvu, pak má v podstatě na výběr pouze mezi tím, co je v jejím názvu před pomlčkou nebo za pomlčkou. Pro "KDU" hovoří fakt, že jde o modernější část značky, odkazující k polistopadové minulosti strany s vazbou na zahraniční vzory.  "ČSL" (raději Lidová strana) zase lépe vyjadřuje odhodlání  stát se stranou více lidovou než konfesní, a proto bych mu dala přednost.

Vlasta Parkanová