V Praze dne 9. května 2008

Vážený pane ministře,

nejčastěji citovaným výrokem poslední doby je Váš postoj k předpokládanému (nikoli však exaktně stanovenému) rozdílu mezi investičními zdroji danými předchozí vládou schváleným záměrem na stavbu nové budovy Národní knihovny a skutečnou potřebou na její realizaci. Bez studie proveditelnosti (první stupeň projektové dokumentace v ceně do 80 mil. Kč) však skutečný rozdíl nikdy nezjistíme. V kombinaci s postojem představitelů hlavního města Prahy, resp. dodnes nenaplněným usnesením pražského zastupitelstva ze dne 30. 3. 2006, se tak projekt nové budovy Národní knihovny ocitl v mrtvém bodě. Pominu-li to, že příprava stavby patří k mým hlavním úkolům na letošní rok, považuji za nezbytné tuto patovou situaci v co nejkratším čase vyřešit. Hrozící prostorová krize Národní knihovny totiž není mediálním titulkem, ale nebezpečnou realitou. První vážné problémy ve skladištích již začaly, i když prozatím jsou zřejmé jen pracovníkům knihovny. Navenek viditelné problémy, které částečně omezí kvalitu služeb, nastanou již v roce 2012, a bez řešení současného stavu budou pokračovat dalším snižováním kvality poskytovaných služeb. V roce 2015 budeme muset bez navýšení kapacity skladišť velkou část Národní knihovny pro veřejnost zcela uzavřít. Jakákoli provizorní alternativa (dostavba depozitáře v Hostivaři nebo pronájem externích prostor) představuje riziko později zmarněných investic, ať již bude konečné řešení jakékoli. Rád bych Vás proto seznámil s dalšími kroky, které v této věci hodlám podniknout, a v závěru Vás požádal o pomoc.

V prvé řadě vyzvu představitele hl. města k uzavření smlouvy o budoucí smlouvě kupní, což nijak nesouvisí s podobou vítězného projektu, a jak z textu příslušného (výše citovaného) usnesení vyplývá, tomuto aktu nikdy nemělo předcházet doložení financování stavby (viz též přílohu k tomuto dopisu). Vzhledem k proměnlivému (a zcela nepochopitelnému) postoji orgánů Prahy k přesnému umístění stavby prohlašuji, že nová budova Národní knihovny může bez větších problémů stát na stavebních pozemcích podle dnes platného územního plánu. Pokud se Praha přece jen nakonec přikloní k urbanisticky lepšímu řešení, které ostatně sama navrhla, přizpůsobíme se (samozřejmě na základě zcela jiných záruk, než jaké nám hlavní město poskytlo v souvislosti se svým prvním návrhem na optimalizaci umístění stavby). Pokud by se vedení hlavního města Prahy rozhodlo revokovat svá předcházející rozhodnutí, má Národní knihovna legitimní nárok požadovat uhrazení všech nákladů spojených do dnešního dne s přípravou stavby na tomto pozemku. Netvrdím tím, že bychom měli vstupovat do vzájemného sporu, na kterém by vydělali pouze právníci (a tratili plátci daní), ale tento fakt považuji za nutné alespoň připomenout.
Dořešení otázky umístění nové budovy je nutným předpokladem k jakémukoli dalšímu postupu. Pokud Praha svůj postoj změní, není podle mého soudu možné v současném projektu dále pokračovat. Pak by bylo nezbytné najít jinou lokalitu a vyhlásit novou soutěž, přičemž omezujícím faktorem by pak zřejmě byla cena stavby. V současném rozsahu ji však nelze realizovat za ceny platné v roce 2004, v úvahu je třeba vzít růst ceny stavebních prací v období 2004 - 2010, kdy nejdříve můžeme stavbu zahájit.

Pokud Praha svým závazkům dostojí, bude třeba rozhodnout, zda chceme realizovat stavbu navrženou vítězem mezinárodní architektonické soutěže ateliérem Future Systems, a v jakém rozsahu. Buď se pokusíme najít dodatečné zdroje (ale bez studie proveditelnosti nikdo z nás neví, jaké), nebo můžeme původně požadovaný rozsah zmenšit a tím stavbu zlevnit (např. vyřazením hlavního depozitáře a studovny parlamentní knihovny, což by mi sice bylo líto, ale součást NK to není; ponecháním konzervačního fondu v Hostivaři, zmenšením některých dalších ploch apod.). Nic z toho sice nemohu považovat za řešení ideální, ale možné to je. Zároveň je však třeba si uvědomit, že každá taková změna bude mít nezanedbatelný vliv na budoucí provozní náklady Národní knihovny, v případě vymístění pracovišť Parlamentní knihovny i na investiční zdroje státu - Parlamentní knihovna je totiž v situaci obdobné té naší.

Pro úplnost dodávám, že MK jistě může Národní knihovně - i v případě ponechání pozemků na Letné - nařídit soutěž novou. Ani po seznámení se s dopisem Martina Peciny (díky médiím, nikdo z MK do dnešního dne tento dopis Národní knihovně nepředal ani si  nevyžádal její stanovisko) nepovažujeme takový postup za nutný a vzhledem ke kvalitě návrhu Future Systems ani za optimální, rozhodnutí MK bychom se však podřídit jistě museli.

Vážený pane ministře, každá situace má řešení. Před čtyřmi roky neměla Národní knihovna v rukou nic, dnes - zejména díky ministerstvu kultury - disponuje zhruba třemi miliardami korun na investice do nových kapacit a opravy Klementina (řadu dílčích rekonstrukcí už také máme za sebou a např. návštěvnický úspěch Galerie Klementinum podle mého soudu dokládá, že měly smysl). Navrhuji Vám proto svolání porady na téma „jak dál", pokud možno za Vaší účasti. Za Národní knihovnu by se jí kromě mě účastnila ředitelka Novodobých fondů a služeb NK PhDr. Bohdana Stoklasová.

S úctou

Vlastimil Ježek