reklama
 

Dokument: Co řekli senátoři k odvolání Václava Klause

Přečtěte si úplná znění odpovědí senátorů k otázce případného odvolání Václava Klause

OTÁZKY PRO SENÁTORY

1. Podle Ústavy mohou senátoři dát podnět k Ústavnímu soudu, zda se prezident nedopouští velezrady. Jinými slovy, zda nejedná proti demokratickému zřízení. Zvedl(a) byste ruku pro podání takové stížnosti?

2. Parlament může hlasovat o tom, že Václav Klaus není způsobilý vykonávat prezidentský úřad. Ve svém ústavním slibu říká, že bude jednat v zájmu všeho lidu. Stejně tak se má chovat i vláda a Parlament. Obě instituce, v případě Parlamentu ústavní většinou se smlouvou souhlasily. Hlasoval byste v takovém případě pro?

3. Považujete debatu o odvolání prezidenta za nemístnou a myslíte si, že by k odvolání prezidenta nemělo vůbec dojít?

...

JIŘÍ ŽÁK – ODS

Jsem pevně přesvědčen, že ačkoliv pan prezident jedná možná ne zcela standardně, rozhodně jeho jednání nelze posuzovat jako velezradu a současně jeho jednání je v souladu s Ústavou ČR. V Ústavě není explicitně vyjádřeno, kdy a za jakých podmínek podepíše mezinárodní smlouvu. O odvolání prezidenta z důvodu nezpůsobilosti nelze v žádném případě uvažovat a rozhodně svým jednáním neporušuje složený slib. Z toho vyplývá, že v případě takovéhoto hlasování (odvolání prezidenta) bych rozhodně ruku nezvedl.

Opravdu se mi zdá být debata o případném odvolání prezidenta naprosto nemístná. Samozřejmě se lze bavit v této souvislosti o eventuální změně Ústavy (v jakých případech a v jakých lhůtách prezident některé úkony musí vykonat). Upozorňuji ale, že tato debata o jednoznačnosti takovéhoto vyjádření se již delší dobu odehrává a nezdá se, že by v dohledné době ke změně Ústavy dojít mohlo.

MIROSLAV KREJČA - ČSSD

Nedomnívám se, že by se pan prezident Václav Klaus dopustil velezrady tím, že nastolil novou podmínku pro ratifikaci Lisabonské smlouvy. Václav Klaus se rozhodl hrát roli oponenta evropské integrace a oponenta Evropské unie, a nelze od něho čekat žádnou změnu. Jeho podmínka – referendum v Irsku, byla splněna, a to, co stačilo k ratifikaci polskému prezidentovi Lechu Kaszynskemu, jemu zřejmě nepostačuje. Slib, že nebude tím, kdo jako poslední by bránil ratifikaci Lisabonské smlouvy také jaksi vysublimoval. Jakým prezidentem je ale člověk, který nedrží své slovo? A to je pro ČR horší zpráva, než hledání dalších zástupných problémů (nyní Benešovy dekrety – a co bude po nich?), kterými by měl být proces ratifikace pozdržen, či dokonce zastaven.

Bez ohledu na výhrady k postoji pana prezidenta ve věci ratifikace Lisabonské smlouvy, i bez ohledu na některé jeho další názory a postoje, se kterými nesouhlasím a souhlasit nemohu, je Václav Klaus způsobilý vykonávat prezidentský řad. Prostě máme takového prezidenta, jakého nám naši zákonodárci (a to dost ostudným divadlem) zvolili. Václav Klaus se od doby svého znovuzvolení do úřadu prezidenta České republiky moc názorově nezměnil. Takže „černého Petra“ drží v ruce spíše zákonodárci, kteří mu při prezidentské volbě dali svůj hlas. A chceme-li cokoli v tomto změnit do budoucna, musíme buď přistoupit k přímé volbě prezidenta a nebo pečlivěji vybírat své poslance a senátory a zajímat se o podstatně širší spektrum jejich názorů, než jenom o několik málo aktuálních předvolebních témat (často vytvořených i uměle).

Debatu o případném odvolání našeho prezidenta v souvislosti s ratifikací Lisabonské smlouvy, či v souvislosti s čímkoli jiným, považuji za nemístnou. Místo toho bychom ale měli začít velice rychle a velice vážně hovořit o změně Ústavy, o změně volebního zákona a změně jednacích řádů obou komor Parlamentu. Těch národních a bohužel i mezinárodních ostud v tomto roce bylo již dost. Počínaje vyslovením nedůvěry vládě v době našeho předsednictví Radě EU, přes paskvil v podobě ústavního zákona o zkrácení volebního období Poslanecké sněmovny až po ukvapené schválení novely Ústavy. Jsou tu ale i další problémy, se kterými se velice brzy budeme zase setkávat – vznik patových povolebních situací, nevyvážené postavení komor Parlamentu, zpochybňování role Ústavního soudu apod. A proto je zapotřebí začít seriózní diskuzi o změně příslušných právních norem. Dvacet let novodobé historie České republiky by pro nás mělo být v tomto procesu východiskem a vodítkem. ale i mementem.

IVO BÁREK - BEZPP

Nebyl bych pro podání stížnosti k Ústavnímu soudu ve věci případného obvinění prezidenta z velezrady. Nezvedl bych ani ruku pro prohlášení Václava Klause nezpůsobilým. Debata je v naší demokratické společnosti v tak závažné věci přípustná, ale k odvolání prezidenta by určitě nemělo dojít.

JIŘÍ LIŠKA - ODS

Pan prezident se chová zodpovědně. Listina práv a svobod v sobě skrývá rizika, která dnes nedokážeme přesně odhadnout. Pokud by se v budoucnosti ukázalo, že má skutečně negativní dopady na republiku, tak by jistě všichni dnešní kritici pana prezidenta tvrdili, že oni za to nemohou. Mluvit v této souvislosti o velezradě může pouze ten, komu zodpovědnost chybí a navíc je přesvědčen, že to je snadná cesta k politickému zisku.

Pan prezident je jistě přesvědčen, že hájí zájem státu a občanů. To, že má jiný názor ještě neznamená, že ten jeho je špatný.

Debata o jeho případném odvolání je naprosto nemístná. Lisabonská smlouva má podle svých prosazovatelů posilovat demokratické rozhodování v Evropské unii. Titíž lidé však chtějí zároveň své představy prosazovat silou. S prosazováním "dobra" všemi prosředky máme myslím dost zkušeností.

VLASTIMIL BALÍN - KSČM

Zaznamenal jsem v této souvislosti (stížnost k Ústavnímu soudu, zda se prezident nedopouští velezrady) ve věci podobný názor 1. místopředsedkyně Senátu Aleny Gajdůškové. Myslím však, že byl v dané chvíli příliš emocionálně laděný. Chápu, že chování Václava Klause ve funkci hlavy státu je někdy poněkud nestandardní až obstrukční (jmenování soudců) a v řadě případů, na nichž tzv. má prst, dosti znejisťující pozici jeho úřadu, a to jak v České republice, tak i v zahraničí (Lisabonská smlouva, jeho urputný boj proti globálnímu oteplování aj.). Prezident má na základě Ústavy vymezenou pozici a tudíž některé až solitérství může mediálně působit „neohroženě, ale s ohledem na význam jeho pozice i role ČR může fungovat kontraproduktivně. Případné podání ústavní stížnosti za velezradu je i technickou procedurou, protože Ústava v čl. 65, odst. 2 předpokládá, že k této věci žalobu k Ústavnímu soudu může dát Senát, což vnímám jako sílu celku, nikoliv pouze určité skupiny senátorů. A ptejme se také např. po dopadu podobného kroku dovnitř i ven ČR. S ohledem na současné rozložení politických sil, i přes klesající přízeň Václavu Klausovi v nejpočetnějších řadách senátorů za ODS, považuji za téměř nemožné, získat pro návrh většinu senátorů. Dovedl bych si však představit podnět pro kvalifikované a odborné posouzení způsobilosti pro výkon prezidentského úřadu, neboť i zde např. rozhoduje zdravotní a duševní stav osoby takto vykonávající úřad. A kdyby se dospělo k závěru, že dle čl. 57, odst. 1 Ústavy ČR nastala situace, že tato způsobilost pozbyla své účinnosti, pak….. Ale to je v tuto chvíli spíše odlehčením situace. Přiznám se, že v případě podání stížnosti Ústavnímu soudu ve věci velezrady, bych asi posuzoval úroveň a kvalifikovanost zpracování takového podnětu a pak bych se rozhodoval, zda bych byl pro či ne.

Debata o případném odvolání prezidenta je stejně legitimní jako kroky, jednání a chování prezidenta Václava Klause. V celé kauze přeci vůbec nejde o Lisabonskou smlouvu jako takovou, ta je jen záminkou. Obávám se, že jsme svědky docela nedůstojného „kopání kolem sebe končící politické reprezentace“ polistopadového období, která byla, je a tak nějak se snaží svými projevy i do budoucna mistrovat a „být věrna“ těm negativním tendencím, jež tu byly dány do vínku létům devadesátým. Tím myslím např. absolutní absenci práva v případě privatizace a ekonomického vývoje po r. 1989 obecně. Zde především je třeba hledat „zakopaného psa“ osobních, politických až stranických (někdy velmi zvláštních vazeb napříč spektrem) a některých významných podnikatelských vazeb, které bohužel ovládají politické rozhodování dodnes.

DANIELA FILIPIOVÁ - ODS

Rozhodně si nemyslím, že se pan prezident dopuští velezrady tím, že prozatím odmítá podepsat Lisbonskou smlouvu. Jsem zásadně proti podání této stížnosti, a to z toho důvodu, že je nesmyslná. Pan prezident svým postojem nijak nemůže vyvolávat dojem o nezpůsobilosti vykonávat funkci prezidenta. Debata o jeho případném odvolání je zcela nesmyslná.

JAN HAJDA - ČSSD

Dle mého názoru jde o totální selhání minulé vlády a to především expremiéra Topolánka a ministra zahraničních věcí Karla Schwarzenberga, kteří podcenili přístup Václava Klause a dostatečně s ním nekomunikovali. Proto viníkem současné situace není pouze prezident Klaus, ale i vláda Mirka Topolánka a všichni ti, kteří dali v prezidentských volbách hlas Václavovi Klausovi. Kandidát navrhovaný za ČSSD by se jako monarcha nechoval a respektoval by vůli většiny národa. Pojem velezrady je v této situaci přehnaný, neboť do doby schvalování řada kolegů ODS tvrdila, že pro Lisabon nezvednou ruku a raději odejdou z ODS. Rovněž sám expremiér se několikrát nepříznivě ve vztahu k Lisabonské smlouvě vyjádřil. Jsem toho názoru, že v této chvíli je nutno jednat intenzivně na české vnitropolitické scéně.

MIROSLAV ŠKALOUD - ČSSD

Nemyslím si, že se prezident Václav Klaus dopouští velezrady. Zákon o Ústavním soudu v §96 stanoví obsah velezrady: "Velezradou pro účely tohoto zákona rozumí se jednání prezidenta republiky směřující proti svrchovanosti a celistvosti republiky, jakož i proti jejímu demokratickému řádu.". O vztahu velezrady vs názor ústavní většiny v Parlamentu ČR není v Ústavě ani v zákoně u Ústavním soudu žádná zmínka. Ze znění §96 Ústavy nelze vyvodit, že by prezidentova dosavadní neratifikace Lisabonské smlouvy jakýmkoliv způsobem mohla být interpretována ve smyslu "velezrady". Spíše se mi jeví, že smysl jeho konání porovnávaný tímto článkem Ústavy jde proti velezradě, tj. snaží se zachovávat svrchovanost republiky.

Těžko lze jakoukoliv diskuzi omezovat. Za problém spíše považuji málo profesionální přístup médií. Ta by měla v takovýchto případech nejprve zprostředkovávat známá fakta, popř. jejich odborné interpretace ve srozumitelné formě. To není v tomto případě žádný problém, stačí si přečíst Ústavu (popřípadě její komentované znění), popř. i Zákon o Ústavním soudu. Teprve ve druhém sledu informovat o stanoviscích politiků, z nichž některá, zejména ta o velezradě, jsou zjevně účelová.

PETR PAKOSTA - ODS

Úvodem bych chtěl poznamenat, že jsem jedním z těch senátorů, kteří podali tzv. ústavní stížnost na Lisabonskou smlouvu. Důvodem k tomu je moje přesvědčení, že LS je špatná smlouva jak pro Českou republiku, tak i pro Evropskou unii. Tento můj postoj se tak zcela jistě promítá i do odpovědí na Vaše otázky.

Podle mého přesvědčení se pan president rozhodně nedopouští velezrady. Naopak jeho rasantní postoje jsou ve prospěch a na ochranu občanů ČR. Otázkou je, zda se velezrady nedopouštějí ti, kteří prosazují ratifikaci LS i přes to, že se zcela zřetelně odevzdává velká část státní suverenity ČR do rukou EU. Podání tohoto podnětu k US tedy rozhodně odmítám.

Připomínám, že Lisabonská smlouva je tzv. presidentskou smlouvou, je tedy ústavním právem presidenta smlouvu sjednat a po skončení ratifikačního procesu ratifikovat, čili podepsat. President může své právo smlouvu sjednat a podepsat delegovat na vládu (to ostatně u sjednávání LS nastalo). To, že obě komory Parlamentu ČR vyslovily s ratifikací LS souhlas, nezbavuje presidenta odpovědnosti za tuto smlouvu. Jsem přesvědčen, že i z tohoto pohledu se president chová podle svého slibu a svůj mandát vykonává v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

Debata o odvolání presidenta mezi českými politiky mi připadá jako nemístná a je ostudou, že k ní vůbec došlo. Požadavek presidenta na garanci pro ČR zcela odpovídá tomu, co si vyjednalo Polsko a Velká Británie. A tyto státy tak neučinily zbůhdarma, ale měly k tomu své důvody. Některá vyjádření zahraničních politiků, že by bylo vhodné našeho presidenta zbavit mandátu, aby LS mohla platit, mi připadají nehorázná. Jak se budou tito lidé chovat, pokud případně LS vstoupí v platnost ?

KAREL KAPOUN - ČSSD

V této chvíli bych nebyl pro podání stížnosti pro velezradu prezidenta. Myslím si, že pan prezident se nyní řídí zejména podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. V médiích právě probíhá vzájemná výměna názorů, zda-li pan prezident uvedenou výhradu k Lisabonské smlouvě uvedl v období vyjednávání nebo až nyní, kdy by se to mohlo hodnotit a také již hodnotí z jeho strany jako obstrukce. Nyní je třeba dát prostor premiérovi pro jednání v EU a se všemi zainteresovanými. Na zvedání rukou je, dle mého názoru, ještě čas. Žijeme v parlamentní demokracii a proto diskuze i na toto téma je naprosto relevantní. Přesto odvolání prezidenta v souvislosti s Lisabonskou smlouvou bych považoval za to nejkrajnější řešení.

JIŘÍ NEDOMA - ODS

Ačkoliv mám jako člen Výkonné rady ODS v tomto roce řadu výhrad proti některým výrokům pana prezidenta, jak na adresu ODS, tak na řešení některých politických otázek na domácí i zahraniční scéně, myslím, že útoky ze strany některých politiků na jeho osobu v souvislosti s LS jsou nehorázným porušením elementární úcty k hlavě státu. Na otázku, zda dát podnět k Ústavnímu soudu, zda se prezident nedopouští velezrady, když doposud neratifikoval LS odpovídám, že jsem proti podání takové stížnosti. Za velezradu rozhodně nepovažuji ochranu práv občanů ČR a snahu o takovou integraci Evropy, která by nezakládala příčiny k jejímu rozpadu. Rovněž bych nemohl zvednout v Parlamentu v tomto okamžiku ruku pro názor, že Václav Klaus není způsobilý vykonávat prezidenský úřad. Nikdo nemůže tvrdit , že pan prezident jde proti zájmu všeho lidu, když se toho lidu nikdo na nic nezeptal. Demokracie v naší zemi má sice zastupitelský charakter a proto nepatřím k příznivcům všeobecného referenda. Avšak tak závažná otázka jako byl náš vstup do EU a nebo zásadní změna charakteru smluvního uspořádání Evropy pomocí LS si referendum určitě zaslouží. Konalo se u nás před vstupem do EU, mělo by se dle mého názoru konat i nyní. U nás i v zahraničí asi tušíme jak by taková referenda mohla dopadnout a proto se jim společnými silami evropské i národní reprezentace brání. Pokud by opakovaná referenda trvala tak dlouho až občané všech zemí EU řeknou vynucené ANO, pak bychom se už Lisabonské smlouvy zřejmě nemuseli obávat. Debata o případném odvolání prezidenta se mi tedy zdá naprosto nemístná a zastávám názor, že by k takovému kroku nemělo v souvislosti s Lisabonskou smlouvou vůbec dojít. Pro pořádek uvádím, že jsem při projednávání LS v Senátu hlasoval proti ratifikaci. Dále považuji za seriozní uvést že jsem jedním ze signatářů žádosti u ÚS o přezkum ústavnosti některých ustanovení LS, podanou v září t.r. Rozhodně však odmítám zdržování činnosti Ústavního soudu a proto již nesouhlasím s jakýmkoliv dopňováním naší původní žádosti, kterou považuji za dostatečně průkaznou k tomu, aby nám mohl dát soud za pravdu.

PETR VÍCHA - ČSSD

Celou záležitost považuji za krajně nešťastnou. Nedovedu pochopit, jak se prezident může chovat tímto způsobem a nerespektovat ústavní většinu v obou komorách Parlamentu. I prezident má jistě právo na svůj nesouhlasný názor, ale pak nastává chvíle, kdy je třeba respektovat většinový názor ostatních. To přece v životě děláme všichni, nejen v politice. Tady je to o to nešťastnější, že to nevídaným způsobem poškozuje Českou republiku. Nechce se mi však věřit, že by mohlo dojít až na "odvolávání przidenta”. To přece také poškozuje dobré jméno země. Prezident se ale dostal do vlastní pasti a obávám se, že ani sám neví, jak z ní ven. Hrátky s ústavním soudem a nynější opožděná reakce ohledně bBenešových dekretů jsou jen završením této tragikomedie. A co deset milonů občanů? Mají prezidenta za vzor. Budou také nerespektovat nic, s čím nesouhlasí? I případně protizákonně? Kam jsme došli? Někdy se stydím, že patřím mezi politiky.

Na druhé straně si nejsem jist, že bychom se měli ještě více zapojovat do této kauzy pomocí médií a proto bych měl asi tuto odpověď smazat před jejím odesláním...

JIŘÍ POSPÍŠIL - ODS

Zkusím odpovědět přesně podle toho, co si myslím. Občas svůj názor zkusím doložít zněním ústavy nebo jiného právního předpisu.

Prezident Klaus se nedopustí velezrady tím, že nepodepíše jakoukoli smlouvu. Je totíž jeho pravomocí, aby sjednal či nesjednal jakoukoli smlouvu. On je tím, kdo smlouvy za ČR sjednává. Ratifikaci pak provádí jen on a nelze ji na nikoho jiného přenést. Nemůže schválit jakoukoli smlouvu, pokud s uzavřením nevysloví souhlas obě komory parlamentu, které neschvalují smlouvy a také to nikde nepíšou, jen vyslovují souhlas s tím, aby to prezident mohl udělat. A také premier, který kontrasignuje to, že prezident tak učinit smí. Takže český ústavní pořádek umí zabránit velmi účinně tomu, aby prezident uzavřel smlouvu, o které se ostatní domnívají, že by ji uzavřít neměl. Ale neplatí to naopak. Nikde není napsáno, že má uzavřít smlouvu, kterou uzavřít nechce. A není způsob, jak mu to nařídit, ani není jiná instituce, která by tak mohla učinit místo něj. Je to přirozené, smlouva může vždy počkat, týdny, pár let a také se uzavřít nemusí vůbec. Z uzavřené smlouvy pak mohou být velmi závažné důsledky, někdy i pro další existenci státu, jako například právě ze smlouvy, které se říká Lisabonská.

Velezrada není nikde konkrétně popsaná, je to jedinečný čin, kterého se může dopustit jen prezident. Tím, že prezident nechce ratifikovat nějakou smlouvu nejedná ani proti svrchovanosti, ani proti celistvosti a ani proti demokratickému řádu. Využívá tím jen svých práv, daných mu ústavou a táž ústava v listině říká, že nikdo nemůže být postižen pro využití svých práv. Otázkou ovšem zůstává, zda by nemohl být naopak žalován pro tento čin, kdyby smlouvu ratifikoval, protože tím by se jednání proti svrchovanosti republiky dopustil, protože Lisabonská smlouva předává rozsáhlé části a v budoucnu umožňuje, aby si mezinárodní organizace sama brala další části této svrchovanosti sama. A to i případně bez souhlasu parlamentu nebo bez ústavní většiny, kterou by to parlament schválil.

Z toho, co jsem již napsal, snad vyplývá, jak bych se zachoval, kdyby se našli šílenci, kteří by doopravdy navrhli, aby senát obvinil v souvislosti s případným nepodepsáním nebo dokonce pomalým rozhodováním o podpisu prezidenta z velezrady. Tuto žalobu bych nepodporoval, silně bych argumentoval proti takovému obvinění a proti takovému usnesení bych i hlasoval. Demokratický právní stát je založen na tom, že něco může parlament, něco může prezident, něco může vláda. Prezident nemůže zabránit přijetí zákona, ale může ho vetovat. Parlament nemůže uzavírat smlouvy a ani k tomu nemůže toho, kdo je tím pověřen nutit. To by pak bylo v ústavě lépe napsat, že parlament přijímá smlouvy a nějakou ratifikaci do toho prostě neplést. Parlament stejně tak nemůže donutit soudce, aby někoho odsoudil, jen proto, že si to odhlasoval jakoukoli většinou.

TOMÁŠ GRULICH - ODS

Nesouhlasím s panem prezedintem ohledně prolomení Benešových dekretů. Na druhé straně se domnívám, že mu Ústava dává právo činit další dotazy. Rozhodně bych nehlasoval pro jeho obvinění za velezradu.

JAROMÍR ŠTĚTINA – BEZPP

Velezrada jmenovaná v čl. 65 Ústavy je specifickým ústavním deliktem. V Ústavě však neexistuje žádná definice jednání, které by bylo velezradou.  Pouze v zákoně o Ústavním soudu je  velezrada definována jako „jednání prezidenta republiky směřující proti svrchovanosti a celistvosti republiky, jakož i proti jejímu demokratickému řádu“. Jestliže prezident odmítá rozhodnutí ústavní většiny obou komor parlamentu a vlády, vystupuje proti demokratickému řádu. Byl bych pro podání takové stížnosti.



Parlament také může hlasovat o tom, že Václav Klaus není způsobilý vykonávat prezidentský úřad. Souvisí to opětovně s výše popsaným faktem. V článku 59 Ústavy ČR je napsán slib prezidenta: "Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj úřad budu zastávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.". Zájem všeho lidu hájí rovněž vláda a Parlament. Podle mnohých lze tento zájem definovat tak, že jsou to všechny zákony, nařízení či smlouvy, které přijme Parlament ústavní většinou a souhlasí s nimi i vláda. V tomto smyslu by tak prezident šel proti zájmu všeho lidu a byl tedy nezpůsobilý vykonávat svůj úřad... Zvedl(a) byste v tomto případě ruku?

Ano. I v tomto případě bych zvedl ruku.

A poslední, třetí dotaz. Zdá se Vám debata o případném odvolání prezidenta naprosto nemístná a domníváte se, že by k takovému kroku nemělo v souvislosti s Lisabonskou smlouvou dojít?

Debata je, vzhledem k další české ostudě a poklesu prestiže ČR na evropské scéně, nutná. Lepší řešení bych ale viděl v čl.61 Ústavy, který říká, že se prezident může vzdát svého úřadu. Parlament a vláda rozhodly o ratifikaci LS, stejný verdikt nakonec zřejmě vynese Ústavní soud; prezident by  měl LS podepsat. Myslím, že po podpisu by měl prezident, je li čestným mužem, říci: "Podepsal jsem, ale hluboce s ratifikací nesouhlasím. Proto odstupuji." Nejsem si vůbec jist, zda je takový čin v rámci zorného pole pana prezidenta.

SOŇA PAUKRTOVÁ – BEZPP

Lisabonská smlouva je mezinárodní smlouvou tzv. prezidentského typu, kterou sjednává vláda se souhlasem prezidenta republiky. Ratifikace probíhá tak, že Parlament dává souhlas s ratifikací.

Prezident republiky pak ratifikuje svým podpisem. Zde se právní výklady na obsah ratifikace různí. Jeden z nich tvrdí, že prezident má jen dvě možnosti - buďto podepsat nebo se vzdát své funkce, druhý tvrdí, že prezident má právo podpis nepřipojit a tím neratifikovat. Spíše se přikláním k verzi první. Jedná se však o kompetenční spor o obsah pojmu ratifikace. Tento spor by mohl rozhodnout Ústavní soud na základě podání vlády nebo celého Parlamentu.

Nutno však konstatovat, že ČR působí velmi nevěrohodně pokud se vláda spolu s ústavní většinou v Parlamentu a prezident republiky názorově rozcházejí v tak zásadní věci jako je Lisabonská smlouva. Přestože tato situace mimořádně poškozuje ČR, a to i ekonomicky, nemyslím si, že současné počínání prezidenta republiky lze charakterizovat jako velezradu.

Na otázku, zda prezident porušuje svůj ústavní slib, je možné nazírat opět ze dvou úhlů pohledu. Ten první tkví v definici pojmu „zájem všeho lidu“. Ten druhý může-li se prezident republiky tak názorově odlišovat od vlády a ústavní většiny Parlamentu. Občané ČR se v roce 2003 jednoznačně kladně vyjádřili k otázce vstupu ČR do EU a také vyslovili souhlas s tehdy sjednanou přístupovou smlouvou, která předpokládala další prohlubování vztahů mezi ČR a EU. Otázka zní zda se Lisabonská smlouva dá vtělit pod tento mandát občanů vyslovený tím nejsilnějším způsobem, tedy referendem. Pro mne osobně byla změna, ke které došlo v souvislosti se vstupem ČR do EU podstatně větší, než ke které dojde po té, až vstoupí v platnost Lisabonská smlouva.

Přes všechny výše uvedené výhrady bych považovala za rozumnější, aby se prezident republiky dohodl s vládou a respektoval vůli Parlamentu než hlasovat o jeho nezpůsobilosti vykonávat prezidentský úřad. Jako nezpůsobilost vykonávat prezidentský úřad měl tvůrce Ústavy na mysli spíše případy typu těžkého onemocnění. Je otázkou, zda lze nazvat nezpůsobilostí vykonávat prezidentský úřad situaci, kdy se prezident republiky tak názorově liší od vlády i ústavní většiny Parlamentu.

ALENA VENHODOVÁ - ODS

Úvahy a otázky v takovéto rovině jsou uplně nesmyslné, neopírají se o podstatné argumenty, popírají principy demokracie i zdravého rozumu a soudný a znalý člověk by se jimi ani neměl zaobírat. Je to tak trochu kalení vody od těch, kteří uměle ve svém zájmu vytvoří cokoliv.

PAVEL ČÁSLAVA - ODS

Domnívám se, že používáme-li tak silných právních kategorií jako je velezrada, bude dobré držet s faktů.V době, kdy probíhá naše diskuze Ústavní soud prezidentovi přímo zakázal až do vynesení rozhodnutí činit kroky k podpisu Lisabonské smlovy. Tvrdit, že se "nepodpisem" Lisabonské smlouvy prezident dopouští velezrady, by bylo přitažené za vlasy. Správná otázka zní, jak posuzovat případné otálení prezidenta s podpisem LS v případě, že Ústavní soud rozhodne o její slučitelnosti s naší Ústavou. Druhá otázka zní, jestli má prezident právo vyžadovat splnění nějaké dodatečné, v Lisabonské smlouvě nezahrnuté podmínky. Moje odpověď vychází z názoru, že se podpisem Smlouvy zásadně mění svrchovanost orgánů České republiky a činí nevratný krok, který zásadně ovlivní mezinárodní postavení našeho státu. Takový krok nemusí být zcela bez rizik pro naši budoucnost. Vláda smlouvu podepsala v takovém znění, v jakém dnes je. Parlament ratifikací LS vyjádřil svou vůli, v zastoupení lidu České republiky. Prezident je v našem ústavním systému posledním orgánem, jehož povinností je, podle mého názoru, zodpovědně uvážit všechny okolnosti, přičemž jeho operační pole je velmi úzké: Ústava mu ukládá smlouvu podepsat. Znamená to snad, že se ho tím současně zbavuje osobní odpověnosti? Že nesmí vyjádřit své pochyby a varování? Že má prostě držet ústa a krok, jak si představují někteří senátoři žijící v jednoduchém světě politických doktrín? Potom bychom mohli na Hradě místo prezidenta instalovat automat na podpisy.

Znovu opakuji, že Ústava ukládá prezidentovi v této fázi ratifikace smlouvu podepsat. Avšak tím, že neurčuje termín podpisu poskytuje prezidentovi prostor pro vyjádření pochyb a varování, pro poslední pokus odstranit rizika, která prezident považuje za závažná pro tento stát. Prostor pro vyjádření své osobní odpovědnosti. Jestliže se někdo domnívá, že president tím jedná "proti zájmu našeho lidu" pak se přiznám, že takovému uvažování nerozumím.

Z tohoto pohledu považuji vyhrožováním žalobou z velezrady za nevkusné a nedůstojné. Uvažování o odvolání prezidenta z důvodu jeho nezpůsobilosti mi připadá jako špatný vtip, ale nejspíš se jedná o nepochopení některých pojmů. Nezpůsobilostí se rozumí fyzická nebo psychická neschopnost, většinou trvalá, vykonávat určitý úřad nebo povolání. Politická nezpůsobilost je sice zajímavý novátorský termín, ale v našem právním řádu naprosto nestandradní.

MILOŠ JANEČEK - ČSSD

Prezident se jiste nedopouští velezrady a podávat na toto téma stížnost je zbytečné. Zájem lidu je vágní pojem ve vztahu k Lisabonské smlouvě, protože pouze referendum mohlo ukázat kolik procent našich občanů je pro ratifikaci smlouvy. Nelze tedy jasně říct, že prezident nehájí zájem lidu, stejně jako parlament a vláda. Ruku pro odvolání v tomto případě bych nezvedl. Odvolání prezidenta z funkce se v dějinách této země ještě nestalo a byla by to poslední kapka, ukazující celému světu politický marasmus, ve kterém se naše společnost nachází. Já sám se domnívám, že prezident je povinen smlouvu podepsat a jedinými "hříšníky" jsou senátoři, kteří mu umožňují tento stav prodlužovat stížnostmi k US.a tím se zviditelnit, bohužel v negativním světle.

TOMÁŠ JIRSA – ODS

Jsem proti podání stížnosti k Ústavního soudu, který by měl posoudit, zda se nedopuští velezrady, a nehlasoval byl pro to, že je prezident nezpůsobilý vykonávat svoji funkci. Debata o tomto je úplně mimo. Podpis mezinárodní smlouvy je výlučně v pravomoci prezidenta.

ALEXANDR VONDRA – ODS

Mudrování o velezradě je úplně nesmylné a na místě není ani řečnění o nezpůsobilosti prezidenta vykonávat svůj úřad. Máme problém a ten je nutné řešit cestou, která je racionální a realistická. Především čekáme na rozhodnutí ÚstavníhO soudu ve věci konformity Lisabonské smlouvy s naším ústavním pořádkem. Prezident, pokud vím, oficiálně neřekl, že nepodepíše LS, ale jen stanovil cenu svého podpisu poté, co trvale smlouvu, kterou schválily obě komory Parlamentu ústavní většinou, kritizoval. Jedno je ale nyní podle mého názoru nutné říci jasně: Nebude-li prezident vládě a partnerům v EU garantovat, že LS podepíše, bude-li vyřízen jeho požadavek na výjimku z Listiny, pak by vlada měla rychle požádat Ustavní soud o rozhodnutí, kdo má za ČR LS podepsat tak, aby byla ratifikace dokončena ještě letos. Protahovat podpis LS do příštího roku by byla hra s ohněm, která se může naší zemi velmi vymstít.

MIROSLAV ANTL – BEZPP

Jsem si vědom, že v Ústavě ČR používaný výraz "velezrada", nemusí nutně znamenat zločin proti státu, státnímu zřízení a lidu České republiky, na druhé straně se však nemohu ztotožnit s tím, že by šlo toliko o jakési „kárné řízení“, jak se např. uvádí v komentáři k zákonu o Ústavním soudu. Pokud by totiž šlo o takovýto pouhý delikt, myslím, že by pak měli být posuzováni stejně i ostatní ústavní činitelé – a opravdu bych byl zvědav na to, kolik by jich bylo kompetentních vykonávat nadále svou funkci.

Vůči osobě pana prezidenta ČR Václava Klause mám různé výhrady, sám jsem jako senátor hlasoval pro podpis tzv. Lisabonské smlouvy – a celou dobu říkám, že měla být podepsána už dávno. Jsem osobně přesvědčen i o tom, že oddalování podpisu tohoto nejdůležitějšího právního aktu Evropské unie škodí naší republice u ostatních států EU – a sám jsem se s tím na svých zahraničních cestách setkal. Přesto si myslím, že naše Ústava (bohužel) toto oprávnění prezidentu ČR dává – a nelze ho proto nijak postihovat pro tento jeho postoj, byť s ním nesouhlasím. Změňme tedy radši Ústavu ve smyslu omezení prezidentských pravomocí – a nechtějme trestat „svého“ prezidenta, kterého jsme si zvolili prostřednictvím námi zvolených poslanců a senátorů, ač jsme velice dobře věděli, jaká osobnost se stala prezidentem a jak se bude chovat. Napadá mne, jak by pak měli být postihováni senátoři ODS, kteří podali s odstupem několika měsíců ústavní stížnost k Ústavnímu soudu ČR? Zřejmě nijak, neboť i oni mají právo tak učinit. Jsem přesvědčen, že v jejich případě jde o obstrukce, neboť odmítavou svou argumentaci měli určitě ujasněnou již v době hlasování. Stejně tak pan prezident mohl „svoje dodatky“ k „Lisabonské smlouvě“ předložit již podstatně dříve. Nemyslím si však, že by se tím dopustil „Velezrady“ ve smyslu naší Ústavy. Závěrem si dovolím (trochu cynicky) dodat, že jsem ve své dlouholeté praxi coby žalobce v trestním řízení podal stovky obžalob i na ty největší zločince – a byl bych zřejmě schopen přispět při formulování žaloby k Ústavnímu soudu ČR. Ze zmíněných důvodů bych to však určitě neudělal – a nezvedl bych pro „to“ jako senátor ruku. Ostatně si myslím, že ostudy již bylo v rámci Evropy, ale i světa, až dost – a tahle příp. „Causa“ by ničemu dobrému neprospěla…

DAGMAR ZVĚŘINOVÁ – ČSSD

V současné době se Lisabonskou smlouvou zabývá Ústavní soud a ten došel k závěru, že prezident republiky nemůže podepsat Lisabonskou smlouvu dříve, než ji ÚS posoudí. Hlasovala jsem pro souhlas s ratifikací Lisabonské smlouvy a jsem přesvědčena o tom, že prezident republiky by ji měl podepsat. Rozhodnutí je však plně v jeho kompetenci a měl by vzít v úvahu všechny souvislosti svého rozhodnutí. Prezident republiky nese plnou politickou odpovědnost za případné problémy, vzniklé nedokončením ratifikace Lisabonské smlouvy. Výkon ústavního práva prezidenta v oblasti ratifikace mezinárodních smluv nelze hodnotit jako vlastizradu.

Prezident republiky je povinnen dodržovat platné zákony a smlouvy. Před podpisem prezidenta mezinárodní smlouva platná není a proto její nepodepsání nelze hodnotit, jako porušení zákona, či smlouvy. Podle mého názoru je Václav Klaus způsobilý vykonávat funkci prezidenta republiky, byť způsobem, který mi nevyhovuje. To však není důvodem k řízení o jeho nezpůsobilosti.

Debata o odvolání prezidenta je nejen nemístná, ale i hloupá. Navíc škodí nejen prezidentovi, ale v důsledku i procesu ratifikace Lisabonské smlouvy a evropské integrace. Nechme v klidu jednat Ústavní soud. Prezident po rozhodnutí soudu učiní to, co bude považovat za správné a ponese za to plnou politickou odpovědnost, stejně jako ti, kteří ho volili.

JANA JUŘENČÁKOVÁ – BEZPP

Nemyslím si, že se pan prezident dopouští velezrady, když neratifikoval Lisabonskou smlouvu, já jsem pro ni také nehlasovala a nemám pocit, že bych se dopustila velezrady.  K podnětu k Ústavnímu soudu bych se nepřipojila. Ruku bych nezvedla ani v případě hlasování o tom, zda je prezident nezpůsobilý vykonávat svůj úřad.

Říká se, že, co člověk  - to názor. A to platí i v tomto případě. Podle mě měla být ratifikace zastavena v tom momentě, kdy v Irsku skončilo neúspěšné první referendum. A je pro mě nepochopitelné, když výjimky, které má Velká Británie a Polsko, se nemohou vztahovat i na další členské státy, pokud o to požádají. Každý z nás politiků slibuje, že bude postupovat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Pokud pan prezident má pocit, že by ratifikací současné LS byla ohrožena budoucnost ČR, má na to právo. Myslím si, že daleko horší situace by byla, kdyby podepisoval  jenom pouze proto, že si to přejí další členské státy a které vlastně již dopředu vyhrožují pro případ, že se to snad nestane.

BOŽENA SEKANINOVÁ - ČSSD

ČSSD vnímá ratifikaci Lisabonské smlouvy jako naprostou prioritu a její poslanci a senátoři ji v hlasování podpořili. Sociální demokracie nicméně podporuje pouze takovou formu ratifikace Lisabonské smlouvy, která je postavena na dohodě a kompromisu mezi všemi politickými proudy a ústavními činiteli. Rozhodně odmítá jakékoliv násilné prosazování této pro naši zemi tak klíčové dohody, které by bylo spojené s odvoláváním ústavních činitelů nebo obcházením ústavy. Stejně však tak ČSSD nemůže akceptovat, že někteří senátoři za ODS opět podávají další odvolání k Ústavnímu soudu. Cílem ČSSD je prezidenta Klause přesvědčit, nikoliv jej při ratifikaci Lisabonské smlouvy obejít, nebo dokonce odvolat. Vzhledem k tomu, že ČSSD hodlá maximálně přispět k tomu, aby pan prezident Lisabonskou smlouvu ratifikoval, jsou úvahy o velezradě bezpředmětné. Debata o jeho případném odvolání skutečně není na místě a její aktéři buď pohrdají naší ústavou, nebo ji neznají. Úvahy o odvolání prezidenta přitom ratifikaci Lisabonské smlouvy velice škodí a v konečném důsledku podpis Lisabonské smlouvy i proces evropské integrace v očích veřejnosti poškozují.

HANA DOUPOVCOVÁ - ČSSD

Lisabonská smlouva  je  dnes  na přezkumu u Ústavního soudu , pokud ten neshledá  rozpor nebo nesoulad LS s ústavním pořádkem  ČR, myslím si že to bude pro pana prezidenta dostatečným impulsem  , aby ratifikaci smlouvy neprodlužoval a nenapínal celou Evropu. Osobně bych si dokázala stížnost k Ústavnímu soudu na prezidenta pro velezradu představit v této souvislosti jen velmi obtížně.

Jsme parlamentní demokracií, pokud by prezident nerespektoval rozhodnutí obou komor parlamentu  a nerespektoval rozhodnutí Ústavního soudu , avšak  za předpokladu, že  jeho výrok bude: Lisabonská smlouva není v rozporu s ústavou ČR  a nadřadil tak  své subjektivní vnímání evropské integrace nad rozhodnutí  volených zástupců  a nad rozhodnutí  ústavního soudu,  pak teprve  byl by to signál pro všechny parlamentní strany k tomu, aby vyvolaly diskusi a hledaly  řešení takto vzniklé  situace , která by poškodila  naše zájmy v Evropě. Nemyslím si však, že k takové situaci  dojde.

 

Prezident republiky je vrcholná reprezentativní funkce státu.Prohlášení o jeho případném odvolání,  považuji na zcela scestná, takováto  prohlášení jsou hnacím motorem k vytváření vyostřené až agresivní atmosféry ve společnosti.

ZDENEK JANALÍK - ODS

Nedomnívám se, že se pan prezident dopouští velezrady, tím , že dosud neratifikoval Lisabonskou smlouvu. Pan prezident z ústavy nemá v této záležitosti povinnost zavázat náš stát na základě rozhodnutí Parlamentu. Parlament dává panu prezidentovi souhlas, nikoliv příkaz, tozn., že Parlament má z ústavy roli kontrolní, nikoliv rozhodující. Každý má právo podat ústavní stížnost, toto není možné zpochybňovat, v tomto případě bych však já, za svou osobu,  pro podání stížnosti nebyl.

Podle ústavy je ČR parlamentní republikou, avšak prezident republiky je  výlučně tím, kdo ratifikuje ( po souhlasu, nikoliv příkazu Parlamentu) mezinárodní smlouvy ( tedy i Lisabonské smlouvy). Je tedy na něm zda naši zemi vůči jiným subjektům mezinárodního práva k něčemu zaváže.Pokud má tedy jakékoliv pochybnosti, je přímo z ústavy povinnen se jimi zabývat, neboť je posledním, kdo na cestě k případným závazkům státu může odvrátit hrozící problém. Nemyslím si, že pan prezident jde v tomto případě proti zájmů „všeho“ lidu. Jsem přesvědčen, že debata o případném odvolání prezidenta republiky je v tomto případě nemístná,  nepochopitelná, ponižující,  a především nedůstojná.

MILAN BUREŠ – ODS

Nemyslím si, že se pan prezident dopouští velezrady. Dělá pravý opak - hájí zájmy našeho státu. I v Parlamentu ČR hlasovala řada poslanců a senátorů proti ratifikaci. Byl bych samozřejmě proti podání takové stížnosti. Jsem přesvědčen, že rolí prezidenta není být vykonatel většinové vůle sněmovny, senátu a vlády. Myslím si také, že pan prezident postupuje přesně v souladu se  slibem, který složil. Debata o případném odvolání prezidenta  mi připadá nejen nemístná, ale také hloupá a hysterická. Také znevažuje funkci prezidenta.

JIŘÍ BIS - ČSSD

Nedomnívám se, že se prezident republiky dopouští velezrady a v daném okamžiku nejsem pro podání stížnosti. Debatu o "odvolání" prezidenta považuji spíše za projev extrémních názorů. To neznamená, že s postupem pana prezidenta souhlasím.

KAREL SCHWARZENBERG - ODA

Byť jsem stoupenec toho, aby ratifikace Lisabonské smlouvy byla u nás konečně co nejrychleji ukončena, pokud má prezident odlišný názor, zajisté se nejedná o velezradu. Ano, ústavní většina v obou komorách parlamentu s tím souhlasila. Prezident by měl logicky buď uznat tuto skutečnost a podepsat, nebo, když mu to jeho svědomí nedovoluje, odstoupit. Ale velezrada to zajisté není.

Dle mého názoru je prezident způsobilý. Jeho nezpůsobilost je jasně vymezena těžkou nemocí. Prezident Klaus očividně způsobilý je, tudíž bych pro toto nemohl hlasovat. K odvolání prezidenta by dojít nemělo.

ALENA GAJDŮŠKOVÁ – ČSSD

Jsem připravena iniciovat jednání o přenosu kompetencí z prezidenta na premiéra či předsedu sněmovny, pokud by Václav Klaus s podpisem otálel i v případě, že Ústavní soud posoudí soulad Lisabonského paktu s ústavním pořádkem.

Něžné detaily i nečekaná jednoduchost. Top manikérkou Instagramu je Tina Goldsteinová | Video: Instagram/Betina Goldstein
reklama
reklama
reklama