Český film si filmový festival v Cannes nevybral dlouho. Všechny prostě v celosvětové konkurenci prohrály.

Přesto se Češi letos na festivalu prezentovali, je to však smutná stopa. Hrstka producentů na protest proti tomu, že Sněmovnou neprošla novela zákona o kinematografii, která jim měla zajistit větší finanční dotace od státu, zavřeli propagační stánek české kinematografie.

Je dobře, že novela, kterou předtím vetoval prezident Klaus, neprošla. A to hned ze dvou důvodů.

K dobrému zákonu má současný návrh daleko. Domácí producenti se spokojili s tím, že jim jednoduše přiklepne vyšší příspěvky, na kvalitu však nehledí. Peníze na české filmy by tak měly odvádět například i televize nebo společnosti, které vydávají filmová DVD.

Jinými slovy - další daně pro televize, další daň pro firmu, která na český trh může přinést kvalitní (ale samozřejmě i čistě komerční) film, zaplatí za něj práva, odevzdá daně, ale ještě bude "potrestána" dalším odvodem do filmařského fondu.

Druhou otázkou je, proč vlastně mají producenti českých filmů dostávat dary od státu. Pokud je společenský zájem na natočení nějakého filmu, který nemá komerční ambice - což se rozhodně netýká naprosté většiny českých filmů, které se v posledních letech objevily v kinech - potom nechť ho platí třeba Česká televize, ta má od daňových poplatníků peněz dost (navíc jí podporu tvorby ukládá zákon).

Filmy jsou totiž zboží jako každé jiné, špatné se neprosadí, dobré vydělají. Nebo snad chtějí producenti peníze od státu na filmy, na které nikdo nepřijde? To je absurdní.

Dnešní rada proto míří k českým filmařům: točte dobré filmy a finančních darů od státu vám nebude třeba.