Téma si někdy vynucuje svou formu - když před léty vyšly paměti Eleny Lackové, udivilo, jak její vyprávění o romských osadách připomíná atmosféru próz ze židovských štetlů I. B. Singera či G. Kanoviče.

I Martin Šmaus líčí odyseu romského chlapce Andrejka, jehož osud smýká mezi východoslovenskými horami, "zemí svatou a zaslíbenou", a českými velkoměsty, sugestivně baladickým tónem s echy nenapodobitelných cikánských písní. Hrdinovo tíživé prodírání se ke svobodě a lásce je zároveň silnou výpovědí o světě jinakosti, který odlišní a jinak situovaní nechtějí a neumějí přijmout.

Foto: Aktuálně.cz

Autor se vrací k dějinám Romů v posledním století a mocenským zásahům do nich, které Romy vytrhly z přirozeného prostředí a připravily půdu pro rozklad tradičního společenství. Sytým a svébytným jazykem autor vypráví o romské mentalitě a životním stylu, o nevyhnutelných problémech a konfliktech, které přinášejí.

Tragédie hrdiny, kterého brutální násilí připraví o náhle nabyté štěstí v incestním vztahu, je však osudová a odvěká v jeho opětovných návratech do drsného, čistého světa magických hor tkví i naděje, že přeseknuté kořeny se zase uchytí.

Šmausově zralé próze lze vytknout dvě věci: náznaky schematismu a didaktičnosti, kterých se místy dopouští, a až příliš husté přívaly medového lyrična, jímž svůj text zaplavuje. Jinak před sebou máme pozoruhodný debut a příslib české prózy.