Dětské skupiny: dítě netrpí odloučením a matka pocitem viny, že šla dřív do práce
Nárůst dětských skupin ukazuje na zájem žen vracet se do práce dřív než ve třech letech dítěte. Daniela Celerýnová z platformy Vše pro dětské skupiny pomáhá jednotlivcům i obcím s jejich zakládáním. Jsou to právě obyčejné ženy, které vzaly jejich vznik do svých rukou. "Když dítě přivedou, zažívají pocity viny. Měli bychom se zabývat tím, jestli jsou na odloučení připravené nejen děti, ale i mámy."
V Česku jsou dětské skupiny jediným státem garantovaným předškolním zařízením, které poskytuje péči o děti už od šesti měsíců. V rámci platformy Vše pro dětské skupiny pomáháte 174 dětským skupinám a sama jich deset provozujete. Pozorujete v posledních letech nárůst dětských skupin?
Ano. Je to v Česku totiž jediné profesionální zařízení, které umožňuje rodičům, především mámám, vrátit se na pracovní trh dříve než po třech letech mateřské dovolené. Je to tak velká pomoc pro rodiče a zároveň garance kvalitní výchovy a péče pro děti. Nárůst dětských skupin především ukazuje na zájem rodičů vracet se do práce dřív než ve třech letech dítěte, kdy je věkový průměr dětí ve skupině 2,1 až 2,3 roku.
Obrací se na vás konkrétní, řekněme "obyčejné" ženy, které chtějí dětskou skupinu založit, protože se chtějí vrátit do práce?
Ano. Vznik dětských skupin do rukou vzali opravdu hodně jednotlivci, převážně ženy. Chtějí totiž vytvářet místa, která tady chybí. Pro představu ve školkách chybí 40 tisíc míst a míst v dětských skupinách je teď v Česku 21 tisíc, což je polovina neúspěšných žadatelů o místo do školky. Dětské skupiny navíc umístí i dítě mladší tří let. Například v našich dětských skupinách máme i 30 dětí v pořadníku. Rodiče zároveň chtějí pro dítě také často něco jiného, než co nabízí klasické mateřské školky.
A co to je?
Základem je, že máme individuálnější kolektivy, o 12 dětí se starají dvě chůvy. Do kapacity čtyř dětí navíc můžou být ve skupině děti od šesti měsíců, nicméně 75 procent skupin v Česku tvoří kolektiv o 12 dětech, tím pádem od 12 měsíců. Jedná se tak o rodinnější prostředí, které je pro děti, které jdou poprvé z náručí maminky, obzvlášť důležité. Zároveň každá skupina si může určit své směřování, například naše skupiny vyznávají montessori a respektující přístup.
Dítě je třeba brát jako osobnost
Můžete uvést příklad, jak tyto přístupy fungují?
V rámci montessori pedagogiky podporujeme samostatnost dětí, vyznáváme heslo: "Pomoz mi, abych to dokázal sám." Veškeré činnosti jsou přizpůsobené věku dítěte, jeho aktuálnímu naladění a dovednostem. Například když ráno přijde maminka a řekne, že měli s dcerou špatnou noc a holčička tak nebude asi celý den nejlíp naladěná, snažíme se jí vyjít vstříc v rámci nastavení celého dne. Co se týká samostatnosti, tak si děti například samy připravují svačinky. Jedná se o nácvik praktického života, zároveň jim dáváme možnost volby. Děti, které jsou v dětských skupinách, jsou ve věku takzvané senzitivní fáze vývoje, mají extrémní chuť objevovat svět a učit se novým dovednostem. Právě to se snažíme co nejvíce rozvíjet a podporovat.
A respektující přístup?
Na děti pohlížíme jako na rovnocenné partnery, ale samozřejmě s vymezením určitých hranic. Snažíme se v dětech budovat sebeúctu a sebevědomí. Dítě je třeba brát jako osobnost, kdy má každá svou individualitu, důstojnost a potřeby. Není to stejných 12 bytostí, které mají ve stejnou dobu hlad, ve stejnou dobu se jim chce dělat stejná činnost nebo zrovna jít na záchod. Jednoduše řečeno: neměli bychom si k dětem dovolit nic, co bychom si nedovolili k dospělým.
Existuje stereotypní či předsudečná představa, že respektující výchova je často o přílišné volnosti, kdy nechám dítě dělat, co chce, a pak po kavárně běhají nezvladatelné děti, kterých si rodiče nevšímají…
To je mylná představa. Respektující výchova je také o nastavení hranic, které si určujeme s dětmi. Hranice jsou nezbytné pro správný vývoj dětí, děti je ale velmi rády testují. Nejsme stroje a občas nemáme ty nejlepší podmínky takové testování ustát. Jsem máma a vím, že večer po náročném dnu jsem méně odolná než ráno, kdy se zrovna dobře vyspím. Rodiče mají ale často mylný pocit, že nemůžou s dětmi komunikovat, že by to nepochopily, že jsou moc malé. To ale není vůbec pravda, děti jsou velmi citlivé a dokážou velice dobře vnímat naladění rodiče. Nebojte se říct svým dětem, že jste unavení, neobviňujte se z toho, že něco nezvládnete. I máma si potřebuje dosytit péči, kterou dává ostatním okolo.
Daniela Celerýnová
- V rámci platformy Vše pro dětské skupiny poskytuje podporu a poradenství se zakládáním dětských skupin.
- S kolegyněmi přispěla od roku 2015 ke vzniku stovky dětských skupin, rekvalifikovala dvě stovky chův a v rámci odborných webinářů profesi dál odborně rozvíjí.
- V roce 2015 založila první dětskou skupinu v Domažlicích a postupně přidávala další skupiny na jiných místech v republice.
- Dnes se ve vlastních dětských skupinách stará o 162 dětí, zaměstnává 64 chův a pomáhá 324 rodičům skloubit práci s rodinou.
- Je zakladatelkou a předsedkyní Asociace provozovatelů dětských skupin, která čítá přes 500 členů.
Psychický stav mámy je klíčový
Stává se vám, že rodiče zažívají těžké momenty, když dítě poprvé přivedou do dětské skupiny? Prožívají například pocity viny?
Ano, velice často. S rodiči komunikujeme velmi intenzivně, a to ještě před nástupem děťátka do skupinky. V rámci adaptace pak probíráme s rodiči pocity viny i to, zda je matka na odloučení od dítěte vůbec připravená. Ve společnosti se pořád zabýváme tím, jestli je na vstup do kolektivu připravené dítě, ale nezabýváme se tím, jestli je na to připravená maminka. A právě její psychický stav je zcela klíčový pro naladění a následnou adaptaci dítěte ve skupině.
Viděla jsem to sama na sobě, když jsem začala zkoušet dávat syna ve 20. měsíci do jesliček. Několik měsíců dopředu jsem nemohla nad tím rozhodnutím doslova spát. Když měl pak syn adaptační fázi a já věděla, že na něj budu čekat hodinu, dvě, vzala jsem si raději tenisky, abych ten stres vyběhala.
Často se nám stává, že maminky, které začínají dávat dítě do dětské skupiny, odchází s pláčem. Nicméně dítě se často chová trochu jinak u mámy a pak ve skupině. Snažíme se s nimi pracovat tak, aby stres nezažívaly. Děti dostávají od chův i laskavou náruč, která je v raném věku velmi důležitá. Adaptace dětí na skupinu navíc probíhá postupně. Mají na ni dlouhý čas s tím, že poprvé přijdou například jen na hodinu. Následně se pozvolna doba pobytu dítěte ve skupině prodlužuje podle toho, jak je dítě připravené.
Děti dělají velmi rychle pokroky. Máte zkušenost s tím, že rodiče obtížně nesou, když nejsou těmi prvními, kteří jsou jejich svědky?
Setkáváme se s tím, ale není to nic fatálního. Jedna maminka nám například řekla, že když si čichne k vláskům své dcerky, už necítí sebe, ale chůvu, která se o ni stará. Setkávám se s dojemnými momenty, jako je například loučení rodičů a dětí s našimi tetami, když odchází do mateřské školy nebo když nám rodiče vypráví o tom, jak děti tety milují. Nemyslím si, že by nás braly maminky jako rivaly, naopak, když cítí spokojenost dětí, jsou spokojené i ony.
Novinářka Silvie Lauder v nedávném rozhovoru v pořadu Spotlight uvedla, že v české společnosti se má stále za to, že žena rovná se péče o domácnost a o děti. Pozorujete vy takové "chování" kolem dětských skupin?
Nezjišťujeme, na jaký úvazek pracují rodiče, ale je pravda, že když ráno vodím syna do dětské skupiny, je tam vždy i hodně tatínků. My s manželem se také střídáme. V našich dětských skupinkách pořádáme mimo jiné pro rodiče besedy o výchově, které tatínci hojně navštěvují. Muži mají zájem se aktivně podílet na výchově a péči. Když jsme otvírali novou pobočku a pořádali den otevřených dveří, přišli většinou oba dva rodiče, stejně tak na jiné společné akce.
Chůvami se stávají samy mámy
Kdybych chtěla založit dětskou skupinu, jaký je postup?
Základem je mít k dispozici prostory odpovídající všem hygienickým a bezpečnostním normám. Pak je dobré vytipovat si komunitu rodičů, zda je o dětskou skupinu zájem a jakým směrem by se měla ubírat. Pak je třeba zajistit kolektiv, konkrétně chůvy, které se o děti budou starat. Může se jednat jak o ženu s pedagogickým, sociálním nebo zdravotním vzděláním, ale také jsou chůvami ženy, které si udělají rekvalifikační kurz. Často se jimi stávají i maminky dětí, které do dětské skupiny docházejí. Právě díky skupině můžou pracovat. Když nakonec splníte všechny zákonem požadované náležitosti, můžete požádat o státní příspěvek na provoz. Na děti do tří let je vyšší, na děti od tří let je stejný jako v mateřských školách.
Je účast v dětské skupině omezená příjmem rodičů?
Bohužel ano. Dětské skupiny jsou dražší, protože mají vyšší náklady. Není to tak bohužel řešení pro všechny, nízkopříjmovým rodinám se to určitě nevyplatí, ale aspoň někdo si může vybrat. Velkou motivací většiny žen je, že neztratí kontakt se zaměstnavatelem, se svým oborem nebo se nemusí vzdát zajímavých pracovních nabídek.
Jak by mohly být dětské skupiny přístupné více lidem?
Dětské skupiny bohužel zatím nejsou dostupné ve všech lokalitách v Česku, jejich největší počet je hlavně ve velkých městech a okolí. Přála bych si, aby jejich počet narůstal, aby každá maminka, která se musí nebo chce vrátit do práce, měla v okolí kvalitní zařízení, které jí to umožní. Věřím, že tomu pomůže i vznik obecních dětských skupin, na kterém se ve spolupráci se starosty podílíme.
Video: Spotlight Aktuálně.cz - Silvie Lauder (2. 11. 2023)
