reklama

Motivace dětí učit se klesá. Pomohou skoky po jedné noze i změna školního programu

Přestože distanční výuka stále ještě na všech školách trvá, někteří školáci do lavic zasedli už toto pondělí. Nakolik se škola stala v myslích dětí nebezpečným místem, které už neslouží pro dostatečnou socializaci, a jak jim navrátit ztracenou motivaci k učení?

Foto: iStock

Některým dětem se po týdnech distanční výuky opět otevřely dveře do školy, ve které budou trávit vždy jeden týden, než se opět na následujících sedm dní přesunou před obrazovku monitoru. Jak se změnilo jejich vnímání výuky za tu dobu, co ji musely trávit distančně, a co by si měli učitelé a školy z této situace odnést i do budoucna? A jak vlastně motivovat k učení ty, kteří se do lavic doposud nevrátili? 

Školáci by měli být zprvu hájeni

Skoro to připomíná v pořadí třetí 1. září v tomto školním roce. Děti se po delší době setkávají ve škole, aby po týdnech distanční výuky opět zasedly do lavic vedle kamarádů a spolužáků, které doposud vídaly jen skrze plochu monitoru. "Přestože se většina žáků těší zpět, může u nich v souvislosti s návratem přicházet i kvůli mediální prezentaci strach. Škola či spolužáci pro ně představují nebezpečí, riziko nákazy," podotýká Michal Orság, kreativní ředitel EDUkační LABoratoře, který se společně s Pedagogickou fakultou Univerzity Karlovy podílí na projektu Zavádění formativního hodnocení na základních školách. Podle Orsága by školy měly stanovit dětem nastupujícím po delší době zpět do prezenční výuky adaptační období, v rámci kterého by žáci neměli být klasifikováni. "Může to být období v rozsahu i několika týdnů," upřesňuje ředitel EDULAB s tím, že známky nejsou v této výjimečné situaci důležitým parametrem. "Důkazy o učení žáků lze získávat i jinak a dobří učitelé se opravdu nemusí bát, že by neměli dostatek podkladů pro závěrečné hodnocení," dodává.

Barbora Stibor, výkonná manažerka společnosti MakeITtoday, která se zaměřuje na digitální gramotnost dětí, vidí v návratu zpět do škol velké benefity. "Při přechodu na prezenční výuku se zintenzivní nejen čas, který děti stráví ve škole, ale také rozsah přijímané látky. Zároveň zmizí anonymita spojená s on-line výukou a možnost 'vymluvit se' na nefunkční techniku. Pro některé děti může být tato změna náročnější, rodiče by jim tedy měli být oporou a mluvit s nimi o jejich pozitivních i negativních pocitech."

Distanční výuka může pomoct ke změně výuky i školních programů

Zatímco prezenční výuka ve školách obnáší celou řadu úkonů, jako je ranní převlékání do adekvátního oblečení, snídaně a samotný odchod do školy, v případě výuky přes počítač se procedura nutných činností může smrsknout například jen na přesun z postele na židli ke stolu před monitor. Pak se jen těžko u dětí vzbuzuje zájem o učivo.

Barbora Stibor proto upozorňuje na to, že hodiny výuky on-line se od té probíhající v učebně musí zásadně lišit. Do distanční hodiny lze podle ní zahrnout prvky, které upoutají pozornost dětí a "zpřítomní" daný okamžik. "Může to být rychlá rozcvička, dřepy, skoky na jedné noze, ale také vytyčení cílů hodiny. Děti potřebují vědět, co si z hodiny odnesou a proč je to důležité. Může se zapojit do výuky i domácí prostředí, například ukázat na kameru tři věci z domácnosti s určitými parametry," vyjmenovává manažerka z MakeITtoday s tím, že technologie by měly mít i v souvislosti s jejich častějším užitím své důležité místo v běžné prezenční výuce. "Mělo by se ukázat dětem, že technologie nejsou pouze nástrojem pro volný čas, ale také zajímavým zdrojem nových informací, znalostí, dovedností, které budou ve svém budoucím životě potřebovat, ať už budou dělat cokoliv," komentuje Stibor.

Michal Orság se domnívá, že aktuální situace je velkou příležitostí pro revizi školních vzdělávacích programů, aniž by se muselo čekat na změnu v rámcových vzdělávacích programech. "Zde se však také musíme shodnout na tom, jakým způsobem zajistíme postup žáků ze základní školy na střední a ze střední na vysokou, jakým způsobem zajistíme větší předání zodpovědnosti ředitelům a učitelům a decentralizujeme náš systém vzdělávání," upozorňuje. 

Co si z distanční výuky vzít i do off-linu? 

Distanční výuka mimo jiné také rozkryla, že uživatelsky jsou na tom žáci v oblasti technologií kolikrát lépe než jejich učitelé. "Úloha učitelů by tedy měla spočívat v tom, aby žáky naučili s technologiemi pracovat bezpečně - například jak přistupovat k informacím, které jejich prostřednictvím získají, pohlížet na ně kriticky, využívat různé informační zdroje, správně je citovat a informace si potvrzovat. Jen připomínám, že kriticky můžeme uvažovat pouze o věcech, které známe, o kterých máme nějaké znalosti," upozorňuje Květa Sulková, vedoucí metodička EDUkační LABoratoře.

Martina Přenosilová, zakladatelka a současná ředitelka pražské mateřské a základní školy Beehive, zavedla využití digitálních technologií do školní výuky už v prvních dnech fungování své instituce. "Při vhodném využívání moderních technologií v hodinách jsou žáci produktivnější a zapojují se více do výuky," říká. To potvrzuje i analýza České školní inspekce z roku 2015, podle které jsou žáci v "digitálních třídách" aktivnější a motivovanější. Využívání internetu a moderních technologií studenty povzbuzuje k vyhledávání vlastních informací k danému tématu spíše než k pasivní konzumaci informací. Přesun výuky od papírových učebnic a sešitů do on-line prostředí podle Přenosilové urychlí proměnu role školy do výchovné a podpůrné. Každodenní práce s digitálními technologiemi je navíc pro studenty prvním krokem k jejich pokročilému a kreativnímu využívání, což potvrzuje i Orság z EDUkační LABoratoře: "Odhlédneme-li od technologií, přináší distanční výuka žákům i další možnosti. Učí je samostatnosti, organizaci vlastního času, plánování." 

Na druhou stranu Orság upozorňuje na to, že školákům byla ze dne na den předána velká část odpovědnosti za vlastní učení. "Pro někoho je to skvělá možnost k růstu, pro jiného to znamená velký problém, se kterým si bez pomoci nedokáže poradit. Jen ta samostatnost a organizace vlastního času byla na žáky a studenty tak trochu hozena, a pokud tomu žáci nebyli navyklí z běžného školního režimu v rámci prezenční výuky, není jisté, že se tomu naučili či zdali se tomu naučili správně. Nebál bych se tedy jít o krok zpět a automaticky bych nepočítal s tím, že se žáci do školy vrátí samostatní a profíci v plánování," podotýká kreativní ředitel. 

Motivace těch, kteří zůstávají doma, prudce klesá

Někteří školáci a studenti ale i nadále tráví svůj čas určený k výuce před počítači, a tak není divu, že téměř po roční distanční výuce se pochopitelně snižuje jejich motivace a soustředění. Přichází také frustrace a úzkosti.

Podle Přenosilové je v on-line třídě individuální přístup ještě důležitější než v té reálné. "Děti ztrácejí osobní kontakt a mohou si připadat trochu ztracené," podotýká ředitelka mateřské a základní školy Beehive. "Je potřeba zaměřit energii na to, jak ze současné situace co nejvíce vytěžit. Začít je potřeba motivací dětí i učitelů, jejich duševní hygienou a obrovskou dávkou podpory," vyjmenovává důležité kroky.

Pro dlouhodobé udržení motivace je také nutné, aby dítě rozumělo tomu, proč se vlastně učí, k čemu mu vzdělání jednou bude. Květa Sulková podotýká, že distanční výuka potvrdila, že každý žák má silné a slabé stránky jinde a že je potřeba rozvíjet ty silné a do určité míry chápat, že ty slabé mají nějaké limity, za které se žákům nedaří dostat. "Typickým příkladem může být žák, který má výborné výsledky v matematice, ale ne až tak dobré v češtině. Jak se běžně taková situace řeší? Matematické dovednosti se nějak zvlášť nerozvíjí, protože jsou O. K., ale je v nás potřeba zlepšit český jazyk. V konečném důsledku tak oba předměty přivedeme pouze do průměru." 

Síla motivace k učení souvisí i se vztahem studenta s učitelem. Podle Orsága je pro správný a efektivní chod distanční výuky nutné, aby žák učiteli důvěřoval a respektoval ho. Jeden ze způsobů, jak při on-line výuce udržet pozornost žáků, je i předtáčení videí. "Žáci si je tak mohou pustit kdykoliv a klidně i opakovaně, videa mohou mít předěly, které vyzývají ke konkrétní práci, kterou má žák splnit, a do určité míry tak simulují reálnou živou on-line hodinu. V rámci samotné on-line hodiny pak učitelé na video navazují a rovnou mohou řešit zadané úlohy a v hodině tak odpadá fáze 'kino', tedy chvíle, kdy jsou všichni žáci pasivními příjemci obsahu. Z uvedeného příkladu je ale zřejmé, že takové postupy často vyžadují, aby vyučující vystoupili ze své komfortní zóny."

Co mohou udělat rodiče? 

Sledování vlastního potomka, jak pasivně tráví svůj čas před počítačem s větším či menším zájmem, může některé rodiče vnitřně drásat. Ne vždy vede ale motivace k úspěchu, naopak úspěch často posiluje motivaci. "Žáky pohání jejich vnitřní přesvědčení o sobě samých a to, jak sami sebe vnímají. Mezi sebepojetím a úspěchem je silná korelace," tvrdí Michal Orság, který zároveň upozorňuje na to, že úloha rodičů není v tom, aby ve svých dětech onu motivaci vzkřísili, ale projevovali zájem o to, co se jejich děti učí.

"Není potřeba, aby rodiče probírané látce rozuměli, mohou se nad tématem bavit, nebo si nechat látku od svých dětí vysvětlovat. Děti by také měly cítit ze strany rodičů podporu, když se zrovna něco nedaří," dodává kreativní ředitel EDULAB. Barbora Stibor zase upozorňuje na to, že rodiče se mohou stát v průběhu distanční výuky velkým úskalím. "Mohou vyvstat časté zásahy rodičů do práce dětí během výuky nebo přímo do výuky učitele," vyjmenovává negativa výuky prožívané v domácích podmínkách.

K pohodovému návratu do školních lavic mohou velkou měrou přispět i učitelé, kteří by se podle Davida Němečka, pedagoga ze Salesiánského střediska mládeže, měli vyvarovat tendence dohnat učivo. "Pokud se učitelé nechají strhnout vidinou, že je potřeba dorovnat skluz v probírané látce, prokážou dětem velkou medvědí službu. Děti teď nejvíce potřebují trávit čas společně se svými vrstevníky mimo monitory, oživovat zatuhlé vztahy a pěstovat sociální kontakty naživo, a ne jen on-line. Jednoduše potřebují hlavně být znovu spolu. S tím, že jednou neuspějí v AZ kvízu nebo si budou muset vygooglit kytku, na kterou narazí při rodinné procházce lesem, se naučí žít určitě snáz než s trvale poškozenou psychikou či sítí sociálních vazeb," uzavírá pedagog.

Stach: Nenechám si vzít radost ze života. Dnes jsem klidnější, věda nám dala řešení | Video: Daniela Písařovicová
reklama
reklama
reklama