Vojta žil podle hesla, že improvizace je jediný skutečný život. Zbytek času, který dýcháme je pouze stereotyp, přežívání a můžeme tomu pak říkat jakkoliv.

Byl ženatý deset let a pak našel svoji manželku v posteli se svým společníkem z firmy. Místo omluvy uslyšel, že ho už nemiluje a pokud jí nedá peníze, co žádá, neuvidí nikdy děti. "Mám kopii tvého účetnictví, všechno. Zašlápnu tě jako červa," zařvala na něj.

Rozvod byl rychlý. Vojta je submisivní a nesnáší problémy. Paradoxně má přitom rád pálivý, kořeněný život a nenadálá svoboda mu konečně rozvázala ruce. Začal si užívat a maléry střídaly průšvihy. "Na všechno musíš mít talent. Někdo umí malovat, jiný zase obchodovat na burze a svůdník musí včas vyhodnocovat ženy a rizika," říkával jsem mu při jeho karambolech, které se měnily v katastrofy.

Zatímco v byznysu byl Vojta instinktivně inteligentní a zdatný, v soukromí nechápal, že každý má pro intimní věci jiné důvody a proto si musí dávat pozor. Jedna žena ze sta se jen mstí manželovi za děsný sex, který s ním páchá, jiná je šlapka hrající spořádanou kočičku, další zlatokopka, lolitka toužící po lásce, mezi nimi poletují mstivé mrchy a pak věčně nespokojené hysterky, co po měsíci začnou sex dávat za odměnu, jakoby muž byl školák a jeho pták žákovská knížka. Samozřejmě je taky hodně žen laskavých a citlivých, ale ty vě tšinou žijí spokojený život nebo nechtějí Vojtu.

Asi největší Vojtovou tragédií bylo přátelství se mnou, na něhož se z neznámých důvodů lepily normální ženy toužící po vášni.

Jeho poslední štace byla jako z Tarantinových filmů. Ještě bizarnější byla scéna, kdy nade mnou stojí stodvacetikilový chlap a pláče jako holka, co jí kamion přejel čivavu. Vojta byl slaboch, ale nikdy nebrečel.
"Pamatuješ tu holku, co jsme potkali v Tretter´s? Tu vysokou blondýnu se silikonama, jak po nás koukala, pili jsme Dom Perrignon a pak šla za mnou na záchod a vykouřila mě?" soukal ze sebe s viditelně rozzlobeným tónem. "Vůbec jsem ji nebalil, prostě mi to sama udělala. Nikdo ji neprosil. Párkrát jsme se sešli, zajeli do Mariánek, na golf a vždycky mě téměř znásilnila. Nelíbil se mi ten agresivní styl a tak jsem ji vychladil, prostě jsem se na to vykašlal."

"Zapomněl jsem na ni, rozumíš, protože se mi zdálo, že se k sobě nehodíme. A víš, co kráva udělala? Chodí s nějakým šmejdem, takovým tím rádoby mafiánem. Ta svině mu řekla, že jsem ji sváděl, opil ji a pak ji ve spánku znásilnil do zadku. Ten hajzl na mě najal chlápky a ti mě dneska v noci znásilnili. Rozumíš! Řekli: to máš za to, příště to bude lahví a v nejlepším jí rozmlátíme," vysypal do mého němého výrazu.

Věděl jsem, že by Vojta mouše neublížil, ale nedokázal jsem mu vysvětlit, že když si sexuálně agresivní žena vybere subíka, kterého pak bude píchat, kde se jí zlíbí, prostě si z něj udělá svoji šlapku, tak si musí ujasnit, jak se s ní rozejde, aby minimalizoval uraženou ješitnost a zlost. To, co udělala Vojtovi, bylo extrémní a finále asi ani nezamýšlela, ale pro mě byla odveta pochopitelná, protože tenhle typ blondýn znám. Jsou jak jed na krysy v drobných dávkách. Smrt je pomalá, ale nevyhnutelná.

"Neříkal jsem ti, že ta ženská je jen pro gaunery? Aby tě nesežrala, musí se tě bát a věřit, že jsi schopný všeho?" rozčiloval mě. "Co chceš dělat? Jít na policii? Nebo myslíš, že mu to oplatíš? Jedinou šancí, jak se s tím vypořádat je poslat ji esemesku, že to bylo moc hezký a otevřelo ti to nový sexuální obzory. Protože jakákoliv odveta je šílená. Máš pověst v branži a tohle jsou špína lidi. Kurva!" musel jsem vstát.

Moje noční eskapáda s Kamilou a kopačky od moderátorky najednou měnily tvar a byly menší než bakterie v jícnu. Byl jsem dítě štěstěny, kterého se tyhle ženy sice nebály, ale pohrdaly mnou, protože tušily, že ze mě nic nekouká. Odpuzoval jsem je. Od první chvíle moje duše vstoupí do jejich a ucítí chlad a nenávist a vrhne na hromadu té odporné vnitřní mršiny plamen až je cítit spálená tkáně a střeva. Kéž by měl Vojta aspoň desetinu mého daru odpuzovat zlé podlé mrchy.

"Víš, co je nejhorší? Že mě to v jednu chvíli začalo vzrušovat. V beznaději, že tam chcípnu, zabijou mě, jsem se uvolnil a postavil se mi. Úplně mě to vyděsilo," plály mu oči. "Nejsi gay. To byl jenom strach, co tě uvolnil a prostata. Přece ti vždycky dělala dobře, ne? Prst, holka s připínákem nebo chlap? To je fuk." Rozesmálo nás to, šlo to pryč.

"Můžu tady přespat?" zeptal se s výčitkou. Objali jsme se. Když se zavřel v pokoji, sednul jsem si, zapálil tenkou cigaretu, kterou mi nechala v bytě dámská návštěva, a snažil se koncentrovat. Co udělám s moderátorkou? Byla krásná a nechtěl jsem o ni přijít. Kdykoliv jsem se ale zamyslel, vkradl se mi do hlavy výjev Kamilina nádherného těla. No dobře, počkám pár dnů, a jestli ji nevyženu, zavolám a pokusím se z té opatrné křehké bytosti vykřesat jiskru spontánní vášně.

Ale budu Kamile někdy stát za to, aby to chtěla se mnou vůbec zkoušet? Kdo ví.

Autor o sobě:

Jmenuji se Marek. Vzděláním, pokud se to dá říct, umělec, povoláním padouch z reklamy, mediální branže a byznysmen. Všechny ženy mě opouštějí nebo já je, ale každé ráno vstávám s nadějí, že nepůjdu spát sám. Z jednoho manželství mám ale důkaz své snahy po spořádaném životě: dítě v pubertě. Je mi čtyřicet, což je věk, kdy o životě něco víte a můžete o něm psát, a zároveň vás má pořád čím šokovat.