Pokradmu jsem otvíral oko zabořené do polštáře, abych ji nevyplašil, a mohl tak sledovat křivky nahého ženského těla, mihotající se po pokoji. Věděl jsem, že ho pozoruji naposledy.

Ne, že by se mi sex plný něhy, smyslnosti, zuřivých objetí a křiku nelíbil, že by mi vadily její nehty rozrývající kůži na mých zádech a rty nenasytné po líbání. Tušil jsem prostě, že blonďatá Věra nebyla moje první a nebude ani poslední.

Neodjížděl jsem na filmový festival s úmyslem se rozejít. Nahromadění bývalých a potenciálních přítelkyň a milenek v letně romantických Karlových Varech by k tomu mohlo svádět, ale mě uvedlo spíš do temné intelektuální nálady. Uvědomil jsem si, že náš vztah se nikam nevyvíjí. Byl jsem milencem obdivuhodně krásné vdané ženy, která loupila drahocenný čas, aby se chytla mého tvrdého ptáka. Ale když se zatáhla opona, po orgasmu nic nezbylo. Vášeň vystřídaly rozpaky, co vlastně dál. Většinou jsme začali pít a znovu souložit.

Neměl jsem morální dilema ani záchvaty svědomí. Nešlo ani o nudu nebo potřebu vůně kůže a pohlaví jiné ženy. Věděl jsem, že až se znovu ráno probudím a ucítím důvěrně známou prázdnotu, vstanu a rozloučím se navždy. Venku bylo vedro k zalknutí a postel plná našich vlasů. Když si nazula nohy do lodiček a upravila šaty, zvedl jsem hlavu a dlouze se na ní zálibně zadíval. "Ty mě tajně sleduješ?" flirtovala.

"Snažím se zapamatovat tuhle chvíli, protože myslím, že je poslední. Už se nechci scházet," řekl jsem úsporně a úsečně jak to jen šlo. Když žena ucítí tvrdost, spravedlivě se naštve a bolest se naředí zlobou. "Myslím to vážně, už nemůžu dál," dodal jsem smířlivěji. "Ty víš, že pospíchám a nemůžu to teď s tebou ani minutu řešit, takže proč to říkáš? Nech to na večer, nechci o tebe, vlastně o nás přijít," nadhodila a věnovala mi nečekaný letmý polibek, jako bych nic neřekl.

Ani jsem netušil, že jsem znovu usnul. Na hodinách trčelo zlověstných pět hodin. Nestihl jsem žádný film, mobil přeplněný vzkazy a zmeškanými hovory mě burcoval ven z postele. Vyčistit zuby, oholit, teplá a pak studená sprcha, košile, kravata, letní oblek a vyleštit boty, to vše jsem stihl za neuvěřitelných patnáct minut. Ve foyer Puppu postával Bartoška s lidmi z Čezu a spiklenecky zdravil. Ve dvoraně jsem našel známé firmy, co do Varů jezdí kvůli večírkům a byznysu. Holky mě začaly hlučně objímat, někteří poloopilí kámoši nabízeli šampaňské. Nadhodil jsem, že potřebuju spíš snídani a Red Bull a zmizel.

Před rokem bych přisedl a těšil se, až se všichni v noci opijeme, budeme tančit a pak začnu přemýšlet, koho zatáhnu do postele. Letos jsem se držel co nejdál, a to je nutilo mě bezvýsledně přemlouvat.

Vytáhl jsem kamaráda do Embassy na věhlasnou kachničku a hned za dveřmi narazil na Věru s manželem a skupinou jeho obchodních partnerů. Pozdravil jsem a dělal, že někoho hledám. Hned jsme vypadli. Za minutu mi blikla esemeska: "Chybíš mi." Jedna a druhá becherovka, odporná pizza na kolonádě, třetí a čtvrtá becherovka a pak láhev vína. "Je fakt konec," napsal jsem a zatoužil po jejích rtech.

V noci jsem šel dál pít. Ve stanu kapitána Morgana bylo přeplněno pružnými, nádhernými, mladými kočkami, ze kterých by člověk nejradši pojídal kousky syrových ryb a pil šampaňské z jejich úst. Kolem se motali mladí samci. Doufali, že další alkohol holky rozžhaví, a ty překonají odpor k jejich kecům. Starší frajeři v oblecích všechno pozorovali s nadhledem a snažili se zapadnout. Přemýšlel jsem, co tam dělám já, když najednou vidím Helenu, moji bývalou něžnou múzu. Stačil pohled a šli jsme spolu pryč. Venku bylo pořád jako v soláriu, ačkoliv město pokryla tma.

"Měl by ses dát do kupy, Marku, vypadáš smutně," stiskla mi ruku a držela ji. "Rozešel jsem se a vlastně ani nevím proč," řekl jsem upřímně. Když jsem ji zatáhl zpátky do Puppu na bar, bavili jsme se směšným pobíháním fotografů kolem celebrit českého provinčního světa a drželi se za ruce jako milenci bojící se, aby se realita nezměnila v sen.

Pochopil jsem, že stojím na rozcestí, které bych měl nějak pojmenovat a pochopit, ale nevím úplně jak. Žil jsem čtyřicet let ve světě žen jako surfař a poutník, byl ženami obklopen od rána do noci, znal jsem všechny rasy a desítky národností. Ženy "ctnostné", samaritánky, dívky "kamarádky", nymfomanky, studené hysterky, dobrodružné povahy i tanečnice, striptérky, rebelky a prostitutky. Poznal jsem duše stovek žen a stále jsem byl vlastně sám. Tohle poznání mělo určitě smysl. Ale jaký?

Když jsem se ráno vzbudil, Helena ještě spala. V mobilu jsem měl dvacet zmeškaných hovorů a deset esemesek od Věry. Vymazal jsem je. Když jsem vyšel ze sprchy, dívala se na mě Helena stejně jako já minulé ráno na Věru. Už deset let se občas potkáme, strávíme spolu noc a pak se vypaříme. Jakoby četla moje myšlenky, nadhodila: "Nemysli, že ti teď budu léčit bolístky. Je léto a tohle jsou Vary. Nic víc," usmála se. "Ale víš, co mě napadlo," nadhodila už u snídaně," měl bys zážitky se ženami sepsat, vše co se děje, stalo, vše co pokládáš za podstatné a co tě zasáhlo. Piš a pak to čti, vsaď se, že pochopíš víc o sobě i o nich."

"To je super nápad. Psychoterapie a memoáry v jednom. Ty budeš první čtenář a tobě to celé věnuji. Ale než začnu psát, rád bych ti to ještě jednou nahoře v pokoji udělal," vzal jsem jí za ruku.

Autor o sobě:

Jmenuji se Marek. Vzděláním, pokud se to dá říct, umělec, povoláním padouch z reklamy, mediální branže a byznysmen. Všechny ženy mě opouštějí nebo já je, ale každé ráno vstávám s nadějí, že nepůjdu spát sám. Z jednoho manželství mám ale důkaz své snahy po spořádaném životě: dítě v pubertě. Je mi čtyřicet, což je věk, kdy o životě něco víte a můžete o něm psát, a zároveň vás má pořád čím šokovat.