"Nechceš jet na hory? Žádný ženský, jen chlapská parta," zatelefonoval mi Patrik, kterého jsem neviděl věky. Výlety bez estrogenu mě nikdy moc nebraly, ale v hlavě se zrodil ďábelský plán. Pokud vezmu lehce perverzní Lucku s sebou, může přesměrovat pozornost jinam.

Její styl mně neseděl

Možná se ptáte, proč jsem si vůbec dělal hlavu? Proč jsem bez okolků neřekl: Hele děvče, tvůj styl mi nesedí, takže ahoj. Jenomže Lucie vedle své posedlosti prasečinami byla taky fajn, chytrá, vzdělaná ženská a chtěl jsem se rozloučit důstojně, bez hořkosti. Když někoho přitahujete, není fér s ním zamést. Lidi co to dělají, jsem bral jako sociální imbecily.

A tak jsem ji s sebou tajně vzal a neřekl o tom ani Patrikovi. Lucinka byla evidentně nadšená z představy, že se mnou bude celý víkend v Peci v posteli. Oznámil jsem jí sice, že ji čeká překvapení, ale pod tím si určitě představovala sexuální pomůcky nebo prádlo.

"Ty jsi vůl, je tady pět chlapů bez nás dvou a ty přivezeš s sebou kočičku," smál se Patrik. "Od příjezdu nemluví o ničem jiném než kde je nějaký klub, diskotéka, kde by mohli někoho sbalit. Až Lucinu uvidí, bude zle, to ti povídám. Měl bys jim říct, že jste snoubenci, ať je klid," dodal.

Bez otálení jsem mu vyjevil svůj plán, aby pochopil, že právě tomuhle se chci vyhnout. "Potřebuji, aby ji někdo sbalil, ty vole. Aby se s ním vyspala a my se mohli rozejít," hodil jsem vyjevenému Patrikovi.

Lucka si odskočila nakoupit

A já se mohl v klidu nastěhovat. V lokále horské chaty mezitím probíhal hlasitý hovor. Patrikův známý, s jehož ženou jsem kdysi chodil, než se vzali, viditelně přiopilý, všem vyprávěl o, pro mě nepochopitelné, partnerské eskapádě. Povahu jeho ženy jsem znal, byly umíněná a vášnivá, až nymfomanka. Strávil jsem s ní tři měsíce vydatného sexu a žárlivých scén. Ale tohle bylo moc.

"Tak jsme koupili nový byt a zadlužili se až do smrti," odtušil týpek a padající pěna na pivě jakoby symbolizovala jeho obavy, zda si neukrojil velký krajíc. "Znovu? Dyť jste kupovali byt před půl rokem, ne?" kroutil hlavou chlapík vedle něj sedící, kterého jsem znal jen podle vidění.

"Počkej, počkej, to je zcela jiný byt. Tamten se ženě nelíbil a oznámila mi, že tam nikdy bydlet nebude. Za dva dny přišla, že objevila úžasný dům s nádherným bytem a byla tak nadšená, že nešla zastavit. Prý je to byt na celý život, pro hodně dětí. A tak jsme se rozhodli, že tamten prodáme a koupíme jiný," vyprávěl, zatímco já se propadal do němého úžasu. Přisedl jsem, pozdravil se, seznámil a valil oči.

"A nula od nuly pojde?" zeptal jsem se opatrně. "Kdepak kamaráde, zahučíme tam. Ale dobré rozhodnutí něco stojí. Co s bytem, kde bude moje žena nešťastná?" povídal a já přemýšlel, kolik mužů by vydrželo nápor ženské vrtošivosti jako tenhle hromotluk. "To nevěděla předem? To tam nikdy nebyla?" divil jsem se. "Ale byla. Několikrát." mávl rukou.

Některá rozhodnutí se rodí ještě hůř

Že se tahají lodě proti proudu, vím. Ale o člověku, který nejprve koupí na hypotéku byt, aby potom usoudil, že chce vlastně jiný, jsem slyšel poprvé. Kdybych neznal jeho ženu, pokládal bych ji za marnivou, nezodpovědnou bytost, která rozhazuje bezhlavě peníze a její nerozhodnost vrhne celé její okolí jednou do neštěstí, ale ona byla schopná, úspěšná a dokázala na své vrtochy vydělávat. Čemu jsem nerozuměl, bylo to náhlé rozhodnutí. Jak může rozhodný člověk, který dokáže úspěšně řídit stovky lidí, což tahle nymfomanka byla, a investovat stamiliony, být těžce roztěkaný v osobním životě? Tak zbrklý? Vyhodit sedm set padesát tisíc za nic?

Upíjel jsem z piva, když do místnosti vešla Lucka. Chlapi zvedli oči od půllitrů a pozorovali tu drobnou kočičku s dlouhým blonďatým copem v minišatech a kozačkách, jak se sune k nám ke stolu. Sedla si mi bez okolků na klín, políbila na rty a začala se seznamovat. "Ty jsi tady potkal kamarády?" zeptala se. "Tak trochu, ti jsou tady s námi, víš," usmál jsem se. "Jakože jsem tady v partě chlapů sama ženská?" podivila se.

Odpoledne jsme šli lyžovat

Vzpomněl jsem si přitom, jak se jeden můj kamarád rozhodl rozejít s holkou, ale ještě předtím ji vzal na romantický výlet do Paříže. "Chtěl jsem, aby na mě měla hezké vzpomínky, aby měla zážitek, že jsem jí někam vzal," vyprávěl mi poté. Nejenže holka neměla hezký zážitek, označila jej za největšího hajzla, kterého kdy poznala, protože s ní nejdřív tráví krásný čas a pak jí v letadle zpátky vyklopí, že se rozcházejí, protože chce být sám. "Nevěřila, že nemám milenku nebo něco. Nechápala, že jen nemohu být s ní, protože mě irituje její povaha, impulsivnost a žárlivost," vyprávěl mi potom. Co když budu mít s Luckou stejnou zkušenost, hlodalo ve mně. Můj plán může selhat a nakonec budu za intrikána a idiota. Možná by přiznání, že mě to nebaví, vzala líp, napadalo mě.

Když jsem ale pozoroval, jak chlapík vyprávějící mi o své vrtošivé manželce, nespouští v Lucky oči a jak spolu řádí na snowboardové dráze, rozhodl jsem se zapudit chmury a nechat věcem volný průběh.

"Jestli ji sestřelí ten hypotékán, tak budete vlastně příbuzný. Bývals mu se ženou, ne, kdysi?" dloubl do mě Patrik, ať si jdeme dát svařák ke stánku. "Chlap, kterým ženská takhle cloumá, je schopný spadnout do jakéhokoliv průseru. Nedivil bych se, kdyby se ožral a chtěl ji přefiknout," říkám mu. Svým způsobem jsem mu to přál. Aspoň na chvíli by mohl přestat myslet na závazky, které se svojí ženou bude už jenom kupit. Lucka by mu dokázala naplnit mozek jinými myšlenkami. "Uvidíme večer," usmál jsem se. "Půjdu brzo spát," ťukli jsme si s Patrikem.

Autor o sobě:

Jmenuji se Marek. Vzděláním, pokud se to dá říct, umělec, povoláním padouch z reklamy, mediální branže a byznysmen. Všechny ženy mě opouštějí nebo já je, ale každé ráno vstávám s nadějí, že nepůjdu spát sám. Z jednoho manželství mám ale důkaz své snahy po spořádaném životě: dítě v pubertě. Je mi čtyřicet, což je věk, kdy o životě něco víte a můžete o něm psát, a zároveň vás má pořád čím šokovat.