"Odjakživa jsi nesnášel pravidla. Ta holka je magor. Znáš normálního chlapa, který si nechá nasadit náhubek a těší se, jak mu ho jednou za týden nebo deset dnů někdo sundá?" hučel do mě Patrik nad sklenicí vína v Tretter´s, pražském baru pro muže a ženy toužících po dobrodružství. Pár dnů po večeru s Kamilou jsem potřeboval pokecat.

Manipulátorka Kamila

"Nejsem proti pravidlům, jen si nemyslím, že je můžeš nasadit v emocionální oblasti? Jak může fungovat vztah, když ti někdo řekne, že chce být tři týdny z měsíce sám? Tohle přijme jen workoholik, poloviční impotent nebo psychopat," přiléval olej do ohně kamarád Zdeněk. "Já si myslím, že ho Kamila testuje," kontrovala naše společná vrba Petra," protože chce vidět jeho reakci. Každopádně tě manipuluje, a pokud není narušená z nějakého vztahu, je to nebezpečná holka," dodala vážně.

Nedozvěděl jsem se nic nového. Manipulace je odvěký ženský "bojový" nástroj. Samota je fakt moderní doby a ženy se od mužů z hlediska rychlých a povrchních současných vztahů neliší víc než dva bifteky na jednom talíři. Muži nemusejí utrácet za šminky, kosmetické kůry, sezónní oblečení a botox, ale jinak jsou problémy obou pohlaví podobné. Liší se dle věku, místa pobytu, práce a peněz, co utratíte.

Chce mě ulovit

Není důležité už dnes vědět, že jste manipulováni, na to narazíte nakonec u každé ženy, zajímavý je cíl a ten jsem u Kamily neznal. Chce mě ulovit a tak hraje s vysokými kartami pravidel? Cukru a biče? Anebo je tohle její styl seznamování nebo dokonce životního stylu? A co když je prostě trochu sadistka a ráda vyžene mužskou touhu na zemský orbit a pak s rozkoší sleduje, jak se řítí bezhlavě dolů jako meteorit do oceánu? Seladoni, obklopení zájmem žen, jsou pro takové sadistky nejlákavějším úlovkem, protože mohou využít jejich hloupou ješitnost.

Nechtěl jsem se nechat trýznit ženou

Která bude dávkovat všechno po kapkách a pak najednou úplně zavře kohouty. Pokud muž investuje city, jeho bolest je děsivější než ženská, protože není na větší emocionální strádání zvyklý. Nerodíme děti v bolestech, neposílali jsme partnery do válek. Muži slzy znají a pustí je, ale příliš jim nerozumí. Pokud si je tvrdá a cílevědomá sadistka vezme do parády, je zle. Když se tedy nejedná o nadržené submisivy, kterým stojí jen při mučení.

Cítil jsem, že moje úvahy nad Kamilou začínají připomínat brakovou literaturu. Jenomže podobné scénáře jsem zažil u sebe i svých známých v minulosti několikrát a paranoia, která se mě zmocňovala, měla logický důvod: Naletět takové samici ve čtyřicítce je neomluvitelná trapnost. Člověk nemůže ani své strádání přiznat, protože je směšný.

Věděl jsem, koho takový zoufalec připomíná: hlavního hrdinu Buňuelova filmu Ten tajemný předmět touhy. Fantastický Fernando Rey hraje muže, který se zamiloval do své služky a ta ačkoliv vyjadřuje k jeho návrhům souhlas, pod různými záminkami nedovoluje sex až do úplného absurdna a provokuje jej s jinými muži. Trýzeň, kterou zažívá, v něm touhu umocňuje, až je připraven všechno zničit a zahodit jen pro jednu noc, jeden orgasmus v těle Conchity, jak se ona dívka jmenuje. Pro mě byl tenhle film vždycky synonymem lásky proměněné v šílenství vášně. Ještě silnější než Swannova láska, románová klasika od Marcela Prousta. Ukazuje, že libido se může zhroutit do posedlosti, která s rozumem vytře podlahu a ten jí za to ještě poděkuje. Každý muž má ze své temnoty obavy, protože tuší, že je schopen z vášně ke hře prohrát celý majetek a z vášně k ženě zabíjet a skočit do jícnu sopky.

Muž je schopen z vášně k ženě zabíjet

"Podívej támhle na tu blondýnku, bože, to je zadek," vytrhl mě z vnitřních úvah Patrik a očima šlehl po rozesmáté vysoké kočce, která budila pozornost svým kulatým pokladem ve volných krátkých šatech. "S tou jsem spal před rokem," utrousil jsem. "Fantasticky vzrušivá a hodně v posteli pracovitá. Je ambiciózní, chce, aby sis odnesl zážitek na celý život," popsal jsem několik zkušeností s tělem Eriky, oné blonďaté dámy. "Víš, co je zvláštní? Je skutečně nádherná, obličej, prsa, zadek, nohy, mazlivá a šoustá jako Luciferova milenka, ale mě to emocionálně nikdy nenakoplo a nepřipoutalo. Co když Kamila má se mnou stejný problém? Líbím se jí, ale nikdy se nepropojíme," filosofoval jsem.

Můj život je o intenzitě a vášni

"Jsou chvíle, kdy bych daroval ledvinu za jednu noc s takovouhle holkou a ty žvaníš o propojení. Připadáš mi jako vyhasínající legenda," rozchechtal se Zdeněk. Jeho smích otočil Eriku směrem k nám a naše oči se potkaly. Usmála se, zvedla sklenici a našpulila rty na vzdušný polibek. Po chvíli mi blikla esemeska: Nebudeš někde pak pokračovat sám? Neviděla jsem tě věčnost a dnes slavím narozeniny. Vzal jsem si pět minut na přemýšlení, co si s Kamilou počnu. Polovina bytosti schvalovala zotročení, druhá roztáčela kola rozumu na plné obrátky a jakoby říkala: "Erika ti dneska dá a zítra taky a je přece stejně nebo možná ještě krásnější než Kamila. Jsi snad blázen?" Dopil jsem, zapálil si jedno tenké cigárko a napsal Kamile: "Můj život je o nespoutaných emocích, intenzitě a vášni. Ta se nedá zavřít do klece a pouštět jednou za čas ven. Je mi to líto, ale nefungovalo by to." Když jsem dorazil do Blue lightu Erika už stála u baru a měla pro mě nachystanou dvojitou irskou whisky. Nejel jsem za ní kvůli jistotě sexu nebo jiným pitominám, pochopil jsem, že jen s těmi, co nemají pravidla, mohu být skutečně šťastný. Pouze ti, co se poddají, byť letmé vášni, jsou z mé planety. Toužil jsem vlastně po lásce, i když nebyla k mání. Jen sex.

Autor o sobě:

Jmenuji se Marek. Vzděláním, pokud se to dá říct, umělec, povoláním padouch z reklamy, mediální branže a byznysmen. Všechny ženy mě opouštějí nebo já je, ale každé ráno vstávám s nadějí, že nepůjdu spát sám. Z jednoho manželství mám ale důkaz své snahy po spořádaném životě: dítě v pubertě. Je mi čtyřicet, což je věk, kdy o životě něco víte a můžete o něm psát, a zároveň vás má pořád čím šokovat.