Víc než peníze, postavení nebo partnerství řeší muži a ženy naší doby samotu. Aby se stal člověk svobodným individuem, musel po cestě odhodit několik věcí.

Co jsem vyměnil za svobodu

Jistotu víry v Boha, jistotu pevného společenského řádu nebo jistotu trvalého manželství "až dokud nás smrt nerozdělí". Jejich místo nevyplnila pouze svoboda, nýbrž i dusivá samota.

Heslem naší civilizace se stalo: mysli na sebe. Aby se člověk stal svobodným, musel se zbavit plné závislosti na tradici a přijmout tezi, že štěstí leží v nalezení sebe sama, v osobním rozvoji a uspokojení. Nikdo nám nebožákům nesdělil, že na takové cestě bude chvilkové štěstí plout v moři nejistoty a samoty. Člověk zná víc lidí než kdykoliv dřív a je sám.

Také tyhle stesky jsou už minulostí. Ve své vrcholné současné podobě, a můžeme to vidět kolem sebe denně, se člověk samoty vůbec nebojí. Naopak. Vyhledává ji, jako kdysi vyhledávali své šamany přírodní národy, touží po ní, jako toužili Španělé po Eldorádu.

Být sám a šťastný se stalo novým náboženstvím

Především v západních civilizacích. A ačkoliv stále vznikají nové sociální sítě, člověk prokáže svou dospělost jen tím, že je šťastný sám. Může mít kamarády a partnery, může být chudý nebo bohatý, ale opravdovým mužem a ženou jsme tehdy, když umíme žít sami.

Kamila byla šťastná ve své samotě

To já ale ještě nevěděl. Pokud narazíte na takovou bytost, jste vždycky vy vinni tím, že neunesete její odstup a touhu "být sám". Kdysi by takového člověka označili za sobce, který se brání soužití a lásce. Byl by za emocionálního chudáka. Dnes je divný ten, co neumí být sám. "Jsi sobecký, chceš mě mít jen pro sebe," křičí dnešní ženy po mužích, co žárlí, touží a chtějí partnerku. "Jsi závislá a nemocná hysterka a dusíš mě," vyštěkne muž a jde do své samoty.

Můžete se pokusit žít s pochybnými úspěchy i s alkoholikem, hysterkou nebo chronickým lhářem, ale nelze žít s někým, kdo chce být sám. A zatímco ve 20. století byla samota proklínanou "daní" za osobní svobodu a rozpuk individuálního štěstí, v tom našem je samota normou, která překvapuje snad jen ty, co nezažili vír velkoměsta. V něm se mísí tváře, propojují osudy rychleji než ingredience míchaného koktejlu, ale pevnost svazků je menší než u sněhové koule. Vždy je porazí samota.

Toužil jsem po Kamile

Hledal jsem příležitost ji vidět. Domluvit rande bylo ale těžší než pozvat na odpolední piknik čínského prezidenta. Vejít se do jejího volného času a urvat několik hodin bylo horší než vystoupat na Mount Everest. Jednu noc napíše: Chybí mi tvoje velké ruce a rty, ale druhou vám dá termín až za deset dnů. Není to žádná taktika, žádná hra, abyste ji za dva měsíce zoufale požádali o ruku a pak jí dali kartu k účtu.

Chlap nesnese vlažný zájem

Chlap spíš příjme ženu marnivou, vydírající nebo posedlou, ale je nesmiřitelný vůči nesnesitelnému vlažnému zájmu. Pokud si neuvědomí, což se stane zřídka, že existují ženy (a není jich málo), co milují samotu.

Potkal jsem se s Kamilou za týden. Její upnuté džíny zaražené v kozačkách mě dráždily jako písek v zubech. Pili jsme, smáli se, a oba věděli o mé posedlosti jejím tělem. Když se o mě otírala, dělala to promyšleně, když se přitiskla, věděla jak nastavit ňadra a zblízka mi dýchnout na krk nebo tvář, aby mi naskákala husí kůže. Opětoval jsem letmé něžnosti a zároveň udržoval profesionálně zahraný menší zájem, aby projevila ambici a rozohňovala mě. Když se žena nudí, je to zlé, ale když nemá o co bojovat, je to ještě horší.

Cesta k sexu je věda.

Skončili jsme u ní doma, kde si mě podrobila tak nenásilně a bleskově, že jsem zapomněl na všechny námitky a výčitky, co nesmíte nikdy vyřknout, proto víc bolí. Byla živočišnou kombinací dominance i poslušnosti. Svlékla se, kozačky si znovu oblékla na holé nohy, položila mě na podlahu a sedla si mě do úst, aniž se na cokoliv zeptala.

Udělala se zcela sobecky na mé tváři, ale pak se jako služka začala ptát, jak mi má posloužit a co udělat. Prohýbala se, tančila při napichování na mé péro a pak si nechávala kroutit ruce a tvrdě píchat zezadu u kuchyňské linky. Její nádherná postava házela stíny po celém bytě, její chuť a vůně byly silné a provokovaly mě k neustálému vzrušení bez konce. Usnuli jsme pevně zapletení do sebe jako stará vánočka.

Mé pocity štěstí

Vzbudil jsem se pozdě do práce, ale bylo mi to jedno. Pocity štěstí vystřídalo lechtání klubka hadů v podbřišku, že se zaplétám do zcela zkázonosného vztahu se samotářskou ženou, jakých jsem znal tucty.

"Lásko," ozvalo se z kuchyně, odkud jsem cítil vůni míchaných vajec a kávy, "pojďme se domluvit, jak budeme fungovat. Líbí se mi to s tebou, ale měli bychom mít jasno," vypouštěla slova s úsměvem.

"Mám tě ráda a myslím na tebe, ale uvidíme se tak jednou za čtrnáct dnů," potvrdila mi moje očekávání i obavy. "Potom ale budu mít i jiné ženy, protože tohle není vztah a rozhodně ne partnerství," prohodil jsem. "To chceš?" vydíral jsem ji a sledoval její oči a kamennou tvář.

"Já vztah nehledám, jsem ráda sama. Nepotřebuju teď nikoho. Líbíš se mi a přitahuješ mě, ale nezvládnu víc než můj scénář: jednou za týden a půl bar, skvělý sex a hezké ráno," vysypala a usrkávala z kávy.

Díval jsem se do prázdna a Kamila mě chytila za ruku. "Nikoho jiného nechci, jen mám hodně věcí a potřebuju být i sama. Když mě pochopíš, budu moc šťastná," dělala na mě oči, kterým jsem nevěřil.

Lehnul jsem si na gauč a ještě na chvíli usnul. Vzbudilo mě zvonění mobilu. Kamila byla pryč. Na dveřích visel papír s ohromnou pusou. Ucítil jsem, že štěstí včerejška je pryč. vystřídala jej bezradnost.

Autor o sobě:

Jmenuji se Marek. Vzděláním, pokud se to dá říct, umělec, povoláním padouch z reklamy, mediální branže a byznysmen. Všechny ženy mě opouštějí nebo já je, ale každé ráno vstávám s nadějí, že nepůjdu spát sám. Z jednoho manželství mám ale důkaz své snahy po spořádaném životě: dítě v pubertě. Je mi čtyřicet, což je věk, kdy o životě něco víte a můžete o něm psát, a zároveň vás má pořád čím šokovat.