reklama

De Bruinová: Hledáme rodiny pro sirotky

Batticaloa - Holanďanka Christina De Bruinová pracuje pro Unicef na Srí Lance dva roky. Před tsunami bylo jejím největším úkolem bránit práva dětí - mnohdy verbovaných k ozbrojeným komandům tamilských Tygrů. Nyní se pomoc dětského fondu OSN zaměřila na pomoc dětem postiženým přírodní katastrofou.

Holanďanka Christina De Bruinová vede oblastní kancelář Unicef v Batticaloa.
Holanďanka Christina De Bruinová vede oblastní kancelář Unicef v Batticaloa. | Foto: Ondřej Besperát, Aktuálně.cz

"Mnohdy však zjišťujeme, že jde o spojité nádoby. Děti mají velká traumata po tsunami, ale neméně velká traumata z vleklé občanské války," říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz De Bruinová.

A: Jak přesně dětem pomáháte?

Spolu s dalšími nevládními organizacemi se soustředíme především na to, vyhledat rodiče či širší příbuzenstvo opuštěným dětem. Snažím se vrátit je domů. Což je pomalá a komplikovaná práce zejména proto, že vláda upřednostňuje ústavní výchovu. K adopcím a osvojování, což je podle Unicef vhodnější cesta, jak pečovat o dítě, se staví poměrně chladně.

A: Kolik evidujete na východě Srí Lanky po tsunami sirotků?

Na to není snadná odpověď. Mnoho dětí si okamžitě "rozebrali" příbuzní. Každý vám řekne, že v týdnech po neštěstí nebyly děti na pobřeží vůbec vidět. Ihned přijeli z vnitrozemí příbuzní a odvezli si je. Nicméně teď se nám například podařilo umístit do nové rodiny sedm sourozenců, kteří během katastrofy přišli o své rodiče.

A: Všech sedm dětí do jedné rodiny?

Snažíme se, pokud je to jen trochu možné, od sebe sourozence neoddělovat. Část naší práce dnes naopak spočívá ve snaze dát dohromady bratry a sestry, které si mezi sebe širší příbuzenstvo necitlivě rozdělilo.

A: Pokud byste chtěla umístit sedm sourozenců do rodiny v Česku, musela by se taková rodina zřejmě zaštítit obrovskou vilou, která by garantovala, že každé z dětí bude mít soukromí či místo na psaní úkolů. Platí takové standardy i pro Srí Lanku?

Samozřejmě, že tady jsou standardy trochu jiné, ale stále platí, že nemůžeme sedm sourozenců poslat do chýše o rozměru pět krát pět metrů. Tyto sourozence si navíc k sobě vzala jejich teta, která už má tři vlastní děti. Ukázala se ale jako nejvhodnější opatrovník a také děti si přály žít s ní. Rozhodli jsme se tedy tuto dámu podporovat; bude dostávat dotace. A spolu s další humanitární organizací jsme jí zajistili větší bydlení.

A: Neriskujete, že si tu pak budou příbuzní děti brát jenom kvůli finančnímu profitu?

Taková možnost vždy existuje, ale na druhou stranu - náhradní rodiny nesmírně pečlivě prověřujeme, čímž se snažíme toto riziko minimalizovat.

A: Jak se dnes z vašeho pohledu žije dětem, které jsou s rodiči v provizorních táborech?

Zajistili jsme léky, výživu, náhradní školy, náhradní učitele, zavedli programy, v nichž vysvětlujeme, co je tsunami a jak se příště chránit, máme i akční plán psychosociální pomoci pro děti traumatizované občanskou válkou Vím, že se nemáme za co stydět, spousta věcí se podařila. Ale také vím, že situace zdaleka není ideální a ještě dlouhé roky nebude.#reklama

"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal | Video: Michaela Lišková
reklama
reklama
reklama
reklama
reklama