Co je nucená správa?

Je určitým druhem opatření k nápravě nedostatků v činnosti regulovaného subjektu. Nelze ji vnímat jako sankci, nýbrž jako krok, jehož účelem je zejména odstranění protiprávního stavu.

Co je důvodem pro její zavedení?

Důvodem je ohrožení zájmů zákazníků či akcionářů dozorovaných subjektů. Příčinou může být také opakované či závažné porušení povinností subjektu. Zapisuje se do obchodního rejstříku.

V čem spočívá její podstata?

Všechna práva a povinnosti vedení subjektu přecházejí na nuceného správce. Nucená správa tak v podstatě nemá vliv ani na právní subjektivitu, ani na rozsah činnosti subjektu. Nelze ji zaměňovat s likvidací, s odnětím povolení ani s konkurzem.

Kdo nesmí být nuceným správcem?

Nesmí to být osoba, u níž existuje podezření ze střetu zájmů, ani osoba, která se v posledních letech podílela na auditu společnosti, u níž je správa zavedena. V případě bank pak to nesmějí být osoby, které jsou například v dlužnické pozici vůči bance.

Kdo ji může zavést?

Úprava institutu nucené správy je pro různé subjekty uvedena v jejich příslušných zákonech, například v zákoně o bankách, v zákoně o podnikání na kapitálovém trhu a v zákoně o Všeobecné zdravotní pojišťovně.

Jak může nucená správa skončit?

Rozhodnutím o ukončení nucené správy, prohlášením konkurzu, jmenováním likvidátora nebo například uplynutím jednoho roku.

Na koho byla v posledních letech zavedena?

Nejznámějším mediálním případem je uvalení nucené správy na Investiční a poštovní banku (IPB) v červnu 2000. Během posledních let bylo toto opatření uvaleno na řadu dalších peněžních ústavů, družstevních záložen či podniků.