reklama
  • Wiki
  • Čistec bahenní

Stachys palustris
Lidové názvy: bahenní brambůrky, polní jablečník, klas
Čeleď: hluchavkovité (pyskaté)

Čistec bahenní se řadí k invazivním polním plevelům s vysokou konkurenční schopností. Na druhé straně je také líbivou bylinou luk a strání. Dříve sloužil i v tradičním lidovém léčitelství. Jeho jedlé oddenkové hlízy se dodnes uplatňují jako kulinářská specialita.

Popis rostliny

Čistec bahenní je vytrvalou bylinou s výškou od 30 do 100 cm. Má přímou nebo krátce vystoupavou lodyhu s čtyřhranným profilem. Lodyha se jen zřídka větví. Ve spodní části má na hranách dlouhé odstávající štětiny. Celá lodyha je pokryta krátkými chlupy, stejně tak i listy.
Listy čistce mají podlouhlou kopinatou čepel s jemně pilovitým okrajem a výraznou žilnatinou. Jsou rozmístěny vstřícně, na bázi stonku jsou krátce řapíkaté, v horní části pak přisedlé. V květenství listy přecházejí v listeny.
Čistec vykvétá od června do září. Purpurově fialové květy jsou asi po desítkách sestaveny v klasu lichopřeslenů. Koruna o délce 1 – 1,5 cm je na vnější straně žláznatě chlupatá, spodní pysk je větší, trojcípý, s výrazným středním lalokem. Kalich má trubkovitě zvonkovitý tvar a zelenou barvu, často s fialovým nádechem.
Plodem jsou světle hnědé tvrdky. Na jedné rostlině dozrává až několik set tvrdek s dobrou klíčivostí. Čistec se však šíří nejenom semeny, ale také kořenovými výběžky. Jeho kořeny mají vysokou regenerační schopnost.

Výskyt a pěstování

Čistec bahenní je hojně rozšířený po celé Evropě, výjimkou není ani Česko. U nás se však vyskytuje roztroušeně. Zatímco v některých částech Česka roste bohatě, jinde, zejména ve vyšších polohách jenom ojediněle. Najdeme ho i v některých oblastech Asie, druhotně se zabydlel také v Severní Americe.
Čistec osidluje již dle svého názvu zejména vlhčí stanoviště. K vidění je na vlhkých loukách, lesních lemech a mýtinách, podél vodních ploch, v rákosí, v příkopech, na rumištích apod. Optimální podmínky pro růst a rozmnožování má také v lužních lesích.
Čistec bahenní je považovaný za nebezpečný polní plevel. Osidluje zejména okopaniny, ale také další širokopásmové plodiny, zeleninu aj.
Rostlině svědčí lehčí půdy s dostatkem živin, neutrální až slabě kyselé pH.

Nejenom plevel, ale také kulinářská pochoutka

Čistec bahenní vytváří zdužnatělé kořenové oddenky. Ty mají jednak rozmnožovací funkci, jednak fungují jako zásobárna cenných živin. Právě tyto kořenové hlízy jsou jedlé, a co víc, jsou také chutné. Na rostlině se objevují na podzim, to je také doba, kdy se sbírají.
Konzumují se přímo syrové hlízy, které skýtají lahodnou oříškovou chuť. Hlízy je možné připravovat obdobně jako chřest nebo brambory. Dají se vařit, gratinovat i zapékat. Usušené se uplatňují jako prášek při pečení chleba. Jejich vydobývání a čištění je však velmi pracné. Dužnaté hlízy se často nacházejí až v hloubce několika desítek centimetrů. Navíc jsou vlnovitě zkroucené a jejich omývání od hlíny tak není jednoduché.
Existuje několik set druhů čistce, které najdeme v mírném a subtropickém pásmu po celém světě. Někdy se jako samostatný druh vyčleňuje i čistec hlíznatý (jindy se uvádí jako poddruh čistce bahenního). Slouží právě pro kulinářské účely. Do Evropy se údajně dostal až v 19. století. Jeho domovinou je Japonsko a Čína. Šlechtěné odrůdy čistce se proto označují jako „japonské brambory“. U nás se čistec pro jedlé hlízy pěstoval v dřívějších dobách, aktuálně jeho pěstování není rozšířené. Naopak, představuje především úporný plevel.

Čistec v léčitelství

Kvetoucí nať čistce bahenního se dříve užívala také vnitřně. V lidovém léčitelství se připravovala jako nálev. Byly jí přisuzovány antiseptické vlastnosti. Měla pomáhat proti křečím, krvácení, ulevovat při dýchacích potížích, podporovat vykašlávání a odhlenění. Nacházela také vnější využití na bolavé klouby.

Související články

reklama
reklama
reklama