Tibet byl v první polovině dvacátého století samostatnou zemí s vlastní vládou, kterou uznávaly i ostatní státy. To platilo až do roku 1949. Tehdy čínská komunistická vláda rozhodla o potřebě "mírového osvobození" Tibetu.

V roce 1950 proto zaútočilo 40 000 vojáků čínské armády na Čhamdo, město na východě Tibetu. O dva dny později byla tibetská armáda poražena. Při "mírovém osvobození" zemřelo celkem přes milion Tibeťanů.

O rok později byla tibetská delegace v Pekingu donucena podepsat smlouvu, která uvedla Tibet do závislosti na Číně. Na listinu přitom čínská vláda vtiskla padělanou tibetskou pečeť, protože delegace jednala bez svolení tibetské vlády. Ve Lhase byly v té době již desetitisíce čínských vojáků.

Odboj Tibeťanů na sebe nenechal dlouho čekat. Po několika menších vzpourách propuklo v roce 1959 ve Lhase velké povstání. Čína povstání ovšem radikálně potlačila. Výsledkem bylo 87 000 mrtvých Tibeťanů. Dalajlama po tomto masakru definitivně odešel do indického exilu.

Důsledky čínské přítomnosti se dodnes projevují hlavně na tibetském buddhismu. Přibližně 97 procent klášterů je buď neobydlených nebo v ruinách. Z 6 259 klášterů v celém Tibetu zůstalo pouze 8 klášterů nezničených.