Securigera varia
Lidové/další názvy: čičorka strakatá, čičorečka, věnečenka, ranostaj, krúpky, kočičí drápky, vikvica, vokvica, horský kaderák, kateřina, kačenka, pantoflíčky panny Marie
Čeleď: bobovité (motýlokvěté, vikvovité, luštinaté)
Čičorka pestrá je líbivou bylinkou mnoha luk a strání. Vábí nejenom svými pestrými květy, ale také prostřednictvím vůně. Pro některé je čičorka plevelem, další ji označují za energetickou rostlinu, jiní za doplňkovou pícninu. Přestože se dříve užívala v lidovém léčitelství, rostlina je považována za mírně jedovatou. Její jedovatost pro člověka a dobytek je však dodnes předmětem dohadů.
Popis rostliny
Čičorka pestrá je vytrvalou bylinou s poléhavou nebo vystoupavou lodyhou. Ta může dorůst délky od 30 až do 150 cm. Ve své výšce je tato barevná jetelovina vysoce variabilní.
Lodyha rostliny má hranatý profil, je rýhovaná, dutá a nápadně se větví. Listy rostliny jsou lichozpeřeně dělené. Tvoří je až desítka párů oválných, krátce řapíkatých listů. Mohou být lysé, vzácně i s chlupy. Mají zelenou až tmavě zelenou barvu. Čepele listů jsou zakončeny špičkami. Nezřídka se objevují i kopinaté palisty.
Rostlinu krášlí od května do září bílo-růžové květy. Okoličnaté květenství v počtu několika desítek květů vyrůstá v paždí listů. Vonné, dvoupyské květy na stopkách jsou složeny z bílého člunku s fialovou špičkou, dvou křídel v bílé barvě a horního pysku (pavézy) v barvě růžové. Pavéza chrání pylové tyčinky. Je zahnutá podobně jako drápek, odtud také pochází lidový název rostliny „kočičí drápky“.
Plodem čičorky jsou rozpadavé lusky dlouhé až 4 cm. Má podlouhlá semena vínové nebo hnědé barvy.
Rostlina má hluboký kůlový kořen, který sahá až do hloubky 1 m. Rozmnožuje se především kořenovými výhonky.
Výskyt a pěstování
Čičorka pestrá osídluje takřka celou Evropu, daří se jí především v jižní a střední části kontinentu. Najdeme ji také v jihovýchodní a střední Asii, severní Africe, druhotně i v Severní a Jižní Americe.
Čičorka pestrá hojně roste i na našem území. V podobě barevných koberců je čičorka k vidění téměř ve všech koutech Česka vyjma vyšších poloh, kde se vyskytuje zřídka.
Čičorka je teplomilnou rostlinou, které vyhovují sušší, slunná stanoviště. Upřednostňuje výživné, zejména vápencové půdy. Osídluje louky, stráně, pastviny, také světlé lesy, řídké křoviny, travnaté meze, železniční náspy nebo příkopy podél cest. Jako dekorativní rostlina se vzácně pěstuje i v zahrádkách.
Nebezpečná nebo ne?
Čičorka pestrá obsahuje jedovatý saponin koronillin, také kumariny, flavonoidy, organické kyseliny aj. Především koronillin rostlině dává toxické vlastnosti. Na druhé straně se právě tato látka v současném farmaceutickém průmyslu využívá pro výrobu léků na srdce (kardiotonik). V minulosti se pro problémy se srdcem v lidovém léčitelství uplatňovala i sušená nať čičorky. Využívaly se také její močopudné vlastnosti. Sloužila i jako léčivo pro zvířata.
Popíjení odvaru čičorky je v současnosti považováno za nebezpečné, rozhodně ho proto nedoporučujeme. Údajně může vést až k otravám provázející průjem, zvracení, potíže s řečí apod. V nejhorších případech ústí v poruchy srdeční činnosti, bezvědomí a smrt. Nejjedovatější jsou přitom semena rostliny.
Rostlina je nebezpečná pouze ve větším množství. Je toxická i pro zvířata, především pro zvířata monogastrická. Přežvýkavcům naopak nezpůsobuje žádné potíže. Právě proto čičorka slouží také jako pícnina. Díky vysokému obsahu vlákniny zvyšuje hodnotu píce.
Čičorka pestrá skýtá spolehlivý výnos již od druhého roku, nachází proto využití i jako energetická bylina. Je vhodná především pro výrobu bioplynu. Má také schopnost dobře krýt půdu a působí proti erozi.
