reklama
 
  • Wiki
  • Chrpa luční

Centaurea jacea, Jacea pratensis
Další/lidové názvy: chrpina luční, chrpa růžová
Čeleď: hvězdnicovité (složnokvěté)

Chrpa luční je jednou z nejkrásnějších, nejoblíbenějších a také nejhojnějších lučních květin. Její nápadné, růžovo fialové květy jsou k vidění hojně po celém území Česka, na rozdíl od příbuzné chrpy modré. Zatímco chrpa modrá (nazývaná také chrpa polní) je vzácnější a slouží v lidovém léčitelství, chrpa luční je hojnou, především dekorativní rostlinou. Na zahrádkách se přitom pěstuje v mnoha barevných variacích. Nať chrpy luční se uplatňuje při výrobě přírodního žlutého barviva.

Popis rostliny

Chrpa luční je trvalkou vysokou od 40 až do 120 cm.
Má tlustý oddenek a přímou, vystoupavou nebo poléhavou lodyhu. Lodyha má hranatý průřez, v horní polovině je řídce rozvětvená, je porostlá tmavě zelenými listy. Lodyha i lodyžní listy bývají zpravidla drsně chlupaté. Chrpa, její listy a květy jsou variabilní. Lodyžní listy bývají přisedlé, úzce kopinaté nebo vejčité, celistvé nebo peřenolaločnaté až peřenoklané. Přízemní listy jsou v řídké růžici, jsou kopinaté se zubatým okrajem. Oproti lodyžním listům jsou spodní listy větší, jsou dlouhé od 5 do 20 cm.
Za květu, tj. od července do září, jsou již často přízemní listy zaschlé. Květní úbory vyrůstají na koncích větví, po jednom nebo po dvou. Květní úbor je nápadný světle až sytě růžovou barvou, vzácně může být bílý, má průměr asi 4 cm. Tvoří ho pěticípé trubkovité květy, ty jsou obklopené zvětšenými neplodnými květy paprskovitého vzhledu. Střed úboru zdobí pět tyčinek a pestík. Květní zákrov tvoří střechovitě uspořádané listeny hnědavé barvy. Má kulovitý až vejčitý tvar.
Plodem je obvejčitá, mírně zploštělá nažka s úzkým límečkovitým lemem, bez chmýru.

Poddruhy chrpy luční

Chrpa luční je ve svých vzhledových znacích proměnlivá. Existuje také v několika poddruzích, které se mezi sebou mohou křížit. Jako poddruhy se uvádějí – chrpa luční pravá, chrpa luční úzkolistá, chrpa luční hřebenitá a vzácná chrpa luční ostroperá. Jednotlivé zdroje se však různí.

Původ a výskyt

Chrpa luční je původním druhem Evropy. Druhotně se vyskytuje také ve Střední Asii, Japonsku, Jižní a Severní Americe. U nás je chrpa luční k vidění hojně, osídluje celé území bez ohledu na nadmořskou výšku.
Chrpa luční je běžným druhem, který nemá výrazné nároky na stanoviště. Najdeme ji na vlhčích i sušších půdách, neutrálních, slabě kyselých i slabě zásaditých. Svědčí jí místa s dostatkem živin, upřednostňuje hlinitou půdu, je světlomilná.
Chrpa je rostlinou luk a pastvin, zdobí meze, příkopy a lesní lemy, také travnaté a křovinaté svahy, železniční náspy, trávníky, parky a v neposlední řadě zahrady. Na pěstování není náročná. Dokáže přitom zkrášlit nejenom zahrádku, ale také vázané kytice a suché vazby. Chrpu oceňují i včelaři, jako významnou nektarodárnou a pylodárnou rostlinu, která kvete dlouho do podzimu.

Netradiční opylování

Chrpa luční zaujme pohybem tyčinek při opylování. Pokud hmyz, hledající na květu sladký nektar, svým pohybem podráždí zralé prašníky, pružné nitky tyčinek se ihned smrští. Ochlupená čnělka zatím nezralého pestíku tak snadno vymete pyl prašníků, který se dostává na tělo hmyzu. Až po tomto kroku, který zajistí roznos pylu na jinou rostlinu, se objevuje blizna, která přijímá pyl zachycený na hmyzu z rostliny navštívené předtím.
Opylování chrpy se tak liší od způsobu opylování jiných složnokvětých rostlin. Údajně je to proto, že prašníkový pyl není krytý obvodovými květy. Ty se u jiných rostlin nad tyčinky sklánějí, aby je chránily. Chrpa svůj pyl ukrývá v prašníkové trubce co nejdéle, zabezpečuje ho tak mj. před vlhkostí.

Související články

reklama
reklama
reklama