Humulus lupulus
Další/lidové názvy: chmel obecný, chmelníček, zeleňák, zelené zlato, červeňák, pazoch
Čeleď: konopovité
Popis byliny
Chmel otáčivý je starou kulturní rostlinou známou z pivovarnictví a potravinářství, uplatňuje se však i v lidovém léčitelství.
Jde o dvoudomou trvalku, která se dožívá až 25 let. Běžně dorůstá do výšky 3 – 5 m. Tato aromatická liána s masitým oddenkem a četnými podzemními výhonky však může dorůst až do 10 m. Ovíjivá pravotočivá lodyha má červenozelenou barvu, čtyřhranný profil a drsný povrch pokrytý háčkovitými chlupy, které napomáhají upínání na hostitelskou rostlinu.
Zatímco horní listy jsou široké kolem 8 cm a střídavé, ve střední části mohou listy dorůst až do šířky 20 cm a jsou vstřícné. Tyto listy mají vejčitou až okrouhlou čepel se srdčitou bází a pilovitým okrajem, jsou dlanitě členěné, dlouze řapíkaté. Listy mají tmavě zelenou barvu, na líci jsou drsné, na rubu pak světlejší s nápadnými žlutými žlázkami. Na bázi řapíku vyrůstají dva srostlé palisty.
Samčí květy vyrůstají v úžlabí horních listů. Drobné pětičetné prašníkové květy tvoří vrcholičnaté laty nazelenalé barvy. Samičí květenství nabývá podoby krátkých hustých klásků, které se dozráváním mění v šištice složené ze žlutých listenů. I samčí květenství vyrůstají v úžlabí listů.
Plodem jsou nažky, najdeme je v převislém šišticovitém plodenství.
Výskyt a pěstování
Chmel je vlhkomilnou rostlinou. Vyhledává slunná a vzdušná stanoviště s bohatou živnou půdou. Daří se mu v houštinách podél vodních toků, na okrajích lesů, v olšinách a lužních lesích.
Chmel obecný je původní rostlinou mírného pásma Evropy a Asie, dnes se však pěstuje po celém světě. Vedle ječmene a vody je základní surovinou při výrobě piva. U nás se rostlině daří na Žatecku v Poohří, na Úštecku v Polabí a Tršicku na Hané. Česká republika patří spolu s Německem, USA, Čínou a Etiopií k největším pěstitelům chmele na světě.
Na chmelnicích najdeme vyšlechtěné odrůdy samičích rostlin. V Česku jde zejména o Žatecký poloranný červenák, dále odrůdy Agnus, Rubín, Premiant nebo Sládek.
Léčitelství
Šištice chmele tvořené zvětšenými listeny obsahují pryskyřice, hořčiny (lupulon, humulon), silice (myrcen, humulen), flavonoidy, fytosteroly, vosky, cholin aj.
Sklizeň probíhá koncem srpna nebo začátkem září, kdy je v šišticích nejvyšší obsah hořkých látek. Sbírají se buď celé šištice, nebo pouze chmelové žlázky z listenů, které vynikají obsahem lupulinu.
Chmel se v léčitelství suší, při teplotě do 40 °C. Rychle však ztrácí své léčivé vlastnosti.
Šištice chmelu slouží nejenom v léčitelství, pivovarnictví nebo kosmetice, ale i pro kulinářské účely. V kuchyni se uplatní i mladé výhonky chmele s vysokým podílem vitamínů skupiny B a některých stopových prvků.
Léčivé účinky chmele
- funguje jako sedativum
- podporuje chuť k jídlu
- ulevuje při nadýmání
- mírní střevní křeče
- zklidňuje žaludeční neurózu
- působí močopudně
- snižuje horečku, tlumí bolesti
- reguluje menstruační cyklus
- je prospěšný při klimakterických potížích
- pomáhá při nespavosti a nervovém napětí
- má dezinfekční a antiseptické vlastnosti
- lokálně působí proti bakteriím
Podávání a užití
Chmel obecný se v léčitelství podává ve formě čajového nálevu (polévková lžíce sušených chmelových šištic na 250 ml vroucí vody, luhuje se 15 min., popíjí se 3x denně) nebo studeného macerátu. Méně se pak užívá jako alkoholová tinktura. Čištěním chmelových šištic se získává lupulin, který je komerčně k dostání v tabletách.
Zevně se chmelový nálev nebo macerát užívá jako kloktadlo. Poslouží i jako obklad na špatně se hojící rány. Uplatní se i jako bylinková koupel. V neposlední řadě se jím pro lesk oplachují vlasy.
Chmel může u citlivých jedinců vyvolat alergickou reakci – jak při vnitřním a vnějším užívání, tak při sběru.
Vaječná omeleta s chmelovými výhonky – recept
Omyté chmelové výhonky podusíme na másle a zalijeme rozšlehanými vejci, posolíme, popepříme, můžeme přidat i nasekanou petrželku. Omeletu osmahneme dozlatova z obou stran.
Upozornění
Text nenahrazuje lékařské vyšetření. Má pouze informativní charakter. Konkrétní léčba je vždy v rukou odborníka, také využívání léčivých bylin by mělo být individuálně konzultováno s lékařem.
