Po druhé světové válce byly větší kameny komplexu zality do betonu; důvodem byla skutečnost, že následkem otřesů obou světových válek začaly být největší části stavby nestabilní. I přes tato opatření jeden z kamenů v roce 1963 během mohutné vichřice spadl.
Na stavbu Stonehenge byly použity tzv. 'modré kameny' s bílým tečkováním (jde o sopečný ryolit - měďnatou břidlici). Jde o přírodní zajímavost, protože kameny ve vlhkém prostředí samovolně zmodrají.
V okolí Stonehenge se ale tyto kameny vůbec nevyskytují - některé z nich pocházejí až z velmi vzdálených míst.