Příběhy z Thajska: Zaleťte si odpočinout na jógový kurz. Změní vám duši

V minulém díle jsem vám vyprávěla o Bangkoku a taxikáři, který nás s úsměvem a bez mrknutí oka okradl. Lodí jsme se dostaly až na ostrov Koh Yao Noi, kde sídlí magický retreat, o kterém bude dnešní příběh.

Retreat mi doporučila kamarádka, jejíž fotky na Instagramu z tohoto místa mě naprosto odzbrojily. Samotný ostrov Koh Yao Noi je opravdu maličký, záchytný bod je právě ono jógové (a tai chi) centrum a ještě pár resortů v okolí. Ostrov má neskutečnou atmosféru. Je tam pro každého něco.

Většinu retreatů si můžeme většinou zaškatulkovat už podle ceny. Něco na způsob: "tohle je pro baťůžkáře" a "tohle zase pro workoholiky, kteří potřebují na pár dní vypnout". Retreat na Koh Yao Noi to ale všechno spojuje v jedno. Na výběr jsme měli z různých druhů bydlení: Chatku pro osm lidí, bydlení pro dva s větrákem či klimatizací. My zvolily zlatou střední cestu s větrákem.

Samotné místo, kde se vše odehrává, se rozléhá hned u moře, s tím, že se ale moře neustále stěhuje, a tak v šest hodin ráno místo něj vidíte jen rozlehlou bažinu. Všude okolo jsou malé ještěrky, dokonce i v pokojích. Někteří měli to "štěstí" a u ranní kávy vyprávěli o tom, jak měli na záchodě švába nebo na polštáři obřího pavouka, a vy si pak vyměňujete poznámky typu: "Tak to tebe jsem slyšela v noci křičet." Jelikož jste na jógovém retreatu, často se tady skloňuje slovo karma a holt to zvíře nemůžete jen tak zabít. O odvážné muže, kteří pomohou zvíře zase vystěhovat, jsme se tady prali.

Na začátku jsme se rozhodly, že na retreatu zůstaneme tři dny, přece jen na celé Thajsko jsme měly dohromady dní 10, což není nic moc. Už rovnou vám řeknu, že jsme se nakonec zdržely dvakrát tolik, tak moc jsme si to tady zamilovaly.

Nejdříve nám bylo vysvětleno, jak to tam všechno funguje, čeho se můžeme zúčastnit (kajaking, výlet po ostrovech v okolí) a kam si třeba zajít na ty nejlepší veganské palačinky (ještě teď je cítím, výborná záležitost). Každý den byly dvě lekce jógy, jedna dynamičtější ráno ve vinyasa stylu a druhá jemnější odpoledne. Kamarádka, se kterou jsem na retreat jela, je v józe takový ten věčný začátečník, já jógu naopak učím. Dost nás tedy zajímalo, jak si s námi poradí. Naštěstí byly lekce vždy rozdílné - jedna pro začátečníky a druhá pro pokročilé. Brzy jsme se taky dozvěděly, že na retreatu je plno lidí, kteří jógu nikdy necvičili. To mě relativně překvapilo a zároveň moc potěšilo, asi není krásnějšího místa, kde s jógovou cestou začít.

Život na retreatu

Náš typický den vypadal asi následovně. Budíček v 5:30 ráno, ne proto, že bychom musely, ale protože jsme chtěly. V šest totiž začínalo tai chi u moře s Davidem, zakladatelem celého retreatu. David je starší pán, je mu okolo 60 let (nedokázali jsme se na jeho věku shodnout), čtverečky na břiše, vyrýsované svaly na rukou a je po ránu čilejší než většina dvacátníků. Další důvod k vstávání byl ten, že to byl jediný čas, kdy se podávalo to nejlepší filtrované kafe na celém ostrově. 

Dostat se ale na místo, kde tai chi probíhalo, nebylo vůbec jednoduché. Musely jsme se vždy nejdříve přebrodit přes to bažinaté cosi, co zbylo po moři, a dostat se k místu, kam se moře mezitím posunulo. Všude na dně moře byly malé dírky, do kterých se schovávali brouci, jakmile jste se trochu přiblížili. Dno bylo taky pokryté různě ostrými kameny, o které se mi asi jen zázrakem podařilo nerozřezat si nohu.

Samotné tai chi už byla ale lahoda, příjemné hodinové rozhýbání celého těla a rozproudění energie po ránu. David je navíc ten typ, že když o něčem mluví, nejde jinak než bedlivě naslouchat. S tai chi jsem se na ostrově setkala poprvé a bezmezně jsem se zamilovala. Ale upřímně, cvičit tai chi na pláži, na jedné straně rudé vycházející slunce a na druhé mohutné hory, to nejde nemilovat. V obýváku jsem to zatím zkoušela jen dvakrát. Nebudu lhát, je to trochu jiné kafe.

Po tai chi následovala hodina a půl vydatné praxe jógy. Lektoři se měnili, takže jsme mohly vyzkoušet více různých stylů a přístupů. Dostalo mě, že všechny lekce byly o dost více spirituálnějšího charakteru než tady u nás v Čechách. Mluvili jsme o energiích, zpívali mantry, prováděli pranajámu. A zároveň to všechno neobvyklé bylo tak přirozené.

Po lekci jsme se mohly konečně vrhnout na snídani. Nečekaly na nás žádné palačinky, ovesné kaše a chleba s marmeládou. Místo toho to byla rýže se zeleninou a vejci nasladko, volská oka, rýžové nudle se sójovou omáčkou a sti fry zeleninou, ananas, meloun a neobvyklé dezerty. Řeknu vám, že snídaně po dvou a půl hodinách pohybu takhle po ránu chutná víc než úžasně.

Pak už následoval volný program, který u nás většinou znamenal válení se u bazénu a čtení knížek. Nedělaly jsme zkrátka nic a byly jsme víc než šťastné. Občas jsme si dokonce šly jen tak lehnout. Jo, lehnout. Odpoledne pak čekala další lekce jógy, která byla spíše odpočinkového charakteru, a pak už jen večeře a spánek. Obědy a večeře jsme si občas dávaly přímo tam, ale prozkoumaly jsme i okolní restaurace, které taky stály za to.

Klišé na závěr

Když to teď tak všechno sepisuju na papír, zní to vlastně hodně jednoduše. Prostě tai chi, jóga, dobré jídlo, spánek a klid. Kde jsou nějaké magické rituály, které navždy změní váš život? Kde je objevování skrytých tajemných míst, na kterých si teprve uvědomíme, jaké jsou naše hodnoty? Žádná taková klišé neproběhla. A ani nemusela. To nejzajímavější se totiž odehrává uvnitř a to začneme objevovat až tehdy, když okolní svět utichne. S povinnostmi, které máme doma, se nám to často nedaří. Cítíme se semletí okolnostmi, táhneme se s proudem a snažíme se mít hlavu nad vodou. Ostrov Koh Yao Noi mi posloužil jako takový záchytný bezpečný břeh, kde jsem se mohla nadechnout a načerpat síly. Zase si uvědomit některé věci, které mi v tom šíleném tempu unikaly. A o tom to celé je.