Madeira: Ostrov, který poznáte za týden

Madeira je maličký ostrov patřící k Portugalsku, ale od jeho pevniny je vzdálený tisíc kilometrů. Leží v Atlantickém oceánu, zhruba na úrovni Maroka. Je tak malý, že dostat se z jedné jeho strany na druhou trvá něco přes hodinu. Přesto je nekonečně zábavný a krásný.

Pro mě je Madeira ostrovem výhledů, útesů a nádherného moře. Oceán tu má dokonalou petrolejovou barvu a je vlastně tím krásnější, že se v něm jen málokde dá koupat. Je tu jen pár písčitých pláží, a když, písek je černý. Což jsem nikdy předtím neviděla a okamžitě se do toho zamilovala.

Když si půjčíte auto, stihnete se během několika dní podívat do opravdu každého koutu ostrova. Při výběru auta úplně zapomeňte na naši evropskou marnivost, kdy máme pocit, že čím větší auto, tím lépe. Na Madeiře to je přesně naopak - silnice jsou celkem úzké a dost klikaté, takže tu i místní jezdí v mini autech. Pokud někdo skutečně potřebuje každodenně něco převážet, vlastní moji oblíbenou a děsně stylovou Toyotu Hilux s velkou korbou, v opačném případě si ale v klidu vystačí třeba s Corsou. 

Bydlet můžete celý týden klidně jen na jednom místě, protože si všude v pohodě dojedete a večer se po expresních silnicích zase za hodinku vrátíte zpět. My bydleli ve Funchalu, což je největší město na ostrově. A také moc příjemné město s přístavem, romantickým historickým centrem a věčně rozkvetlou botanickou zahradou.

Umím si ale představit, že bydlení v některé z maličkých vesniček bude ještě příjemnější - pokud tedy nevyžadujete restauraci na každém rohu a hotel s bazénem. Doporučuji například přímořské městečko Paul da Mar, kde se téměř zastavil čas, a vy díky tomu dostanete tendenci zastavit se také. 

Abyste na Madeiře stihli (téměř) všechno, bohatě vám postačí týden. Pokud byste se chtěli obejít bez auta a cestovat jen místními autobusy (fungují perfektně a přehledně) nebo pěšky, vyhraďte si času trochu víc. 

V podstatě okamžitě, co jsem si uvědomila, jak doopravdy malý a zároveň vzdálený tenhle ostrov je, napadlo mě, jak je divné tu dlouhodobě žít - vždyť místní nemají kam jinam vyrážet na víkendové výlety, veškeré cestování je závislé na letecké dopravě (kromě obřích výletních lodí, které sem několik dní cestují z Holandska, zdrží se pár dní a zase plují zpět). Proto pro mě bylo zajímavé setkání s Češkou, která se provdala za Portugalce. Jmenuje se Nikol Rebola, pracuje tu jako delegátka cestovní kanceláře Fischer a na Madeiře žije už jedenáct let. V Canicu, které je sice menší, ale mnohem levnější než Funchal. A žije si tu spokojeně, i s malým synem, i když přiznává, že tu celkem netrpělivě čekají na rychlé lodní spojení s pevninou, které prý vláda pořád slibuje a odkládá. 

Je tak trochu zbytečné popisovat, kam všude byste se měli podívat, protože určitě stihnete všechno. Zkusím tedy jen vypíchnout, kde se mi líbilo nejvíc. Zajeďte si na východní cíp ostrova, kde je nejtepleji (za zmínku proto stojí pláž Prainha) a útesy tu jsou oranžové trochu jako v Austrálii. Zbytek ostrova vám bude chvíli připomínat Skotsko, chvíli Havaj…

Přesně na opačném konci ostrova je maják Ponta do Pargo s dalším výhledem na oceán ze série dokonalých. Doporučuju nespokojit se jen s širokou hlavní cestou k majáku, ale slezte po malé pěšince i přímo na útes.

Jedním z nejkrásnějších míst, které jsem kdy v životě viděla, je vyhlídka Sao Cristovao. Narazili jsme na ni tak trochu náhodou - když totiž jedete po Madeiře, tak nejenže se nikdy nemůžete ztratit, i když nemáte mapu ani navigaci, protože je vše hezky značeno, ale navíc jsou všude směrovky s nápisem "miradouro" (vyhlídka) - doporučuju je následovat, dovedou vás totiž na opravdu skvostná místa. Obzvlášť pokud jsou stranou od obvyklých turistických výletů. Pak je dost možné, že tam budete úplně sami, což zážitek samozřejmě ještě umocní.

Naopak z důvodu přelidněnosti se mi naopak vůbec nelíbilo třeba v jinak vyhlášeném Údolí jeptišek, výlet na nejvyšší horu Pico Ruivo jsme pak rovnou vzdali. Davy lidí často bývají i na známějších turistických stezkách. Pokud se chystáte na Madeiru, jistě jste už slyšeli o takzvaných levádách - stezkách vedoucích podél typických vodních kanálů. Pokud nechcete pochodovat ve frontě turistů, což se nám stalo cestou k vodopádu Rabacal (který navíc vůbec nestál za to), vybírejte si ty co nejméně známé levády.

Za vidění pak rozhodně stojí náhorní plošina Paul da Serra, která zase připomene marocký Atlas. Tradiční místní architekturu i celý zábavní park s madeirskou tematikou najdete v Santaně. 

Pokud se budete chtít koupat, nejpříjemnější k tomu jsou přírodní bazény - upravené skály s vodou z oceánu. Vůbec nejkrásnější najdete v Porto Moniz. Možná vás zláká také druhý nejvyšší evropský útes Cabo Girao. Připravte se ale, že na celkem malé vyhlídkové plošině se tu také může nahromadit slušný dav lidí. Výhodou je, že pokud bydlíte ve Funchalu, můžete se sem znovu kdykoli vrátit v příhodnější hodinu či počasí, které se mimochodem na Madeiře někdy mění celkem rychle.