Alliaria petiolata, Alliaria officinalis, Erysimum alliaria, Sisymbrium alliaria
Lidové názvy: zaječí česnek, psí česnek, česnečina, hulevník česnekový, trejzel česnekový
Čeleď: brukvovité
Popis byliny
Česnáček lékařský představuje dvouletou, příp. vytrvalou rostlinu s výškou od 20 do 100 cm. Je typický především nápadným česnekovým aroma.
Charakteristickou vůni nese celá bylina včetně tlustého kořene. Ten má vřetenovitý tvar a je porostlý drobnými kořínky. Slabě rýhovaná lodyha česnáčku může být ve spodní části dlouze ochlupená. Zpravidla se větví až v době květu.
Na rostlině najdeme dva typy listů. Listy přízemní růžice mají chlupaté řapíky. Dlouhá, lysá čepel těchto listů má ledvinovitý kraj a zubatý okraj. Zatímco přízemní listy mohou být dlouhé až přes 15 cm, laločnaté lodyžní listy dorůstají do délky asi 5 cm. Mají kratší řapíky a tvar trojúhelníkovitě vejčitý. Na okraji mohou být tupě zubaté, pilovité nebo vroubkované.
Česnáček kvete v dubnu až červnu. Oboupohlavní květy jsou drobné, tvoří krátké hrozny. Květ se skládá ze čtyř kališních světlezelených lístků vejčitého tvaru a čtyř korunních lístků v bílé barvě.
Květy vyrůstají na tenkých stopkách. Stopka po opylení roste do tloušťky, aby nesla šikmo nebo přímo posazené plody. Jde o podlouhlé, až 7 cm dlouhé šešule.
Výskyt a pěstování
Česnáček lékařský roste ve všech koutech Evropy, patří také k původním druhům našeho území. Najdeme ho i v Asii, severní Africe nebo druhotně v Severní Americe.
Rostlina je teplomilná, u nás se vyskytuje zejména v nižších polohách. Česnáček má rád plné slunce až polostín. Daří se mu na vlhkých stanovištích s dostatkem živin, půdách bohatých na dusík. Vyhovuje mu také vyšší vzdušná vlhkost.
Česnáček lékařský roste jako plevel v zahradách, je k vidění také na rumištích a skládkách, ve světlých lesích, lesních lemech, v křovinách apod.
Léčitelství
Česnáček lékařský je zdrojem glykosidů (mj. alliarin, sinigrin, rhodanalyl), také éterických olejů, pektinu, beta karotenu nebo vitamínu C. Obsahuje i minerální látky jako fosfor, železo nebo vápník. Obsažené isothiokyanáty rostlině dávají nejenom štiplavé aroma a palčivou chuť, ale údajně také protinádorové vlastnosti.
V léčitelství se užívá zejména kvetoucí nať rostliny. Na jaře se sbírají mladé listy pro kulinářské účely. Stejně poslouží i horní výhonky rostliny, které jsou dostupné během celé sezóny.
Léčivé účinky česnáčku
- antiseptické a dezinfekční vlastnosti
- působí protizánětlivě
- pomáhá při zánětech močových cest
- je prospěšný při obtížích horních cest dýchacích
- povzbuzuje při únavě
- vně má hojivé účinky
- jako kloktadlo pomáhá proti paradentóze
Podávání a užití
Vnitřní užití
Droga se v léčitelství vnitřně podává v podobě čajového nálevu, který však provází silné česnekové aroma. Jako méně účinná alternativa poslouží sušená droga v prášku nebo alkoholová tinktura z česnáčku.
Česnáček se uplatní také ve zdravé a dietní kuchyni. Pikantní vůní a nahořklou chutí připomíná česnek spolu s hořčicí. Čerstvě nasekaná bylinka může nahradit česnek nebo pažitku v pomazánkách, studených omáčkách, ale hodí se i do sekané nebo bramboráků. Užívá se jako koření, nejlépe ve studené kuchyni, protože vařením (i sušením) ztrácí ostrou chuť.
Vnější užití
Čerstvé listy česnáčku se přikládají na rány. Podporují hojení ran, kožních zánětů, ale i ekzémů a různých vyrážek, působí antisepticky. Čerstvé listy může nahradit i tinktura z kvetoucí natě.
Dříve se listy česnáčku také žvýkaly, aby své hojivé působení předávaly v dutině ústní. Měly léčit záněty dásní. Údajně také působí proti paradentóze.
Jarní salát s česnáčkem – recept
Hlávku salátu doplníme listy česnáčku (asi hrst), zeleninu nasekáme. Přidáme na drobno nakrájenou cibuli. Dochutíme olejem, citronovou šťávou, solí a pepřem. Můžeme přidat i balkánský sýr.
Upozornění
Text nenahrazuje lékařské vyšetření. Má pouze informativní charakter. Konkrétní léčba je vždy v rukou odborníka, také využívání léčivých bylin by mělo být individuálně konzultováno s lékařem.
