Přežila v Antarktidě i v jeskyni, teď chce Češka zkoumat stres přímo na Měsíci
Má za sebou týdny strávené v Antarktidě, kde studovala míru stresu vědeckých pracovníků, i experimentální pobyt ve španělské jeskyni, jenž simuloval pobyt ve vesmíru. Doktorandka ve výzkumném centru RECETOX na Masarykově univerzitě Lucie Ráčková by ráda stresovou zátěž zkoumala také na Měsíci, stala by se tak vůbec první českou astronautkou.
O letu do vesmíru jako dítě nesnila. Její dětství bylo protkáno hudebními kroužky i sportovními aktivitami, o vědecké kariéře začala přemýšlet až ke konci víceletého gymnázia.
"Nechtěla jsem na medicínu, zajímalo mě studium člověka, ale nechtěla jsem být lékařkou. Proto jsem si vybrala antropologii na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity. Mým rodičům se to ale nezdálo a navrhli mi, ať se přihlásím i na experimentální biologii. Říkala jsem si, že mě prostě z jednoho toho oboru vyhodí, a to rozhodne za mě. Ale nevyhodili mě ani z jednoho," vypráví usměvavá studentka ústavu Environmentální fyziologie ve výzkumném centru RECETOX na Masarykově univerzitě.
Během prvních let studií ji zaujaly přednášky o individuálním vývoji člověka, které vedl docent Miroslav Králík. "Je to skvělý vypravěč a dokáže pojmout historii, budoucnost i molekulární biologii, všechno dává do kontextu a je to velmi zajímavé. Například těhotné ženy prožívají vnitřní a vnější svět, čímž své dítě připravují na jeho budoucí život. Takže když žena svět vnímá nebezpečně, aktivuje dráhy, kterou jsou napojeny na reakci pro přežití. Takové dítě pak může být úzkostnější nebo mít metabolické poruchy. Přišlo mi to velmi zajímavé, takže jsem se tomuto tématu věnovala skoro pět let," vysvětluje zaměření své bakalářské a diplomové práce.
"Skoro všichni lidi mají pocit, že jejich život je nějaký náročný"
Stres je jejím stěžejním tématem i dnes. Poslední roky se však zaměřuje na to, jak ovlivňuje lidi pracující v izolovaných extrémních prostředích, mezi nimi mohou být i záchranáři, vojáci, piloti, výzkumníci nebo astronauti. "Je pro mě zajímavé zkoumat formy adaptace a to, jak se člověk přizpůsobuje různým prostředím a podmínkám. Taky si klademe otázky, jak přenést to, co dokážou někteří lidé v extrémních podmínkách, na další lidi a situace," vysvětluje. Podle ní totiž tyto zkušenosti mohou být k užitku široké veřejnosti. "Přijde mi, že skoro všichni lidé mají pocit, že jejich život je nějaký náročný," říká vědkyně.
Před dvěma lety se 26letá výzkumnice dostala v rámci své práce na vědeckou základnu J. G. Mendela Masarykovy univerzity na antarktickém ostrově Jamese Rosse, kde měřila stres výzkumníků pracujících na nejodlehlejším a nejmrazivějším kontinentu světa.
"Na Antarktidě je naprosto jiné prostředí a člověk je osvobozen od civilizačních stresů. Není tam žádná doprava, vizuální smog ani shon z běžného života - to může přinášet úlevu. Na druhou stranu přichází situace, které v normální civilizaci člověk nezažil. Vždy záleží na adaptačních mechanismech jednotlivce. Každý člen výpravy je odkázán sám na sebe a na zbytek výpravy," uvedla dříve pro univerzitní web MUNI.
Když nastoupila na doktorandské studium, dostala zadání s komplikovaným názvem: Trajektorie stresu v izolačních experimentech se zaměřením na izolované geografické oblasti a analogické mise vesmírného výzkumu. "Říkala jsem si, že možná pojedu na Antarktidu a pak budu dělat rešerši a uvidí se. Antarktida vůbec nebyla jistá a vesmír byl pro mě úplně nedosažitelný. Spousta lidí byla překvapená, nechápali, jak to uděláme, když nemáme žádné přímé napojení na vesmírný výzkum. Nakonec se podařila vyjednat expedice na Antarktidu, kam bych se ráda vrátila. To mi otevřelo dveře do analogických misí (improvizované vesmírné mise, které probíhají v uzavřených prostorech na Zemi, pozn. red.)," popisuje Lucie, jejímž cílem je teď vesmírný výzkum.
Pobyt na Marsu ve španělské jeskyni
"Když se mě někdo zeptal, jestli bych chtěla být astronautka, odpovídala jsem, že se asi zbláznil, že by mi bylo nejlíp v řídicím středisku. Ale teď po roce, misi a stáži ve Španělsku, jež vedl člověk, který spolupracuje s NASA i ESA a Masarykovou univerzitou na vývoji technologie zkoumání stresu v extrémních podmínkách, jsem názor změnila," tvrdí.
Svou první analogickou misi na planetě Zemi absolvovala v jeskyni Áres v Kantábrii, kterou pořádala interplanetární agentura Astroland. "Byla jsem týden zavřená s pěti ženami v jeskyni, kde jsme simulovaly pobyt na Marsu. Jedly jsme lyofilizovanou stravu, měly jsme komunikační středisko, které přenášelo signál s desetiminutovým zpožděním. Nemohly jsme svobodně vycházet ven z habitatu a jeskyně, jen když jsme měly naplánovanou aktivitu mimo. Bylo nutné si obléct speciální skafandry, předtím a potom jsme musely strávit čas v dekompresní kabině. V rámci tohoto experimentu sledovali, jak si počínáme v jednání ve skupině. Měly jsme také nějaké krizové scénáře a podobně," popisuje Lucie.
"Po týdnu jsem si uvědomila, že jsem se tam teprve začala zabydlovat a nechtělo se mi ven. A tak jsem přišla na to, že by se mi líbil pobyt ve vesmíru," dodává.
Právě na analogických misích potkala lidi, kteří se intenzivně připravují na kariéru astronautů. "Dělají výzkum mikrogravitace nebo astrogeologii, trénují a jsou přihlášení na různé kurzy. V Česku jsem do té doby nepotkala nikoho, kdo by se intenzivně připravoval na kariéru astronauta. Máme tady lidi, kteří se tomu věnují, ale rozhodně jich není tolik," říká.
Lidi jí přispěli na vědecký program v Brazílii
Jedna z nejzajímavějších českých vědkyň momentálně pobývá na stáži ve francouzském Toulouse, brzy ji však čeká ještě zásadnější cesta do Brazílie. V největší jihoamerické zemi se totiž v létě koná speciální devítitýdenní výzkumný program International Space University. Je určený vědcům, kteří se touží zapojit do výzkumu vesmíru. "A třeba chtějí změnit kariéru tímto směrem, k těm patřím i já," říká Lucie.
V České republice žádná podobná alternativa vesmírného výzkumu neexistuje. "Není tady ani instituce, na kterou bych se mohla obrátit, kdybych chtěla studovat člověka ve vesmíru. Byznys inkubátor Evropské kosmické agentury (ESA), který podporuje rozvoj start-upů, na to nestačí," dodává.
Aby program mohla absolvovat, rozhodla se prostřednictvím crowdfundingové podpory na Donio.cz poprosit o finanční podporu veřejnost, žádný jiný vědecký grant totiž nebylo možné využít. Během pěti březnových dní vybrala přes 140 tisíc korun. "Vůbec jsem nečekala, že se dočkám takové podpory. Je super vědět, že lidi stojí o tuto část vědy a vysílají mě reprezentovat Česko. Díky penězům můžu jet," vysvětluje s vděkem.
První třetina speciálního kurzu je věnována teoretické přípravě, od technických informací o satelitech přes byznysovou stránku a medicínu až po výzkum astrobiologie. Tato část je zakončena zkouškou. Druhý úsek je věnován workshopům ve vědeckých institucích a firmách zaměřujících se na vesmír. Ve třetí části kurzu by se účastníci měli věnovat týmovému projektu, jehož výstupem bude prezentace anebo příspěvek na konferenci. "Bude to intenzivní a rozhodně to nebude žádná dovolená v Brazílii," přesvědčuje vědkyně.
"Meziplanetární kultura je ale něco úplně jiného"
Jejím snem je stát se součástí komunit například na Měsíci, kde by pomáhala s vědeckým výzkumem v terénu. "Mám raději terénní výzkum než ten laboratorní. Postupně bude na Měsíci a ve vesmíru obecně vznikat nová kultura se svými vlastními zvyky a historií. Budou vznikat generace astronautů, které si budou předávat zkušenosti, což se děje už i na Mezinárodní vesmírné stanici. To je pro mě jako antropoložku velmi přitažlivé, protože množství různých kultur, které můžu zkoumat na Zemi, už tolik není. Meziplanetární kultura je ale něco úplně jiného, nového," popisuje Lucie.
"V extrémních vesmírných podmínkách vás navíc čeká spousta nástrah, izolace, stísnění, omezený kontakt, mikrogravitace, radiace, únava, snížená diverzita, multikulturní svět, musíte být tolerantní a zvládat krizové situace a ještě musíte udělat perfektní vědeckou práci," vysvětluje.
Cesta na vesmírnou misi pod hlavičkou ESA je však ještě dlouhá. Lucii Ráčkovou čeká řada kroků.
"Člověk musí projít lékařskou zkouškou, což je ekvivalent pilotské zkoušky. Dále je třeba absolvovat test, který se skládá z různých aspektů, včetně kognitivních, pozornostních schopností. Povinností je být velmi dobrý v matematické fluenci, převodech jednotek, logických úlohách a ve zvládání krizového scénáře. Pak jsou individuální pohovory, u nich hrají roli i zkušenosti s izolací, pomáhají třeba pilotní zkoušky nebo hloubkové ponory, protože člověk je naučený pracovat s prodlevou a tlakem. Důležité je také sbírat různé kurzy přežití, přechody hory a další dobrodružné zkušenosti související s extrémními situacemi," vypočítává.
Do prestižního astronautského okruhu se před časem dostal také český bojový pilot Aleš Svoboda. Ten prošel sítem ESA z více než 22 500 žadatelů, dvě stovky přihlášených byli Češi. Základní tým ESA tvoří tři muži a dvě ženy, další jedenáctka je v záložním týmu, kam patří také Svoboda. Lucie Ráčková přiznává, že mezi astronauty je stále žen méně.
Důstojně studovat i žít
Za Českou republiku se po třinácti letech do výcvikového programu pro astronauty přihlásilo 165 zájemců a pouze 35 zájemkyň. Podobný nepoměr panuje v celém vědeckém odvětví. Podle statistik OSN je žen ve vědě něco málo přes 33 procent, což odpovídá i průměru Evropské unie.
Podle Lucie Ráčkové je jedním ze zásadních pilířů vytvoření vhodných finančních podmínek pro začínající vědce, aby tak mladí výzkumníci ve vědeckých oborech zůstávali.
"Aby mohli nejen studovat, ale taky důstojně žít. Při dnešních cenách bydlení a jídla nelze vyžít jen ze státního příspěvku pro PhD. studenty. A aby bylo více žen ve vědě, je třeba myslet i na organizaci pracovního a osobního života, třeba možnosti hlídání dětí," říká s tím, že věda se potýká s nedostatkem jistoty. "Zda dostane nějaký grant, zda bude zaměstnaný a zda bude moci zůstat na své pozici i za čtyři roky, když nějaké grantové období skončí," dodává.
Výzkumnice zdůrazňuje, že svou práci nedělá pro peníze. "Dělám ji proto, že mě baví. RECETOX naštěstí vytváří dobré podmínky, které přilákají a udrží mladé začínající vědce. Kromě státního příspěvku pro studenty PhD. oboru nabízí možnost práce na půl úvazku pro univerzitu. V zahraničí je to ještě jinde, v Česku se tak nějak počítá s tím, že má člověk práci na plný úvazek a u toho si dělá doktorát. Ale na evropských univerzitách je to většinou tak, že člověk je automaticky zaměstnaný, když studuje PhD. obor," uzavírá.
Video: Čeští vědci jsou na stopě vzniku života. Nemusel přicestovat z kosmu (29. 1. 2015)
