Je ticho, blíží se večer, chodby i čekárny jsou prázdné, pryč je dopolední ryk. Skupinka mužů posedává v bufetu, na stolku před sebou lahvové pivo. František Sedlák dnes ale hlouček mužů míjí. Musí ještě k primáři, dozvědět se, co bude dál.

Pan Sedlák je vinař z malého městečka nedaleko Břeclavi. "Většinu času jsem trávil venku, v přírodě. V nemocnici jsem nikdy nebyl. Až teď, v padesáti letech poprvé," říká ochotně Sedlák. "Měl jsem na ruce mateřské znaménko. V Břeclavi mi ho vyoperovali a pak mi řekli, že to bylo zhoubné."

V lednu loňského roku pan Sedlák poprvé přijel do Brna na Žlutý kopec. "Tady mi řekli, že mi s tím v Břeclavi neměli nic dělat, když nevěděli, co to je," rozzlobený ale není. "Nádory se pak objevily v uzlinách a na plicích. Ale beru to, jak to je. Člověk se tomu nesmí poddat, nesmí si připustit, že má smrtelnou nemoc."

Práce v laboratoři vyžaduje takové soustředění, že se farmaceuti musí po dvou hodinách vystřídat. | Foto: Ludvík Hradilek, Aktuálně.cz

Podle pana Sedláka jiný recept na boj s rakovinou není. "Chci vědět všechno o své nemoci a lékaři mi to říkají. Takže vím, že mám další metastáze v hlavě, ale že léčbu snáším dobře, tak budeme pokračovat," říká překvapivě s úsměvem pan Sedlák.

"Právě se jdu s primářem dohodnout, jak dál."

František Sedlák už má za sebou ozařování a teď i první část chemoterapie. Řídnoucí vlasy kryje švihácká kšiltovka, na krku medailonek s vyobrazenou Pannou Marií.

"V pátek mi končí chemoterapie a já jedu na tři týdny domů," říká vinař. "Co bude dál, zatím nevím. Asi zkusíme pokračovat, když to dobře snáším. Nesmím to vzdávat, v tom mi nejvíc pomáhá rodina. Nejdůležitější je mít kolem sebe lidi, pro které chcete žít."