Celer miřík, také celer vonný (Apium graveolens) je aromatickou rostlinou z čeledi miříkovitých. Na to, že je celer „silně vonící“ odkazuje i jeho latinské jméno „graveolens“.
Celer je známý již z antických dob. Tehdy byl ve své plané podobě rostlinou smutku. Postupně se dočkal šlechtění a kulinářského využití. Stal se součástí lidového léčitelství. Začal se používat také jako přírodní afrodiziakum. I přes svoji tisíciletou historii se celer v evropské kuchyni hojně uplatňuje až od konce 19. století.
V současnosti představuje především kořenovou zeleninu. Pěstuje se však nejenom pro své bulvy, ale také listy, řapíky listů nebo semena. U nás je oblíbený především celer bulvový (Apium graveolens sub. Rapaceum). Setkat se však můžeme také s celerem řapíkatým (Apium graveolens sub. Dulce) nebo listovým (Apium graveolens sub. Secalinum). Zejména řapíkatý a listový celer jsou nepostradatelnou součástí kuchyně jižních zemí. Právě z jižní Evropy se měl celer dostat i k nám.
Popis rostliny
Celer je dvouletou aromatickou rostlinou s výškou od 40 do 80 cm. V prvním roce vytváří pouze přízemní růžici listů. Jasně zelené listy jsou jednou až třikrát zpeřené, mají zubovitý okraj. Až ve druhém roce raší lodyha nesoucí květy. Lodyha má hranatý tvar a je nápadně lesklá. Rostlina kvete od června do září. Bílé až nazelenalé květenství je tvořeno okolíky. Plodem jsou žebernaté nažky.
Pěstování
Celer se pěstuje ze semínek, jednoduší je však zasadit předpěstované sazenice.
Semínka se vysazují brzy na jaře pod sklo, klíčí až tři týdny při teplotě 18 – 20 °C. Teplo uvítají i sazenice. Ven se rostlina umísťuje až v polovině května. Vzdálenost mezi sazenicemi by neměla být menší než 40 cm.
Celer vyžaduje hodně vlhkosti a živin. Má rád propustnou, hlinitou půdu. Během vegetace se přihnojuje a zavlažuje. Svědčí mu plné slunce až polostín. Vyžaduje stanoviště chráněné před větrem.
Bulvy se sklízí od července, listy postupně až do září. Bulvy se ukládají do písku obdobně jako mrkev. Listy se suší, mrazí nebo nakládají do octa.
Řapíkatý celer požaduje v půdě více dusíku. Aby řapíky měly křehkou a šťavnatou chuť, bělí se. Listy se svážou a omotají tmavým obalem tak, aby vyčnívaly jen jejich horní části. Obal se pak postupně zahrnuje zeminou. Existují však i samobělící odrůdy celeru.
Aromatická pochoutka, afrodiziakum i lék
Celer obsahuje vysoký podíl vody, ale také aminokyseliny, vitamíny skupiny B, vitamín C a minerální látky jako vápník, sodík, hořčík, draslík, železo, chrom, zinek, fosfor nebo jód.
V kuchyni je oceňován především obsah vonných silic, které celeru dávají unikátní aroma. Celer má však díky svému složení i řadu zdraví prospěšných účinků.
- celer je přírodní afrodiziakum
- má protizánětlivé a antibakteriální účinky
- působí silně močopudně, pomáhá při dně nebo artritidě
- stimuluje činnost ledvin (není však vhodný při poruchách ledvin)
- podporuje trávení, pomáhá od nadýmání a průjmů
- zvyšuje tvorbu žaludečních šťáv
- ulevuje při nachlazení, rozpouští hleny
- je užitečný pro cévní systém, čistí krev
Nejzdravější je syrový celer ve formě čerstvé šťávy. Recept je přitom jednoduchý. Stačí očištěnou bulvu, omyté listy a řapíky celeru rozmixovat. Celer lze ve vitamínovém nápoji kombinovat s mrkví, citronem nebo červenou řepou. Celerovou šťávu však pijeme pouze 4 dny v týdnu v množství asi 2 dcl denně, jinak může podráždit ledviny.
Čerstvý celer lze konzumovat také v podobě zeleninových salátů. Tepelně upravený je pak ingrediencí polévek, uplatní se při přípravě pečeného masa a zapékaných pokrmů.
Celerová nať a nahořklá semena slouží jako koření (pozor – pro kulinářské účely se nehodí semena určená pro pěstování, bývají napuštěna fungicidy). V lidovém léčitelství se užívá i čaj ze sušeného kořene celeru.
Celerové chipsy - recept
Z celeru lze připravit také netradiční pikantní pochoutku. Celer očistíme a nakrájíme na struhadle na tenké plátky. Osmažíme ho na oleji a ochutíme solí. Pokud chceme chipsy mít zdravější, použijeme palmový olej.
