Saskia Burešová: Botox nemám. Nejlépe mi je ve vytahaném triku a džínách na chalupě
Saskia Burešová je televizní ikona. Už sedmadvacet let uvádí pořad Kalendárium, bez kterého by si spousta Čechů nedokázala svou neděli představit.
V jakém oblečení se cítíte nejlépe?
Upřímně řečeno? Nejlépe ve sportovním oblečení a úplně nejradši na chalupě, kdy mám vytahané triko a džíny. Pěkného oblečení jsem se vzhledem ke své profesi nabažila dost, tak jsem ráda, když si mohu oddechnout a nemusím se ani líčit.
Jak o sebe pečujete, máte nějaké rituály?
Nikdo mi nevěří, že o sebe opravdu nepečuji. Akorát se vždy snažím dobře odlíčit, protože to je pro pleť důležité. Nechodím ani na kosmetiku a nemám ani botox, jak mě podezřívá bulvár. Snažím si zachovat čistou mysl, nepřipouštět si velké starosti, dívat se na svět pozitivně. To je velmi důležité, protože jak se říká, ve zdravém těle zdravý duch, ale někdy, když je zdravý duch, tak je zdravé i tělo.
Kterému sportu jste v posledních letech propadla?
Mám moc ráda plavání, to je jediný sport, který dělám. Dost sportu mám ale na zahrádce, protože mám chalupu s velkou zahradou, a tam se nasportuji až až.
Na kterém místě na světě se cítíte nejlépe?
Miluji moře, mám velmi ráda Itálii a Anglii, tu opravdu zbožňuji. Ale opravdu nejsvobodněji se cítím na své chalupě, kde se člověk osvobodí od všech starostí, myšlenek, a je mu tam dobře.
Saskia Burešová
- Česká rozhlasová a televizní moderátorka působí v České televizi od roku 1967.
- Moderovala pořad Poštovní schránka, později přejmenovaný na Dopravní magazín.
- Poslední den roku 1992 se proslavila tím, že v přímém přenosu oznamovala rozdělení Československa.
- Od roku 1993 uvádí pořad Kalendárium, který připomíná zajímavá výročí týdne.
- V 90. letech uváděla pořady Vstupte, prosím a Neznámé osudy známých.
- Působí také jako voiceoverka, namlouvá komentáře pro populárně-naučné filmy.
Preferujete víno, nebo pivo?
Raději mám víno, protože si myslím, že pivo je sice dobré na žízeň, ale mnohdy zatemňuje mozek, ale sklenička vína, ta dodá oku takovou jiskru a esprit.
Kolikrát vás napadlo, že byste z Kalendária odešla?
Za těch sedmadvacet let, co Kalendárium uvádím, mě ta otázka samozřejmě napadla. Když se ale pak setkám s lidmi na ulici nebo v městské hromadné dopravě a oni mě oslovují a říkají mi, že jsou rádi, že ten pořad stále existuje, že se na něj rádi dívají, přináší jim nové informace a že si dokonce nedovedou představit neděli bez Kalendária, tak si říkám, že ta moje práce má smysl, a chmurné myšlenky odejdou.
Narazila jste v Kalendáriu na nějakou osobnost, která vás něčím inspirovala, zarazila nebo pobouřila?
Každá osobnost, o které hovoříme, mě nějakým způsobem zajímá. Ale co mě vyloženě dostalo, bylo, že si Karel Čapek přál, aby až zemře, byla na jeho hrobě krásná malá mistička s vodou pro ptáčky. To je tak krásně citlivé a dokumentuje to jeho citlivou duši.
Mohlo by vás zajímat: Snad jsem lidem ušetřil čas od kravin, říká Hemala
