"A to tesat do kamene, je to veliká pravda, kdy mluvím z vlastní zkušenosti," říká ke svému životnímu mottu herečka Mahulena Bočanová, která žije s postiženou dcerou Marinou. Dvaadvacetiletá slečna, která trpí poruchou autistického spektra a je, jak její matka říká, duší stále předškolní dítě, a Bočanová dobře ví, že nikdy nebude moci žít sama. S nástupem puberty se navíc u mladé slečny projevila i epilepsie. Její první záchvat Bočanovou k smrti vyděsil, protože se bála, že dceru ztratí.

Prohlédnout grafiku V dětství hráli v úspěšných filmech, co dělají dnes? Ne všichni zůstali u herectví

"Lidi řeší malichernosti, kňourají, i když se jim vlastně prd děje, zbytečně si komplikují život, berou se příliš vážně, z malého problému budují obr katastrofy. Vidím kolem sebe zbytečná trápení a ztrácení času… Když máte zdravé dítě, máte všechno. Nic jiného není důležité. Tak si to lidi užívejte a každé ráno bouchněte šampaňské! Protože máte důvod! Radujte se ze života a neřešte pitomosti," radí v rozhovoru pro Vlastu všem, které třeba momentálně něco trápí.

Ona sama se musela s Marinou naučit fungovat jinak než ostatní rodiče zdravých dětí. Jak sama říká, na jejich životním semaforu nikdy nesmí padnout červená, a tak dělá vše proto, aby předcházela možným krizovým situacím. "A když k ní dojde, tak rychlostí blesku odvést pozornost jinam. Nějakou hrou, pitomostí. Třeba vyskočit na auto a začít zpívat… Budete sice vypadat jako cvok, ale určitě to odvede pozornost od té nepříjemnosti, kterou chcete zamaskovat. A je vyhráno. Já už jsem v takových pitominách mistr. Čím větší blbina, tím líp. Marmeláda na hlavě nebo skok v oblečení do vany stojí za to, že třeba předejdete epilepťáku," vysvětluje záludnosti jejich společného fungování Bočanová. Díky tomu také nemá čas řešit malichernosti, jako je pár kilo navíc. "Stárnutí je v našem světě absolutně nepodstatné, starám se o sebe, ale to, jak vypadám a kolik mi je, není alfa a omega mého života. Rozhodně nebudu hubnout kvůli o číslo menším džínům," má jasno, ale zároveň to neznamená, že by na péči o svůj vzhled rezignovala. 

V hereččině životě se občas objeví nějaký muž, sama ale dobře ví, že vydržet s ní není zrovna jednoduché. "Jsem dost náročná a muži se mnou mají trochu peklo. Ale protože sama žiji se vztyčenou hlavou, zvládám, co zvládám, ještě je se mnou u toho trochu sranda a nepotřebuji ničí peněženku, tak od protějšku vyžaduji minimálně to samé. Je nutné nekňourat, mít smysl pro humor, aspoň jeden světový jazyk, nebloudit v metru, mít čisté boty. Musí mi vonět, musím se s ním smát, musí stíhat moje myšlenkové tempo, mít rád jídlo a rozumět vínům, nesmí mi přepínat telku!" říká se smíchem herečka.