Na otázku, jaká byla Jana Plodková ve dvaceti, třiceti a čtyřiceti letech, odpověděla: "Mám dojem, že ty změny jsou veliké. Ve dvaceti jsem si říkala, jak jsem dospělá. Byla jsem rychlá, netrpělivá, převeselá a pak zase přesmutná. Lítala jsem na miskách vah rychlostí blesku. Ve třiceti jsem už zpomalovala a měla jsem pocit, že už něco vím. A teď? Vím víc, ale tuším, že pořád je to málo. Rozhodně bych neměnila. Celý ten proces si užívám a ráda ho zpětně pozoruju. A mohu říct, že se těším na to, jaké to bude v padesáti."
