Chodí spolu už šest let. Ona pracuje jako divadelní a filmová herečka, on se živí jako psycholog, zdravotní klaun a kouzelník. Ona žije v Praze, on v Tyrolsku. Petra Bučková (41) a Thomas Huber (48) si na vztah na dálku zvykli. "Fyzická vzdálenost může lidi paradoxně sbližovat, ale jen za předpokladu, že si správně nastavíte frekvenci společných setkání," myslí si Thomas.

Dodává, že pokud se člověk rozhodne pro vztah na dálku, musí si dávat velký pozor, aby se nenechal pohltit vlastní prací a egem. Jemu a Petře se to navzdory občasným neshodám, které ale ke vztahu patří, zatím dařilo. Na každé společné setkání se dlouho dopředu těšili a radost, kterou přitom prožívali, byla o to větší právě proto, že si uvědomovali, jak jsou tyhle okamžiky vzácné.

"Náš vztah nám pak přinášel podobné pocity jako dovolená. Nezevšedněli jsme si a každé setkání pro nás bylo vždycky něčím překvapivé, byli jsme zvědaví na všechny nové myšlenky a zážitky toho druhého," vyzdvihuje Thomas. "Byli jsme zvyklí se pravidelně odloučit, ale tohle odloučení nikdy netrvalo déle než tři týdny. Navíc jsme se spoléhali na to, že máme otevřené hranice, svobodu," říká Petra.

Ve druhém březnovém týdnu ale v Česku i v Rakousku začaly rychle narůstat počty nakažených koronavirem. Shodou okolností byl pátek 13., když rakouská vláda nařídila dvoutýdenní karanténu pro alpské údolí Paznauntal v Tyrolsku, oblast lyžařských středisek, kde žije i Thomas. V Česku už v té době platilo omezení pořádání kulturních akcí a vyhlášení karantény a uzavření hranic na sebe nenechalo dlouho čekat.

Radši se na chvilku vysypu a pak se zase seberu

"Zrovna jsem točila krimiseriál s Českou televizí, měla jsem se účastnit i natáčení jedné marvelovky a taky zkoušet představení v Divadle Na zábradlí. Práce se ale najednou zamrazila a brzy byly zavřené i hranice," vypráví Petra. Karanténa ji neodřízla jen od partnera, ale i od živobytí a rodiny. Se svou matkou se v těchto dnech nevídá, protože jí je přes 60 let a patří tak k populaci seniorů, které koronavirus ohrožuje nejvíc. Raději nenavštěvuje ani svou sestru, která se stará o malé dítě.

Prohlédnout grafiku Bez příznaků nechoďte. Přehledná grafika radí, kdy se nechat otestovat na koronavirus

"Nechápejte moje slova jako stížnost. Jsem nesmírně vděčná za vlnu lidské solidarity, za to, že není válka, že máme vodu a elektřinu. I přesto mě v karanténě čas od času přepadají pocity vnitřní tenze pramenící z maximální samoty a obav o budoucnost. Snažím se jich zbavit tím, že pomáhám ostatním, něco tvořím, uklízím nebo cvičím. Spolehlivě zabírá humor, kolikrát i přes slzy. A občas se zase klidně naplno propadnu do pocitů strachu a beznaděje a vybrečím se. Netlačím na sebe s přílišnou pozitivitou nebo režimem. Radši se na chvilku vysypu, pak se zase seberu a show must go on," přibližuje Petra.

Thomas to má ještě o něco složitější, protože oblast, ve které žije, už v současnosti podléhá tuhé karanténě po vzoru Itálie. Lidé tam nemohou opouštět své vesnice, zapovězené jsou i vycházky do přírody a dodržování bezpečnostních opatření v ulicích kontrolují ozbrojené složky. "V našem vztahu hrály důležitou roli společné plány, ale v současné době si nic plánovat nemůžeme. Musíme počítat s tím, že tváří v tvář se ještě několik týdnů nesetkáme," uvažuje Thomas.

Důležité věci do on-line komunikace narvat nejdou

Jemu a jeho partnerce nyní nezbývá nic jiného, než si volat a psát po internetu a čekat, jak se situace s pandemií koronaviru bude vyvíjet dál. "Nekomunikujeme spolu příliš často. Je to praxe vytvořená lety zkušeností. Podporujeme se, informujeme se, co se děje, a občas si zavoláme i s kamerou, ale ty důležité věci do on-line komunikace narvat nejdou. Kdyby měl jeden z nás horečku a potřeboval by třeba napít, tak si na dálku nepomůžeme. Něco podobného se nám už v minulosti stalo, ale nikdy v takto celosvětově vyhrocené situaci. Chybí mi i nevlastní dcera Lia, která je s Thomasem. Navíc si začínám uvědomovat, že je celý problém teprve na začátku," připouští Petra.

Přestože oba občas propadají skepsi, věří, že jejich vztah karanténu vydrží. "Až opět budeme spolu, budeme si každého sdíleného okamžiku cenit ještě víc. A pokud se z téhle zkušenosti můžeme něco naučit, pak to, že příště musíme reagovat rychleji a co nejdřív se přesunout jeden ke druhému. V tomhle případě ale opravdu nešlo moc předvídat, co se stane," dodává Thomas.

Video: Veselovský radí, čím se zakrýt, aby to mělo smysl

Nosit jakékoliv roušky má smysl. Zejména proto, že tak budeme chránit své okolí před našimi, možná nakaženými kapénkami. | Video: Martin Veselovský