"Na Štědrý den nebudu nic dělat, ani balit dárky. Chci klid," říká Helena Vondráčková
K Vánocům neodmyslitelně patří pohádky a jednou z těch klasických je Šíleně smutná princezna s Helenou Vondráčkovou v hlavní roli. Sama zpěvačka je velkou milovnicí Vánoc, a tak jsme se bavili právě o nich.
Vánoce jsou za dveřmi a o vás se ví, že každý rok míváte krásně vyzdobený dům. To zvládáte sami s manželem?
Něco děláme sami, ale jsou tam i věci, které sami nezvládáme, třeba ukotvit na správném místě osvětleného vánočního anděla, který hlásí, že Vánoce přicházejí, nebo obrovského soba. To už jsou věci, které dělá firma, osvětlila třeba i celý štít domu. No a na břízu před domem už bych taky sama nevylezla. Mám také kamaráda, který mi přijde udělat výzdobu třeba na zábradlí domu a vánoční květiny, i interiér mi pomáhá zařídit, ale spoustu věcí si dělám sama.
Jste ten typ, který má vánoční dárky nakoupené a zabalené už na začátku prosince?
Tak to je můj manžel, ten už v létě má všechny dárky nakoupený, na rozdíl ode mě, která to vždycky honí na poslední chvilku. Ale už jsem si řekla, že na Štědrý den opravdu nebudu nic dělat, nebudu ani balit dárky. Udělám všechno předem, aby Štědrý den mohl být v klidu. Chci, aby bylo o Štědrém dnu co nejméně práce, a chci taky, abychom si vyšli na procházku.
Chodíte na půlnoční?
To právě byla taková tradice s rodiči, když jsem ještě bydlela ve Slatiňanech, že jsme chodili odpoledne na vánoční procházku a večer do kostela na půlnoční. Tady v Řitce bohužel kostelík nemáme, ale samozřejmě se dá zajít do Mníšku pod Brdy. Většinou teda zůstáváme na půlnoc už doma, ale chceme, aby to bylo hezký, v pohodě. O svátcích chodíme do Brdských lesů s pejskem ke kostelíku sv. Máří Magdalény nad Mníškem a tam je to nádherný, je tam veliká křížová cesta i občerstvení. Jsem ráda, že žiju v tak krásném prostředí.
Vzpomenete si na nějaký opravdu příšerný dárek, kdy se vám někdo fakt netrefil do vkusu?
Dárek asi ne, ale mám takovou vzpomínku na každoroční drama. Náš tatínek, ten vždycky všechno nechával na poslední chvíli, což mám asi po něm. A na poslední chvíli sháněl i vánoční stromky, když už bylo všechno vykoupené. Takže my jsme s bráchou vždycky byli zoufalí, co to zase přinesl za koště, a museli jsme našroubovávat větve tam, kde chyběly, aby to aspoň k něčemu vypadalo. To byl vždycky boj.
A co manžel, ten se s dárky vždycky trefí?
Manžel se mi vždycky trefí do vkusu, protože vkusný je a dostala jsem od něj už opravdu několik krásných dárků. Bohužel několik krásných věcí jsem i ztratila anebo mi byly odcizeny.
K Vánocům patří i cukroví. Co vy a sladké? Zahřešíte si?
Ale jo, já nejsem úplně asketa, co se týká sladkého. I když pravda je, že běžně ho nemusím mít. Mám ráda větrník a lehké dezerty - třeba tiramisu. Ale zřídka, nepřejídám se tím. Na druhou stranu, když je příležitost, třeba oslava, tak si sladké klidně dám, nemám problém. Snažím se jíst zdravě, nepřejídám se, nepiju tvrdý alkohol. Mám ráda dobré suché vínečko, ale všeho s mírou.
A jaká je vaše nejoblíbenější pohádka?
Já jsem milovala Pyšnou princeznu, vždycky. A to byl vlastně můj sen, stát se takovou princeznou.
Ta vaše "šíleně smutná" šlape "pyšné" u diváků na paty! Koukáte se na sebe?
Taky se kouknu. Vždy jsou tam ještě místa, která člověk objeví po několikátém zhlédnutí.To se režisérovi Bořivoji Zemanovi povedlo.