Štáb, který životní cestu zpěvačky Heleny Vondráčkové mapoval, měl prý zprvu ostych a obavy, zda bude legenda české pop music ochotná ukázat své soukromí. Strachy se ale rozplynuly poté, co režiséra dokumentu přivítala hrncem buřtguláše.

Prohlédnout grafiku Neshody s církví, únoscem psů či chovateli dobytka. Bizarní soudní spory slavných

Museli vás tvůrci dokumentu hodně přesvědčovat, abyste do něčeho takového šla?

Vůbec ne, já jsem si poté, co jsem se setkala s panem režisérem Ivo Macharáčkem, který mi vysvětlil svůj záměr, říkala, že možná je to ten pravý okamžik, aby mě lidé mohli vidět a posoudit, jaká opravdu jsem. Takže jsem byla ochotná otevřít různá témata a ukázat svá místa, kam se ráda vracím, lidi, se kterými se ráda stýkám. Třeba ukázat můj rodný dům nebo jim představit můj záběr pracovní. Že nejen v Čechách, ale i v zahraničí jsem měla spoustu krásných vystoupení, takže se jim podařilo získat i snímky z Polska, z Německa, určitě tam uvidí i záběry z Carnegie Hall. Takže je to takový, řekla bych, příběh jedné holky ze Slatiňan, ne od Červené řeky, ale od řeky Chrudimky, kde jsem se narodila. A doufám, že se to lidem bude líbit, a taky že třeba i různé věci budou vidět také z jiného úhlu, než jim třeba byly servírovány.

Říkala jste, že jste byla k tvůrcům velmi otevřená, ale každý má určitě nějaká bolavá místa v životě, ke kterým se ne úplně rád vrací. Byla jste ochotná mluvit i o takovýchto věcech?

Ano, částečně ano, nechtěli jsme ale některé věci rozebírat nějak zbytečně, aby ten celý příběh nebyla nějaká velká nostalgie. Chtěli jsme, aby to působilo přirozeně, příjemně, ale pravdivě.

Takže nebyla třeba nějaká oblast, kde jste řekla, že tohle už ne.

Ne, ne, ne.

A když jste s tímto nápadem přišla domů, určitě o tom byla debata s manželem (Martin Michal, pozn. red.), jak ten se na to tvářil, na nápad pozvat si veřejnost do vašeho soukromí?

Naprosto bez problému, protože jsme opravdu věděli, co se od nás bude žádat, takže naprosto souhlasil a shodli jsme se, že to rádi uděláme.

Brzy oslavíte šedesát let na scéně a kromě dokumentu jste se dočkala ještě jiné věci na oslavu. K vašemu jubileu vyšla speciální série hodinek.

Ano, jak to víte? (smích)

Máte jedny?
Jedny už mám právě, jsou nádherné, vybrala jsem si, měla jsem možnost buď zlaté, nebo stříbrné, tak jsem si vybrala stříbrné a jsou opravdu úžasné. Je jich jen 50 kusů, je to limitovaná edice. Nabídla mi to renomovaná značka L.Hainz, založená v roce 1836. A velmi mě to potěšilo, protože jsou vlastně jenom tři lidé, kteří tyto hodinky budou mít nebo už je mají. Vím, že je má ještě Petr Janda, já jsem myslím druhá v pořadí a pak je to pan Pastrňák, náš výborný hokejista.