"Jsem ráda, že už to mám za sebou," říká Havlová o době, kdy byl její muž nemocný
V současnosti je k vidění nový dokument o první českém prezidentovi Václavu Havlovi. Při té příležitosti jeho žena Dagmar Havlová zavzpomínala na společný život i na nejtěžší chvíle, které po jeho boku prožila.
Uvedení nového snímku Tady Havel, slyšíte mě? oživilo vzpomínky bývalé první dámy Dagmar Havlové na jejího zesnulého manžela. Havlová prozradila, že tvůrcům dokumentu dovolila použít i záběry, které pro ni nejsou příliš lichotivé. "Je to paradoxní - udělali z toho krásný film, ale já už jsem tak ráda, že toto období, které jsem prožila po nemocnicích a ve strašném strachu, beze spánku, mám za sebou. Je to smutné, ale je to tak," svěřila se vdova po Václavu Havlovi v pořadu Showtime.
Přiznala také, že ne všechny vzpomínky na jejího muže jsou příjemné. "Všechno mi to připomnělo tu strašnou dobu, byly tam i záběry, které dosud nebyly publikované a nikdo o tom ani nemluvil, kdy Václav v Americe dostal malou mozkovou mrtvici. Bylo to strašně náročný, už jsme počítali, že to dopadne fatálně."
Havlová přiznává, že její blízcí byli při sledování snímku zhrozeni tím, jak špatně v něm vypadá. Podle ní za to mohlo fyzické i psychické vyčerpání. "Já jsem týden nespala, jen tak opřená o něj v nemocnici. Komunikovala jsem s Madeleine (Madeleine Albrightová - americká diplomatka a politička s českými kořeny - pozn. red.), s lékaři," dodala smutně.
Bývalá herečka otevřeně promluvila i o tom, jak moc nesouhlasila s tím, že se Havel nechtěl vzdát svého vražedného pracovního tempa. "On se z toho dostal naštěstí, ale hned pokračoval v té rychlosti svého života, v pití piva, tak já jsem s tím nesouhlasila. Chtěla jsem, aby tu byl se mnou, protože by mně chyběl," uvedla s tím, že se situace nezlepšila ani po Havlově odchodu z funkce hlavy státu.
"Pokračoval v tom, co dělal na Hradě. Měli jsme jet do Paříže a oni mu udělali minutovník setkání, tak jsem se vzbouřila. Nechtěla jsem, ať se potajmu žmouláme pod stolem, kde jsme se drželi za ruce, ale chtěla jsem, ať si můžeme sednout v Montmartru na vínko, držet se, objímat se, procházet se spolu. Po tom jsem velmi toužila," svěřila Dagmar Havlová.
