Práce v uranových dolech se velmi podepsala na jeho zdravotním stavu, ale jako odsouzený kolaborant neměl národ na invalidní důchod. Aby se uživil, pracoval například jako řidič v textilní firmě, pošťák nebo dělník v uhelných skladech. Tam se letmo vrátil k původní profesi, když mu dovolili režírovat v podnikovém divadelním klubu.
Nad vodou ho držela manželka a dcera s rodinou. Manželka ale v šedesátých letech onemocněla a zamřela. Dcera pak v roce 1967 emigrovala do Rakouska. To byla pro Šlégla poslední kapka. Na sklonku života prodával po hospodách vlastnoručně malované obrázky, aby vůbec vyžil. Zemřel 17. února 1970, a jelikož se o ostatky nikdo nepřihlásil, byl jeho popel rozptýlen.
