reklama
 
  • Wiki
  • Borovice vejmutovka

Borovice vejmutovka
Pinus strobus, Leucopitys strobus
Lidové/další názvy: borovice hedvábná, borovice hladká, vejmutovka pravá, sosna hedvábná, sosna bílá
Čeleď: borovicovité

Borovice vejmutovka nebo také borovice hedvábná je u nás známá především jako dekorativní dřevina s atraktivním, výjimečně dlouhým a jemným jehličím. Pochází ze Severní Ameriky, kde se pro kvalitu dřeva využívá zejména v kulturních porostech.
Vejmutovka je zástupcem rodu borovice, který čítá na stovku různých druhů. Na našem území je nejvýznamnějším původním druhem borovice lesní. Ta je oceňována nejenom jako zdroj dřeva, ale také pryskyřic a vonných silic. Pro schopnost čistit vzduch a pomáhat při respiračních onemocněních nachází borovice uplatnění ve farmaceutickém průmyslu a lidovém léčitelství.

Popis rostliny

Borovice vejmutovka je jehličnatým stromem, který dorůstá až do výšky 60 m (v kulturních lesích je vysoký kolem 25 m). Dožívá se několika set let.
Koruna stromu je v mládí kuželovitá, posléze se široce rozprostírá. Vodorovně odstálé větve jí dávají nepravidelný tvar. Zatímco vedlejší kořeny vejmutovky bývají mohutné, hlavní kůlový kořen je slabý. Přímý, rovný kmen nabývá šířky 100 – 150 cm v průměru.
Borka stromu je v mládí hladká, leskle šedozelená, posléze hnědne a podélně se rýhuje. Odlupuje se v destičkovitých šupinách.
Vejmutovka má tenké letorosty světle hnědé barvy, můžou být i nazelenalé. Mladé letorosty jsou jemně pýřité, od druhého roku lysé. Pupeny o délce asi 5 mm mají vejčitý tvar, žlutou barvu doplňuje načervenalý nádech. Pevně přitisklé šupiny pupenů zaujmou bělavým blanitým okrajem.
Dekorativní vzhled dávají vejmutovce velmi jemné, měkké, tenké jehlice s délkou 7 – 15 cm. Modrozelenou barvu jehlic ještě zkrášlují tenké bělavé proužky. Jehlice mají trojhranný profil, na okraji jsou drsné, drobně pilovité. Vyrůstají ve svazečcích po pěti na pavětévkách (brachyblastech). Opadávají každé 2 – 3 roky.
Borovice vejmutovka kvete od května do června. Samčí šištice mají oválný tvar a bělavou, žlutou až světle hnědou barvu. Samičí jsou často zakřivené, v mládí růžové až fialové, vyzrálé tmavě hnědé. Zatímco samčí šištice raší na bočních větvích převážně v dolní části koruny, samičí šištice najdeme na koncích horních větví.
Úzce válcovité šišky vejmutovky visí po 1 – 3 na koncích větví. Jsou nápadně stopkaté, převislé, dlouhé 7 – 25 cm. Masivní šupiny srší nadbytkem pryskyřice. Nesou hnědá křídlatá semena. Šišky borovice dozrávají druhým rokem, po uvolnění semen odpadávají.

Původ a výskyt

Borovice vejmutovka pochází z východní části USA a Kanady. Ve své domovině se řadí k nejrozšířenějším dřevinám. Její dřevo patří k těm nejvyužívanějším a nejoceňovanějším.
V současnosti vejmutovka druhotně roste téměř po celém světě. Do Evropy se dostala v 17. století, údajně zásluhou lorda Weymoutha. Na jeho panství se borovice posléze úspěšně zabydlela. Odtud také pochází české rodové jméno vejmutovka.

Pěstování vejmutovky v Česku

Na území Česka se borovice vejmutovka dostala v roce 1812. Dnes se i u nás s oblibou pěstuje jako okrasná dřevina v zahradách a parcích. Oceňována je nejenom její atraktivní silueta s romantickými jehličkami, ale také odolnost. K dispozici je v několika kultivarech s variabilní výškou i vzhledem.
Borovice vejmutovka se využívá k zalesňování holých ploch. Na druhé straně se řadí mezi invazivní druhy. Pro svoji vysokou reprodukční schopnost vytlačuje například původní borovici lesní. Oproti borovici lesní je méně náročná na živiny, pH nebo kvalitu ovzduší.
Borovice vejmutovka preferuje vlhčí, hluboké hlinité až písčité, dostatečně propustné půdy. Nesnáší sucho a nedokáže odolat silným větrům. Je náchylná na choroby, především rez vejmutovkovou.

Související články

reklama
reklama
reklama