Sedmnáctiletý Havenar Maloba studuje díky organizaci MYSA v Nairobi střední školu. Jeho otec zemřel, když byl Havenar ještě dítě, matka je v současné době nemocná a nemůže chodit do práce. Během turnaje na hřišti pražského klubu TEMPO poskytl deníku Aktuálně.cz rozhovor.

Jak probíhaly oslavy vašeho vítězství na turnaji v Německu?

Nemluvil bych o oslavách, ale spíše o skvělých pocitech. Hráli jsme první takový velký turnaj, a v první řadě to pro nás byla hlavně úžasná zkušenost. Fakt, že jsme vyhráli, není zas až tolik důležitý. Hlavní je, že se nám snad podařilo upozornit na naše problémy celý svět. Díky tomu se vítězi staly všechny týmy, které tu hrály.

Navštívili jste během vašeho pobytu v Německu některé zápasy "velkého" fotbalového Mistrovství světa?

Byli jsme na čtvrtfinálovém zápase Argentiny proti Německu. Byl to pro nás úžasný zážitek vidět hrát takové hráče na vlastní oči. U nás doma bohužel nemáme možnost turnaj sledovat, televizi má jenom velmi málo vyvolených.

Jak jsi se vůbec dostal k fotbalu?

Fotbal jsem začal hrát, když mi bylo osm let. Je ale třeba říct, že fotbal u nás vypadá úplně jinak. U nás hrajeme naboso a kupříkladu míče si vyrábíme sami z věcí, které jsou u nás dostupné. Teprve tady v Německu jsme poprvé hráli s pravým fotbalovým míčem.

Máte u vás doma nějaké sponzory, kteří by vám sháněli vybavení nebo přispívaly na chod klubu?

Sponzory u nás nemáme žádné. MYSA nám organizuje turnaje a umožňuje nám získat stipendium, abychom mohli studovat. Děláme pro ni různé pomocné práce a ona nám platí naše studium. Pomáháme s úklidem odpadků nebo se podílíme na organizování a přípravě fotbalových turnajů.

Je možné se u vás doma fotbalem živit?

Určitě ne. U nás v Keni není profesionální liga, na zápasy nejvyšší soutěže průměrně chodí 50 lidí. Díky naší pomoci s organizací turnajů můžeme získat stipendium, ale to je vše.

Jaké máš plány do budoucna?

Mým snem je stát se profesionálním fotbalistou. Kvůli tomu pětkrát týdně po škole trénuji, díky MYSE u nás hrajeme každý týden turnaje a občas i cestujeme sem k vám do Evropy.

Vím ale, že ta šance není příliš velká. Záleží hlavně na zdraví. U nás si těžko můžu dovolit jít k doktorovi, pokud se při zápase zraním, a moje kariéra tak může rychle skončit.

Chci zkusit dál pokračovat ve studiích a stát se právníkem nebo fyzioterapeutem. Ale vím, že i to bude velmi těžké. Pro nás jsou vysoké školy příliš drahé a moje matka určitě nebude schopná mi studia zaplatit. Ani MYSA nám neplatí všechny studijní poplatky, a ty jsou na vysokých školách ještě o mnoho vyšší než na středních.

Jak si u vás doma vyděláváš peníze na živobytí?

Každý den je bojem o přežití. Pomáhám třeba na stavbách, nějakou práci nám občas sežene MYSA. Pokud se mi podaří získat jídlo na jeden den, večer za to děkuji Bohu.