Přicházející Ukrajinky promění i role zdejších žen. Důsledky války ovlivní zajetý řád
Dopady současné války na Ukrajině nejsou a nebudou genderově neutrální. Můžeme očekávat určité proměny uspořádání společnosti, ovlivní to i vnímání a hodnotu ženské práce a možná představy o tom, co je to statečnost a hrdinství.
Agrese, násilí, konflikt, ale i bojové hrdinství jsou mechanismy silně genderované, muži se k nim vychovávají již od dětského věku, podobně jako jsou dívky připravovány na mateřské poslání. Jak výstižně popsala socioložka Lucie Jarkovská, málokde jsou tradiční genderové role tak výrazné jako ve vyprávění o válce - muži bojují a ženy se starají o děti a seniory. Není divu, že všechny feministické směry posledních dekád válku a ozbrojené konflikty odmítají, ženy tradičně vždy hrály významnou úlohu v pacifistickém hnutí. Rozpohybují události na Ukrajině vnímání a hodnotu ženské práce a jak se promění role žen ve společnosti, až válka skončí?
Válka jako feministické téma
Jaký má feminismus názor na zapojení žen ve válce? Argumentů, které do této debaty vstupují, je celá řada, a proto odpověď na otázku není jednoznačná. Tomu, že je válka silně genderovaná, odpovídá i struktura armády i pozemní civilní obrany, stejně tak jako struktura migrujících, mezi kterými děti a ženy převládají. Toto rozdělení je sice automatizované, ale stále jen kulturní, společensky vytvořené a naučené, nejde o nic přirozeného či vrozeného. Radikálně feministický názor označuje válku za ultimátní mužský problém a vylučuje jakékoli zapojení - jediným feministickým požadavkem by byla kompletní demilitarizace.
Oproti tomu zde stojí některé proudy (zejména ten liberálně feministický), které armádu a další složky vnímají jako součást moderní společnosti, kdy je naprosto legitimní usilovat o vyšší zastoupení žen v jejich strukturách i v samotném boji. Zejména na Ukrajině je pak aktuálně v armádě či mezi bojujícími vysoký podíl žen - konkrétně ukrajinská armáda musela na zájem žen o aktivní úlohu při obraně vlasti reagovat i změnou některých svých pravidel.
Na příkladu bojujících Ukrajinek, ale i řady jiných žen z minulosti však můžeme říct, že by nebylo obhajitelné odpírat ženám aktivní účast na straně bojujících en bloc. Stejně tak není spravedlivé bojující ženy ignorovat v rámci stereotypu "muži bojují, ženy utíkají", ale ovšem ani ženy v pacifistických a protiválečných hnutích označovat například za vlastizrádkyně.
V řeči politiků: O ženy se musíme postarat
U stereotypu, který popisuje "hrdinství mužů a slabost žen", je zajímavé, jakým způsobem se objevuje i v politické debatě. Například bývalý premiér Andrej Babiš ve svém pořadu Čau lidi mluvil o ženách, které se bojí, a o mužích, jejichž úkolem je tyto ženy uklidnit.
Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka zase okomentoval chlapy, kteří na Ukrajině bojují i za naše hodnoty, kdy naší povinností je postarat se o jejich manželky a děti. Kromě toho, že tato zjednodušení neodpovídají skutečnosti, jejich používání utvrzuje celou řadu dalších stereotypů pojících se s válkou a se službou v armádě. Už po první světové válce se hovořilo o stigmatizaci mužů, kteří bojovat z různých důvodů nemohli, a i dnes budou takoví muži za "baby".
Není důvod pochybovat o dobrých úmyslech mluvčích, kteří apelují na solidaritu a nutnost pomoci uprchlíkům a uprchlicím. Ale z migrantek a z žen jako celku, takové rámování dělá bojácné osoby, závislé na pomoci jiných, bez ohledu na to, jakou míru odvahy si vyžaduje i sbalit celý dosavadní život do jedné tašky a odejít s malými dětmi nebo starými rodiči do neznáma.
Kdo se vyjádří k válečnému problému? Muži jako sázka na jistotu
Jak vyplývá z řady analýz, v českých médiích v různých pozicích, včetně těch komentátorských, dominují muži. To do značné míry určuje i okruh témat, o kterých se hovoří a která se analyzují. Bylo by v tomto ohledu chybou redukovat válku jen na samotný ozbrojený konflikt, neboť důsledky aktuálních událostí, které je potřeba analyzovat, jsou mnohem různorodější.
Otázka válečných uprchlíků a šířeji celé transnacionální migrace, je jedním z témat, které si s ohledem na masivní příchod uprchlické vlny právě k nám důkladnou pozornost zaslouží. Zde je pak namístě dát prostor zejména lidem, kteří se tématu dlouhodobě věnují, a není náhodou, že se jedná zejména o ženy - obdobné dělení témat na "hard" a "soft", jaké známe například z politiky nebo obecně z jiných mediálních oblastí, se do značné míry uplatňuje i v oblasti válečných konfliktů.
Vyhledáním a oslovením expertek, které obvykle stojí spíše mimo hlavní záběr médií, můžeme získat nové pohledy na celou řadu jevů spojených s aktuálním konfliktem, které mohou být jak pro politické rozhodování, tak pro denní život stejně užitečné (a někdy možná i praktičtější) než analýza samotného konfliktu například z pohledu vojenské vědy.
Ženy na trhu práce
Právě válečná migrace bude zřejmě pro Českou republiku největší výzvou. Migrantky a válečné vdovy s malými dětmi, koncentrované v uprchlických táborech, bez dostatečného zabezpečení, možnosti legální práce, bez přístupu k adekvátní zdravotnické péči a bez možnosti přiměřené integrace bychom museli vnímat jako jednoznačné morální a lidské selhání vyspělé evropské společnosti. Kromě toho mohou představovat i velké bezpečnostní riziko a být cílem vykořisťování, ale i sexualizovaného a genderově podmíněného násilí. Už teď si na ně ledaskdo "brousí zuby", nedělejme si iluze. Kromě toho, že je adekvátní péče naším morálním závazkem, měli bychom o ni usilovat i v sobeckém zájmu o vlastní bezpečnost.
S otázkou migrace se neoddělitelně pojí i otázka postavení žen na trhu práce. Řada segmentů pracovního trhu u nás i v Evropě je silně feminizovaná a bez ženské práce by nemohla fungovat, je závislá na dostatečném počtu migrantů a migrantek. V některých oblastech, například v zemědělství nebo v oblasti domácí péče, jde často o cizí pracovníky a pracovnice bez základní dokumentace, bez pracovněprávní ochrany a bez sociálního zabezpečení.
Z debaty a ohlasů na sociálních sítích je znát, že zejména Ukrajince a Ukrajinky jsme dosud považovali často primárně za zdroj levné pracovní síly, a i přes nově nabytý obdiv k hrdinskému národu se tak nějak předpokládá, že tuto úlohu na našem pracovním trhu budou zaujímat i nadále.
Obrovský příliv nezajištěných žen, často bez znalosti místního jazyka a s problematicky uznatelnou kvalifikací, bude mít na pracovní trh jako celek a na některé jeho oblasti zvláště významný vliv. Migrantky s nedostatečným sociálním zabezpečením v hostitelském státě budou nuceny pracovat co nejdříve, často za prekérních nebo dokonce ilegálních podmínek. Zároveň to dále pokřiví mzdové a pracovní podmínky v takových profesích způsobem, který se za několik let bude stěží narovnávat. I to je jeden z důvodů, proč by o uprchlíky mělo být adekvátně postaráno a měli by být zabezpečeni tak, aby jim bez nelegální či extrémně prekarizované práce nehrozil hlad.
Je zřejmé, že v průmyslu a stavebnictví bude skutečně pracovní síla chybět. Naopak feminizované profese, jako jsou sociální služby či zdravotnictví, ale například i restaurace a hotely by mohly naopak zaznamenat velký přísun zájemkyň o práci. V ideálním případě dojde k přehodnocení a zjednodušení zejména systému uznávání alespoň některých kvalifikací a pak by mohlo být propojení nabídky a poptávky v těchto částech pracovního trhu adekvátnější. Je možné očekávat i tlak na flexibilizaci práce, rozšíření kratších úvazků a podobně z důvodu péče o děti. Rizikem ale zůstává snižování mzdové úrovně v už tak často podhodnocených sektorech.
Až bude po všem
Z historie můžeme vypozorovat řadu proměn v postavení žen ve společnosti v poválečném období. Během obou světových válek se ženy zapojily do válečného úsilí, prokázaly schopnost pracovat v profesích dosud považovaných za profese mužské. Osvědčily i schopnost zastávat pozice spojené s autoritou a rozhodováním, a to i doma - pozice muže jako hlavy rodiny se v době jeho válečné nepřítomnosti pochopitelně proměnila.
Ženy se účastnily i ozbrojených bojů, stejně tak domácího odboje. Za toto úsilí a nasazení se jim dostalo částečně společenského uznání, například přiznání volebního práva. Do značné míry ale v poválečných obdobích musely čelit úsilí o zvrácení společenských změn, typicky snaze opět ženy vyhnat z trhu práce a zejména z "mužských" odvětví. To se však nikdy zcela nepodařilo, obdobně jako znovunastolení společensky akceptované pozice hlavy rodiny, a velká část žen tyto tlaky nehodlala akceptovat. Že šlo o zdroj společenského konfliktu o budoucí podobu genderového řádu, není potřeba zdůrazňovat.
Bylo by absurdní s vážnou tváří akceptovat tvrzení, že válka odhalila nesmyslnou pohodlnost a změkčilost západní civilizace, která místo aby zbrojila a konstantně připravovala muže na ozbrojený konflikt, utápí se v malicherných tématech, jako je například zelená ekonomika nebo genderová rovnost. Není náhodou, že jde o jeden z motivů, na které upozorňuje analýza Centra proti terorismu a hybridním hrozbám jako na součást protizápadního narativu prokremelské propagandy. Je velkou otázkou, co současná válka bude znamenat pro další podobu "zkaženého Západu", jak velké pohyby na evropském pracovním trhu ovlivní vnímání a hodnotu ženské práce, hlavně v těch nejvíce feminizovaných a nejhůře odměňovaných pozicích, a zejména jaké dopady bude mít na naše chápání soudržnosti, solidarity, rodinných a komunitních vztahů.
Jednoznačně jde o velkou a náročnou celospolečenskou zkoušku, ze které můžeme vyjít více připravení čelit budoucím problémům a výzvám. Může ale také znamenat definitivní zabetonování existujících nerovností a znevýhodnění (nejen podle genderové osy) a posílení vypjatého individualismu, který už nelze nazvat jinak než sobectvím. Pro všechny, ale zejména pro ty, kdo drží politickou a ekonomickou moc a kteří mají vliv na veřejnou debatu a mínění, to představuje nejspíše nejnáročnější úkoly, kterým jsme kdy byli vystaveni.