Čaj se tu podává místo piva. V Kuvajtu se odnaučíte pít alkohol, popisuje Češka
A víš, že se stěhuješ do dry country neboli suché země? Položil mi otázku jeden můj známý, když jsem přijala práci v Kuvajtu. „No jasně, vím, že Kuvajt přece leží v poušti a je tam sucho.“ Byla má rychlá odpověď a jeho nechápavý pohled jsem přešla tím, že jsem si v naší oblíbené hospůdce objednala další pivo. Ale brzy jsem pochopila souvislost.
Tehdy jsem si říkala, že když jsem zvládla žít v Číně, kde se člověk v určitém ročním období cítil jak v prádelně, kde po stěnách doma občas tekla odpařující se voda a čerstvě vyprané prádlo místo aby schlo, tak hnilo, tak přece jen zvládnu i tu "suchou" zemi , a možná to dokonce bude i příjemná změna. Změna to každopádně byla, hlavně v tom, že jsem vlastně pivo vyměnila za čaj.
Alkohol není tak trendy, jak býval
Každý určitě známe pár abstinentů mezi námi. Navíc si v dnešní době všichni uvědomujeme rizika pravidelného užívání alkoholických nápojů.
Ale já se přiznám, byla jsem zvyklá, že si třeba po sportovním výkonu dopřeju "jedno či dvě" za odměnu. Dvě deci vína po večeři u filmu. Sem tam se vyskytne nějaká ta oslava a následně panáček na spravení. A co teprve dovolená.
Popíjení je tak trochu náš český národní sport, pro který však v zemi, jež se na pár let stala mým dalším domovem, nemají pochopení. Podle Koránu a islámské tradice je pití alkoholu zakázané, což jsem samozřejmě věděla i já. Ale taky jsem věděla, že v turistických destinacích a většině muslimských zemích, třeba jako jsou Emiráty či Katar, je alkohol do určité míry tolerován.
Tereza Pavelková
- Cestovatelka, učitelka a věčná optimistka.
- Narodila se v roce 1986 v Orlové.
- Na Univerzitě Palackého v Olomouci vystudovala logopedii. Během studií absolvovala stáž ve Finsku a poté 6 let žila a pracovala jako učitelka v Číně.
- Momentálně učí na Nottingham British School v Kuvajtu.
- Má ráda východy slunce, hory, zvuk kytary u táboráků a ticho pod vodní hladinou.
- Naplňuje ji poznávání nových kultur a překonávání vlastních limitů.
- S batohem na zádech procestovala kus světa, ale srdcem je stale ve svém rodném kraji.
Jenže já jsem se neocitla v turistické Dubaji, ale v konzervativní monarchii Státu Kuvajt, který má nejen striktní zákaz bikin na veřejných plážích, ale taky alkoholu. A tak jsem hodně rychle mohla zapomenout na koupání. Na dlouhé letní procházky podél pobřeží, neboť teplota vzduchu mnohdy dosahuje i 50 stupňů. I na svlažení se dobře vychlazeným pivem.
Podobně jsou na tom už jen snad Pákistán, Irán a Saudská Arábie. Pivo, víno a nic alkoholického tady tedy nenajdete nikde. Ani v mezinárodních hotelech, restauracích anebo na letišti.
Kuvajtské zákony však nejsou úplně jednoznačné
Samotné pití alkoholu v soukromí není zakázané ani penalizované. Přesto je zakázané vyrábět, dovážet či prodávat alkohol. V celé zemi tedy vládne přísná prohibice a její porušení je trestáno pokutou, vyhoštěním ze země anebo vězením.
Je to docela paradox, jelikož slovo alkohol a jeho ekvivalenty dominující ve většině světových jazyků mají svůj původ právě v arabském slově "al-kuhúl", jež lze údajně přeložit jako jemná substance a kterým se označoval vinný destilát. A dokonce prý na přelomu 6. a 7. století bylo víno v Arábii známým a vyhledávaným nápojem. Teď je vyhledávaným nápojem tak akorát nelegálně na soukromých party či v utajených undergroundových klubech, které se opravdu nedoporučují navštěvovat zrovna v zemi, jako je Kuvajt. A navíc podle mého názoru nekvalitní, nejspíše doma vyrobená vodka v muslimské zemi opravdu nestojí za ten stres.
Zato naše skvělá česká ambasáda si nejspíše uvědomuje, jak je v Kuvajtu "sucho", a občas naše občany žijící v této malé zemi v Perském zálivu pozve na její půdu při různých slavnostních příležitostech. A tam podávat alkoholické nápoje legální je, jelikož se nacházíme na exteritoriálním území - a tím pádem nepodléháme místním kuvajtským zákonům. Ve zkratce to je, jako bychom se na chvíli přenesli na území České republiky a mohli vychutnat studenou Plzeň alespoň v plechovce.
Vyměnit pivo za čaj? Proč ne!
Prvních pár měsíců mi přišlo zvláštní, když jsem si nemohla s kamarádkou nebo na rande dát dvě deci bílého. Ale jak už to tak v životě bývá, člověk je tvor přizpůsobivý a v podstatě si zvykne na vše. Já si taky zvykla a hlavně respektuji zákony země, ve které žiji. Místní mají místo barů a hospod své čajovny a restaurace, kde si každý pokuřuje vodní dýmku a upíjí černý čaj s cukrem a mátou. A to, že se nikde nepodává alkohol, nikomu zas až tak nevadí. Ani mě.
A tak jak jsem se kdysi divila, že se čím dál tím více přátel zapojuje do kampaně podporující abstinenci od alkoholu suchý leden anebo suchý únor, mně stačilo přestěhovat se do Kuvajtu a mám suchý už třetí rok.
