Lenka Wernerová

Zakladatelka módního a lifestylového blogu Ze Života Ženy (www.zezivotazeny.cz), který začala psát na mateřské. Své příspěvky též zveřejňuje na svém instagramovém účtu. Svými módními outfity, kosmetickými tipy a pozitivním přístupem k životu se snaží inspirovat maminky a všechny ženy,  které v rodinném a pracovním shonu chtějí myslet také samy na sebe. Je milovnicí Coco Chanel a jejího nesmrtelného klasického stylu. Objevujte s ní nadčasové kombinace a kouzlo každého dne, který, jak říká, stojí za to prožít s úsměvem a stylem.

Mateřský rozvrh

Moje kamarádky tvoří okruh, který smýšlí podobně jako já. Žiji tedy ve své pomyslné bublině. I přesto, že jsem si vědoma toho, že každý z nás smýšlí jinak, neustále se pozastavuji nad tím, proč se při dětech dobrovolně vzdáváme toho, co jsme před nimi měly tolik rády. U někoho to může být sport, u jiného (třeba u mě) móda a touha po tom vypadat pořád dobře nehledě na to, kolik dětí mám. Dobré je neklást si na sebe vysoké nároky. Udělat si rozvrh toho, co chceme udělat, vypočítat si, kolik času nám co zabere, zahrnout do něho i nějaký čas pro sebe a zbytek nechat na jindy.

Jsou děti a jsou děti

Známá hláška. Některé jsou náročné více, jiné méně. Také jsem si moc dobře vědoma toho, že mám obrovské štěstí na to, že moje děti spí celou noc. Ale nenechte se mýlit, nebylo tomu tak vždy. I já jsem si odžila chvíle, kdy starší dcera povyrostla a v té postýlce prostě stála a stála, a když už to vypadalo, že opravdu spí, a já se pohnula z místa, okamžitě se postavila znovu a znovu vyžadovala moji přítomnost a pozornost. A že těch nocí nebylo málo. Také jsem si zažila dlouhé chvíle, kdy jsme jí zrušili postýlku a učili ji spát v té nové od začátku. Kdy jsme ji učili nechodit k nám do postele, jednoduše proto, že jsme se tam už společně nevešli, a já navíc byla těhotná a kopance mi stačily zevnitř. Těhotenství byl sám o sobě stav, kdy jsem se fakt nevyspala. Jenže i když jsem za sebou měla pátou probdělou noc, nikdy jsem ráno nevstala a neřekla si - tak a teď se nenamaluju, protože mi holky (jedna v břichu a druhá naživo) daly v noci zase zabrat. Asi je to tak, že to beru jako součást mateřství. Nikdy jsem ho ani těhotenství nevychvalovala (nezlehčovala) za nejbáječnější období všech žen a nikdy ani nebudu. Mateřství je fuška. Ale přece se kvůli tomu nevzdám toho, co mě nabíjí a co mám ráda. A už vůbec se nebudu vymlouvat, že jsem se toho vzdala kvůli dětem. Vím, o čem mluvím, když říkám, že pro mě bylo daleko náročnější období, kdy jsem každý měsíc našla na těhotenském testu jen jednu čárku, než když jsem uspávala hodinu a půl. A i v momentě, kdy jsem chtěla být těhotná a nebyla, jsem znovu šla a dělala to, co mám ráda. Nerezignovala jsem. A nebudu ani teď.

Najděte si vzor

Mám kamarádku. Její syn nejenže nespí, on i dost pláče. Můžete hádat dvakrát, jestli si každý večer udělala nebo neudělala čas na sebe a na sport, který jí přináší vzpruhu a potěšení. Říkám si, co já, kterou nabíjí ranních patnáct minut péče a hezké oblečení. Ona je pro mě vzorem. Jít si po probdělé noci a psychicky vyčerpávajícím dni zasportovat je daleko náročnější než si ráno namalovat make-up a řasenku. Přesto se toho, co má ráda, nevzdala.

A vzorem také buďte

Přála bych si pro nás ženy jedno. Abychom našly sílu pokračovat v tom, co máme rády i při (po) dětech. Být stále kamarádkou pro kamarádky, partnerkou pro manžela, být tu sama pro sebe. Být vzorem pro naše děti. Naučit dcery, že i maminka má jinou náplň práce než být neustále doma všem k dispozici, že je naprosto v pořádku, když si na sebe udělá čas. Naučit syny, že ženy nejsou jen osobou, která od určitého okamžiku jen uklízí, vaří a stará se. Samozřejmě jsou dny, kdy nemáme chuť ani na make-up, ani na sport. Ale takové dny jsme měly všechny přece i bez dětí.