Automaticky ráno vstáváme, jdeme do práce po cestě, kterou známe a po které chodíme každý den, pijeme kávu ve stejnou hodinu, chodíme na obědy do stejnch restauracích.

Nevědomě dokonce mluvíme i s ostatními. Jakobychom je občas ani neposlouchali. Na jejich stěžování si navazujeme naším stěžováním, opravdu je nevyslechneme, nenabídneme řešení ani se upřímně neradujeme z jejich úspěchů (pokud to nejsou naši příbuzní nebo naši velmi blízcí známí).

Lenka Wernerová

Zakladatelka módního a lifestylového blogu Ze Života Ženy (www.zezivotazeny.cz), který začala psát na mateřské. Své příspěvky též zveřejňuje na svém instagramovém účtu. Svými módními outfity, kosmetickými tipy a pozitivním přístupem k životu se snaží inspirovat maminky a všechny ženy,  které v rodinném a pracovním shonu chtějí myslet také samy na sebe. Je milovnicí Coco Chanel a jejího nesmrtelného klasického stylu. Objevujte s ní nadčasové kombinace a kouzlo každého dne, který, jak říká, stojí za to prožít s úsměvem a stylem.

V hlavě nám denně lítá stopadesát tisíc myšlenek, o kterých ani netušíme. Večer nevíme, na co jsme mysleli při ranní cestě do práce a vlastně ani nevíme, na co jsme mysleli před pěti minutami. Jako bychom se nebyli schopni ovládat. Pospícháme, nestíháme, myslíme a přitom nevíme, na co. Říkám tomu žít nevědomým životem. Když se nad námi pozastavíme, občas ani nevíme, proč dané věci děláme, kam náš život směřuje, ani co chceme a kdo jsme (což je zároveň jedna z nejtěžších otázek).

Náš život utíká rychle

Den za dnem plyne a žádný z nich se už se nikdy nevrátí. Mně osobně přijde líto prožít byť jeden den na jakýsi samospád. Nechci patřit do skupiny lidí, která tvrdí, že život je prostě tvrdý, s nikým se nemazlí, taková je už realita a my s tím nic nenaděláme a jediné, co můžeme udělat, je nějak to tu přežít.

Já si tady chci život užít na maximum. To však znamená pracovat na sebe, a to každý den. Žít vědomým životem. Což znamená učit se být si vědoma každé myšlenky, která mi probleskne hlavou, vědět, proč ke mně přišla a co s ní dělat. Umět pracovat s negativními myšlenkami, které jsou bezdůvodné, naslouchat lidem, co mi opravdu říkají, existovat v přítomném okamžiku, nechat minulost minulostí a neřešit budoucnost, kde sídlí většina našich doměnek, které nemají reálné odůvodnění.

Řeknu vám, je to práce. Ne osmihodinová, na pět dní v týdnu, s možností dovolené a vidinou důchodu. Taková práce nemá ani konec, ani začátek, ani volno. Ale ta úleva, že my jsme sami strůjcem svého štěstí, která s ní přijde, je k nezaplacení.