Tak jo. Čas vánoční je tady. A ten, kdo si myslí, že nebude vůbec hektický, ale naopak, bude zklamán. Alespoň někteří. Ti, kteří si dokážou vánoční pohodu naordinovat a jen tak nic je neohrozí, ti zklamáni nebudou. Pro ty, kteří jsou v práci od nevidím do nevidím, aby dokončili všechny resty a potěšili šéfy a šéfové, nastávají závody. Ale nejsou ve sjezdovém lyžování ani ve skoku dalekém, jsou v poklusu do práce, z práce, pak nakoupit suroviny na vánoční pečení, dárky, pokud už víme které. Doma leštíme, pulírujeme a zdobíme byt, aby druhý den byl úplně stejný jako ten předešlý. Až do vánoc. 

Olga Porrini

Ráda se dívám kolem sebe. Pozoruji lidi, jejich názory, činy, náměty a nálady. A věřte, že ve svém "zralém" věku jsem už viděla dost. Ve svému blogu pozoruji svět a život svýma očima. Proto má název "Tak to vidím já!" Své názory nikomu nevnucuji, spíš mi jde o to, aby se i jiní nad nimi zamysleli. Co člověk, to jiný pohled. Ale tak to má přece být. "Není krásnějších pohádek než ty, které píše sám život, " řekl Hans Christian Andersen. A mně nezbývá než souhlasit.

Ale víme, o čem vlastně ty vánoce jsou? Jde o příběh křesťanský, kdy se v Betlémě, na území dnešní Palestiny, narodil Marii a Josefovi syn, jenž dostal jméno Ježíš. My ho známe jako Božího syna, Spasitele lidstva, ale také Mesiáše Židů. Ukřižován byl roku 30 našeho letopočtu v Jeruzalémě, kde byl také pohřben. To jsou známé věci. A protože se narodil v Betlémě ve chlévě, vznikají všude na světě čarokrásné betlémy, na jejichž výstavu některá města v prosinci zvou. Doporučuji vynechat jeden druh cukroví a místo pečení se jít na ně podívat. Tradici stavění betlémů založil František z Assisi v italské Umbrii v roce 1223. A tradice je stále živá! 

A teď, kde se bere to kupování dárků? Klíčem bude zřejmě to, že do Betléma přišli chudí i bohatí poutníci, aby přinesli Ježíškovi dary. Ti chudí přinesli chléb a písně, ti bohatí kožešiny, peníze a podobně. A nám známí tři králové donesli myrhu, kadidlo a zlato. Pokud nevíte, co je to myrha, jde o modrozelenou pryskyřici, jejíž hodnota byla ve starověku vyšší než zlato. Kadidlo je taktéž vonná pryskyřice, které se v kostelích používá k okuřování dodnes. Hm, v tom se doby změnily, dnes už nikdo asi myrhu ani kadidlo k vánocům nekupuje ani nedostává. Ve středověku se obdarovávaly většinou děti a dostávaly zejména to, co potřebovaly. Oblečení, věci do výbavy, ale i hračky, v rodinách chudých pak nějaké jablíčko nebo oříšek. No, zkuste to, zabalit někomu pod stromeček jablíčko nebo vlašský ořech… Moje generace si pamatuje už jen ty dárky pro radost. Kolo, brusle, lyže, panenka, autíčko, to bývaly většinou dárky pro mou generaci. Těžko se sháněly, a proto už se začínalo "lítat" koncem léta. Dnes jsou obchody plné, ba přeplněné. Občas si říkám, co se dělá s tím, co se neprodá. Tolik přebytečných věcí a blbostí. 

Samotný proces kupování dárků není jen tak něco. Většinou se dlouhé dny přemýšlí, co komu koupit. Lidé totiž všechno mají. A tak se musí člověk opravdu trápit, aby vymyslel něco smysluplného. Pak už jít jen věc vyzvednout nebo koupit je jednoduché. Ale stejně se vánoce zvrhly dle mého názoru v orgie konzumu. Asi by bylo lepší investovat ten čas, nervy a peníze do nějaké smysluplné aktivity. Třeba někam odjet za teplem nebo do hor, zajít si na koncert, prožít něco společně. Ono totiž zavalení dary hrozí nebezpečí, že si lidé a děti nebudou dárků vůbec vážit (a to nejen na vánoce), ale přestanou se těšit z maličkostí. Tím nechci říct, aby se jásalo nad červeným jablíčkem nebo oříškem, to už v dnešní době fakt moc nejde. Ale stačí si uvědomit, jak je fajn, že jsme s rodinou pohromadě, že byt voní vanilkou, na stole svítí svíčky a stromeček a že tam kromě dárků je třeba i betlém. A připomenout si ten vánoční příběh. 

Znám jednu rodinu, kdy si žádné dárky nedávají. Ani dětem. Zpívají koledy, chodí na procházky, vyrábějí svíčky a ozdoby. Ano, je to jistě hezké a chvályhodné, ale připadá mi to jako druhý extrém. Jestlipak není těmto dětem ve škole a školce líto, když si ostatní vyprávějí, co od Ježíška dostaly? No, nevím. Všeho s mírou, myslím. Proč je vlastně Štědrý den štědrý? No, právě proto, že je všeho hojnost, a to nejen dárků, ale i dobrého jídla a pití. Ale odsud potud. A jestli žádný světoborný dárek nevymyslím, koupím knížku. Ta snad nikoho nezklame. Mluvím alespoň za sebe. Jakmile zavítám do knihkupectví, málokdy vyjdu dřív než za hodinu. Vychází toho tolik a tak zajímavého. Já si knížky, které bych si chtěla přečíst, napíšu do notýsku a v lednu vyrazím do knihovny. Něco je k půjčení hned, na jiné si holt musím počkat. Ale nevadí, trpělivost růže přináší. A ty mám také moc ráda. 

"Dokonalost dárku spočívá v jeho vhodnosti, nikoli v jeho hodnotě," řekl Charles Dudley Warner, americký esejista a romanopisec, mimo jiné také přítel Marka Twaina. Tak na to nezapomeňte a mějte se krásně v čase vánočním…

Jo, a nenechte si ujít výstavu betlémů!

A co si o tom myslíte vy?